Náročné předkolo je za vámi, teď už se přeci jenom musí dýchat mnohem pohodlněji. Je v kabině brněnské Komety konečně veselo?
Troufám si říct, že už ano. Před sérií jsme byli mírně pod tlakem, hodně lidí nám nevěřilo a navíc všichni tak nějak zvědavě čekali, jak si vlastně s celou situací poradíme. O to víc jsem teď šťastný, jak jsme předkolo s Mladou Boleslaví zvládli. Myslím si, že ve všech utkáních jsme ukázali pravou tvář, kterou bychom se chtěli prezentovat a jako tým to mělo z naší strany ty správné parametry play-off. Takže pochopitelně převládá spokojenost.
Blíží se to k té spokojenosti, kterou jste si od angažmá na jihu Moravy sliboval?
Určitě blíží. A možná je to konečně tam, kde jsem si to přál. Člověk si to vždycky maluje růžově, když se chystá udělat nějakou změnu. Čeká od toho hodně a je přesvědčený o tom, že všechno půjde podle představ. I já jsem si po příchodu do Brna myslel, že to letos budeme válcovat a hrát na špičce. Chvíli to tak dokonce vypadalo, ale pak vás potká jedno špatné období a najednou se klepete strachy na druhé straně tabulky.
Je pravdou, že chvílemi to vypadalo opravdu bledě.
Těžko k tomu něco dalšího dodávat, ale je to tak, jak říkáte. Zkrátka to přišlo a my jsme museli bojovat. Strašák baráže byl nepříjemný, v jedné chvíli jsme tomu byli skutečně nadosah, ale naštěstí se nám to podařilo překonat. Tým ukázal obrovskou vnitřní sílu a odolnost, což se mimo jiné projevilo i teď v předkole. První krok jsme úspěšně zvládli a nyní už to bude jenom o tom, kdo do toho dá víc.
Neměl jste před sérií s Mladou Boleslaví mírné obavy, že to zkrátka nemusí vyjít?
Já se vždycky snažím naladit na vítěznou vlnu, vůbec si ve své hlavě nepřipouštím, že by se něco nemělo zvládnout. Takhle to měla nastavené celá naše kabina, dost se apelovalo na to, abychom si žádné obavy nepřipouštěli. Samozřejmě jsme věděli, co se píše v médiích, jak jsme Mladou Boleslav v základní části ani jednou neporazili a tak podobně. Ale tohle si člověk musí přečíst a nechat to plavat. Play-off je úplně jiná soutěž. A myslím si, že jsme to jasně ukázali.
Souhlasím s vámi. A troufám si říct, že na první pohled až podezřele hladce, nemyslíte?
Možná to tak vypadá, ale nebylo to zdaleka tak jednoznačné. Z mého pohledu to byla nesmírně náročná série, a to po fyzické i psychické stránce. Hned v prvním domácím duelu jsme museli dotahovat ztrátu, několikrát nás vysvobodili až přesilové hry, které nám v předkole sedli náramně. A o Dominikovi Furchovi v brance ani nemluvě. Často nám v klíčových okamžicích utkání pomohlo i štěstí, ale to k play-off neodmyslitelně patří.
Zrovna vám štěstí doslova padlo do klína. Narážím na ty dvě neobyčejné trefy z předkola. To byl plán z tréninků?
(smích) Ne, to by snad ani nešlo natrénovat. Ta první branka byla pouze o chytrosti, najel jsem si před branku s tím, že bych se mohl případně poprat o kotouč, kdyby někde vypadl. A stál jsem ve správný čas na správném místě. No a ten druhý…(smích) Tady se ale musím malinko bránit, že to byl skutečně úmysl. Chtěl jsem zezadu trefit puk do gólmana, aby se od něj odrazil za brankovou čáru. Místo toho jsem ale trefil obránce, který si to tam hodil sám.
Vtipkovalo se pak v kabině na vaši adresu?
Kluci ani ne, ale trenér Jirka Horáček mi tam trochu naložil, že jsem přímo specialista na takové branky. Jeden podobný gól už se mi totiž povedl před nedávnem v Olomouci, tam se to rovněž odrazilo nějak od brankáře. Na druhou stranu jsem rád, že se mě teď drží taky trochu toho štěstíčka.
Ve čtvrtfinále vás čekají Vítkovice. Soupeř přijatelný, nebo jste si přál někoho jiného?
Já osobně si velmi přál narazit na Spartu. Už jenom kvůli té vyhrocenosti a napětí mezi oběma týmy. Taková série by měla neuvěřitelné grády. Pro nás hráče, fanoušky i celou extraligu. Ale jak se říká, když chcete vystoupat až na vrchol, musíte si poradit se všemi. My máme Vítkovice, takže to bereme a věřím, že je to soupeř, přes kterého můžeme postoupit do semifinále.
Byl jste jediný, kdo si vysnil sérii s pražským rivalem?
Bylo to různé. Někdo si přál více Spartu, právě kvůli té atraktivitě série, ale hodně kluků se zase shodlo na tom, že Vítkovice jsou pro čtvrtfinále přijatelnější variantou. Nicméně to všechno pouze v rámci povídaní v kabině. Člověk se musí zejména v play-off soustředit hlavně sám na sebe a neřešit nic okolo.
Jak vykročit do série pravou nohou?
Ideálně vyloupit alespoň jeden zápas na ledě soupeře. To by bylo z hlediska vývoje celé série velice důležité. Ale určitě budeme chtít jít krok za krokem. Neupínat se pouze na jeden dílčí cíl, ale postupně se připravit na každé utkání, pohlídat si jejich silné stránky a snažit se sérii dovést do vítězného konce. Věřím, že tým na to máme dostatečně silný.
Chvíli vás nazývali outsiderem, poté jste najednou byli favoritem, upřímně jsem se v tom malinko ztrácel. Teď jste tedy kým?
Tohle je asi spíše otázka na ty, kteří o tom rádi diskutovali. (smích) Já tohle upřímně moc nemusím. Nerad rozlišuji mezi favoritem a outsiderem, pro mě je letošní sezona neuvěřitelně vyrovnaná, již několikrát jsme byli svědky toho, že tým ze spodní části tabulky bez problému porazil někoho z vyšších pater. A tak je to i v play-off. Troufám si říct, že vyhrát může kdokoliv.
Rozhodně vás však čeká série, kde budou důležitým faktorem brankáři. Na druhé straně bude stát nejspíše Aleš Stezka. Nastudoval jste si ho po večerech?
Aleše znám z národního týmu, je to můj kamarád, skvělý brankář. Navíc je vysoký, zabere hodně prostoru, není vůbec jednoduché ho překonat. Stejně tak i Lukáš Klimeš. Ale také my máme v brankovišti obrovskou sílu. Jak říkáte, bude to také o tom, kdo dokáže svému gólmanovi více pomoct v poli. I to může v sérii sehrát důležitou roli.
Pojďme na chvíli mimo led. Když jsme spolu mluvili před sezonou, tak jste básnil o víně i brněnské gastronomii. Tak jak si to zatím užíváte?
No, abych řekl pravdu, tak ani jednoho jsem se zatím úplně nedočkal. (smích) Tím, že jsem do Brna dorazil až těsně před sezonou, tak moc času na víno a toulky po jižní Moravě nebylo. Ale jinak si to samozřejmě moc užívám. Brno je krásné město, panuje tu skvělá atmosféra, takže už se moc těším na léto, až bude více prostoru na objevování nových míst.
Už jste si našel nějaká svá oblíbená místa, kde trávíte volný čas?
Jelikož mám hodně rád jídlo a návštěvy všemožných kavárniček, tak mi Brno doslova přirostlo k srdci. Opravdu mě překvapilo, kolik skvělých podniků tady je. Od přítelkyně jsem dostal knihu od Lukáše Hejlíka, ve které doporučuje různá gastronomická místa, ale zatím se mi nepovedlo navštívit ani polovinu. Máme s přítelkyní co dohánět.
Přítelkyni se v Brně také líbí?
Ano, zatím je nadšená. Oproti Karlovým Varům je Brno mnohem živější město, pořád se tu něco děje, což je dáno i obrovským počtem mladých lidí, kteří tady bydlí. A to v žádném případě nechci kritizovat Karlovy Vary, na které nedám dopustit. Ale musím říct, že jsme tu oba velice spokojení.
Na ledě to však letos nebylo jen o radostech, viďte?
Máte pravdu, ale tak to zkrátka chodí. Na začátku sezony se nám týmově dařilo, což se podepsalo i na mé psychice. Pak ale přišlo horší období, kdy to naopak z naší strany byla naprostá katastrofa. A to je přesně ono. Jednou jste nahoře, jednou zase dole. Teď to naštěstí vypadá, že jsme zpět na dobré cestě, takže nezbývá než si přát, ať to takhle vydrží co nejdéle.
Nechybí vám trochu Martin Pešout? Přeci jen jste byli parťáky poměrně dlouhou dobu.
Samozřejmě jsme na sebe byli zvyklí. Pod Martinem jsem dosáhl na své největší úspěchy v dosavadní kariéře, takže trenérsky na něho vždy budu vzpomínat v dobrém. Ale takový je profesionální život. Málokdy se stane, že se hráči poštěstí hrát celou dobu pod jedním koučem. V Brně zkrátka skončil, stalo se. Vzájemně jsme si popřáli hodně štěstí a tím bych to asi ukončil.
Jak už jste sám zmínil, po slibném rozjezdu sezony přišla krutá facka. Bral jste tehdy pozvánku do národního týmu jako záchranný kruh od trenéra Jalonena?
Určitě mi to pomohlo. Byl to pro mě v tu chvíli velký impulz a povzbuzení i po psychické stránce. Jsem nesmírně vděčný za každou pozvánku, ale zrovna ta předvánoční mě příjemně překvapila. V Brně se nám tehdy vůbec nedařilo, takže pro mě bylo skvělé, že i přesto jsem od trenéra Jalonena dostal důvěru a možnost znovu reprezentovat. Navíc oba turnaje se mi výkonnostně podařily, což už ovšem byla jenom příjemná třešnička na dortu.
Před rokem jste byl členem bronzové party na světovém šampionátu. Co byste řekl takovému repete?
Bylo by to krásné, ale momentálně se snažím nad tím tolik nepřemýšlet. Někde tam v hlavě to samozřejmě mám, stejně jako ostatní kluci, kteří letos hrají o potenciální šanci si na mistrovství zahrát. Ale nyní se soustředím pouze na Kometu a play-off. Čas na myšlenky o reprezentování přijde až po sezoně.