Peníze ve sportu. Téma, které zejména v posledních letech nabírá na své síle. Jaký vy chováte vztah k penězům?
No, těžká otázka hned na začátek. (zamyslí se) Řeknu to asi velice jednoduše. Život samozřejmě není jenom o penězích, každopádně všechny návazné problémy se řeší mnohem snadněji, když člověk nemusí řešit finanční trable. 

To dává smysl. Kdy jste si poprvé řekl, že zasvětíte svůj profesní život kromě hokeje také podnikání?
Bylo to asi v 27 letech, kdy jsem si sám promluvil do duše. Uvědomil jsem si, že na NHL zkrátka nemám, na národní tým to také nejspíš nevypadá a ve finále budu rád, když se udržím alespoň v domácí extralize. Často jsem býval na hraně, trápila mě řada zranění, takže jsem se musel smířit s tím, že konec může přijít mnohem dříve, než jsem si původně maloval.

Jakub Koreis při komentování hokejového přenosu na kanále O2 TV Sport.
Rozšíření juniorské extraligy? Další Hadamczikův nekalý krok, myslí si Koreis

A tak jste si prostě řekl, že začnete podnikat?
Došel jsem k závěru, že s tím musím něco udělat. Podnikání mi tehdy spadlo do klína, jelikož jsem měl v Plzni dva byty, které jsem pronajímal. Přišlo mi to jako poměrně jednoduchý byznys a tím jsem se dostal k investování do nemovitostí. Začal jsem se více vzdělávat a rozhodl se vydat tímto směrem. A dnes si můžu říct, že to byl opravdu vydařený krok.

Také jsem přežíval z výplaty na výplatu

Opravdu vás k tomu dohnaly okolnosti hokejové kariéry?
Vím, že to může znít malinko podivně, ale skutečně to tak bylo. Začal jsem mít strach, že moje kariéra a s tím spojený finanční příjem jsou výrazně ohroženy a já bych se mohl za pár let dostat do velkých potíží. Tohle byla zároveň ta hlavní motivace k tomu se zamyslet a začít něco vytvářet. 

Zašel jste si s tímto plánem pro nějaké rady?
Šel jsem tehdy za bývalým ředitelem extraligy Josefem Řezníčkem, který mi v tu dobu dělal agenta. Věděl jsem, že měl v Plzni nějaké nemovitosti i další různá podnikání, takže jsem se rozhodl využít jeho pomoc. Řekl mi, že ze všech typů investic se mu nejvíce vyplatily právě nemovitosti. Podobně to pak bylo i v rámci jednání s tatínkem Andreje Šustra, ten tu měl také nějaké byty. I on mě přesvědčil o tom, že se široko daleko jedná o nejstabilnější byznys.

Jakub Koreis při natáčení hokejového podcastu Bomby k tyči.Jakub Koreis při natáčení hokejového podcastu Bomby k tyči.Zdroj: se svolením Jakuba Koreise

Necítil jste se malinko divně, že z pozice tehdy slušně zajištěného hokejisty řešíte otázku nejisté budoucnosti?
Nechci, aby to vyznělo nějak zle, ale i já jsem přežíval z výplaty na výplatu. Samozřejmě malinko odlišným způsobem, to nezastírám. Bydlel jsem v Brně, ale platil jsem i další byt v Praze, kde jsme měli s tehdejší přítelkyní zázemí. Cestování také něco stojí. Ano, je pravdou, že někdy jsem utrácel více než bylo potřeba, ale chtěl jsem se hlavně vymotat z tohoto stereotypního cyklu. A když jsem ucítil šanci na zabezpečení, tak jsem neváhal. Bez ohledu na to, jestli jsem měl na účtu pár korun nebo stovky tisíc. 

Mluvíte o přežívání z výplaty na výplatu. Byly to příjmy, za které jste se v extraligové kabině styděl?
Nestyděl, přeci jenom jsem pořád bral průměrné peníze na české poměry. Navíc téměř každý v kabině věděl o platech svých spoluhráčů, to je vždycky takové veřejné tajemství. Myslím si, že na to, jaké jsem odváděl služby, mi přicházela adekvátní výplata. Samozřejmě byli kluci na podobné úrovni jako já, kteří se měli lépe, ale těch zase tolik nebylo.

Dmitrij Jaškin (vpravo) a Alexej Marčenko z Ruska.
Ruské miliony nesmrdí. Jaškin jedná o lukrativní smlouvě, zřejmě půjde do Kazaně

Utrácel jste za věci, u kterých byste se nyní už pozastavil a důkladně zvážil, jestli jejich koupě dává smysl?
V první řadě oblečení, za které jsem tehdy až nechutně utrácel. Dneska už jsem přeci jenom rozumnější. Dříve jsem musel mít všechno, teď už si raději koupím drahou a kvalitní věc, ale nepotřebuji jich mít tolik. Pamatuju si třeba na éru módní značky Quicksilver. Když jsem hrál v Americe, tak jsem z toho byl natolik fascinovaný, že každá moje návštěva obchodu končila nákupem nějakého kusu oblečení. Šílené. A to se pak člověku nasčítá velice rychle. 

Do toho drahá jídla, večírky a tak podobně, viďte?
Je pravdou, že večírky přišly často poměrně draho. (smích) Ale tak to je asi naprosto běžná věc, nic zvláštního. Nicméně dnes si třeba raději dopřeju právě to drahé jídlo, na kterém jsem v mládí poměrně šetřil. 

Takže jste začal více investovat i do sebe?
Přesně tak, ale zárodek toho byl už na samotném začátku podnikání, kdy jsem ty své vydělané peníze přestal utrácet a nakládal s nimi úplně jinak. Tehdy jsem vydělával něco okolo 130 tisíc korun měsíčně, takže po zaplacení základních životních nákladů jsem si nastavil osobní rozpočet na dennodenní utrácení, který činil přibližně 25 tisíc. Což je samozřejmě dost peněz, ale pro mě to znamenalo velké omezení životního stylu. Nicméně díky těmto úsporám jsem se mohl pustit do velkého investování.

Kavárna Walter, jeden z gastronomických podniků Jakuba Koreise.Kavárna Walter, jeden z gastronomických podniků Jakuba Koreise.Zdroj: Forbes/Barbora Pešková

Maminka mi investování rozmlouvala

Klobouk dolů před vámi, opravdu. Ale i přes to všechno, neobjevily se zejména v počátcích obavy o investované peníze?
Určitě ano, to k tomu patří. Na druhou stranu ty investice jsou skutečně jistota, když to porovnám s dalšími odvětvími byznysu. Ale vzpomínám si, že největší obavy měla moje maminka, která si mě doma posadila a snažila se mi to celé rozmluvit. To jsem tehdy dával do kupy svou první hypotéku. Vím, že maminkám se nemá odporovat, ale myslím si, že jsem nakonec udělal přeci jenom dobře. 

Chudák maminka…
No, měla skutečně velký strach z těch půjček, čemuž se nedivím. Ale snažil jsem se jí vysvětlit, že prostřednictvím hypotéky to bude všechno v pořádku. A nakonec jsem se stejně rozhodl sám. (smích) 

Vy jste ty koule před lety měl, ale myslíte si, že byste to udělal znovu i v dnešní době?
Těžko říct. V tomto případě strašně moc záleží na každém hokejistovi, kdo jak přemýšlí a tak podobně. Ale třeba znám dva kolegy z hokejového prostředí, kteří za mnou už dříve přišli s tím, že by také chtěli podnikat v investicích. Nechali si poradit, šli do toho a dnes rozhodně nelitují. Nicméně znám i případy, kdy to ztroskotalo na tom, že nechtěli sami sebe omezit v tom smyslu, že by najednou přišli o nějakou část peněz. Bez toho ale dneska podnikat zkrátka nejde.

Bývalý hokejový útočník a dnes televizní komentátor Jakub Koreis.Bývalý hokejový útočník a dnes televizní komentátor Jakub Koreis.Zdroj: se svolením Jakuba Koreise

Za co dnes zbytečně utrácí hokejisté?
Myslím si, že nyní je doba, kdy si hráči kupují hodně drahé oblečení a celkově věci na sebe zlepšení. Za našeho mládí stály drahé boty okolo tří až pěti tisíc, dnes se pohybujeme v řádech desítek tisíc, což mi přijde už malinko přehnané. Ale pozor, někteří kluci třeba berou v současné době stejné peníze jako já tehdy, takže když jsem platil garsonku za deset tisíc, oni už musí vytáhnout dvojnásobek. A celkově jsou ty náklady mnohem vyšší. 

Nelitujete někdy toho, že jste se nevydal například cestou hokejového manažera?
Nelituju, ale musím přiznat, že by mě to asi bavilo. Třeba i trenéřina, ale rozhodně ne v mládeži, tam bych si to asi nedokázal představit. Trochu mě ale mrzí, že manažerská branže u nás funguje odlišně než třeba v zámoří, kde jsou manažeři profesionálové, kteří pravidelně putují z organizace do organizace. Tady jsou to často lidé spjatí s majitelem, nebo třeba bývalé osobnosti daného klubu. A takový statut já v žádném mužstvu nemám.

Vítkovického kapitána Dominika Lakatoše to táhne do ruské KHL
Hokejoví padouši. Češi se krvavých peněz od Rusů neštítí, vinu nesou i agenti

Když jste zmínil ty majitele, jak se třeba oni dívali na to, že vedle hokejového řemesla rozjíždíte úspěšnou kariéru podnikatele?
Přemýšlím, ale jsem přesvědčený o tom, že to bylo všude naprosto bez problému. Nicméně vzpomínám si na angažmá v Brně, kde vedení hodně vadilo, že jsem asi na dva roky přestal jíst maso a hodně jsem zhubnul. (smích) Tam tedy pár ostřejších rozhovorů proběhlo, ale nic vážného. 

Chci hlavně dělat to, co mě baví

Sledoval jste rovněž finanční chování svých spoluhráčů v kabině?
Nejvíc jsou vždycky vidět oblečení a auta, takže člověk si postupně nějaký ten obrázek udělá. A už jsem se setkal i s extrémními případy. Vzpomínám si na rok 2012, tehdy jsme s Kometou došli až do finále play-off. To samozřejmě nikdo nečekal, takže pak také došly velice slušné finanční prémie. Já dostal něco okolo 600 tisíc, někteří inkasovali ještě mnohem více. No a když jsem po dovolené dorazil na první trénink, nestačil jsem se divit, kolik nových aut stojí na parkovišti. (smích) 

Odměny tedy putovaly rovnou do autosalonu?
Přesně tak. A to jsou přesně ty situace, kdy má člověk příležitost pozorovat, jak někteří nakládají se svými penězi. Nic si neschovali, okamžitě vzali prachy a utíkali koupit nový auťák.

Ale co vím, tak ani vy jste nebyl úplný andílek.
Máte pravdu, teď už za mě mluví uvědomělost a nějaké ty zkušenosti. Když mi ovšem bylo devatenáct a podepsal jsem smlouvu v zámoří, tak jsem si tady v Česku objednal nové BMW a v Americe zase Mercedes. To taky nebylo úplně normální. Já měl ale to štěstí, že jsem si to všechno uvědomil včas. 

Když máte možnost pozorovat platy dnešních hráčů, neslušel by jim pro lepší nakládání s financemi nějaký poradce?
Tady je velice důležité, aby ten hráč správně identifikoval člověka, od kterého si má nechat radit. Ať je to úplně kdokoliv. Ve finále totiž ani rada ze strany rodičů nemusí být správná. Ale pak je tu rovněž další faktor důvěry, v dnešní době je těžké někomu věřit, natož úplně cizí osobě. Je to složité, mám pro to pochopení, každopádně tohle je dle mého názoru jakýsi základ.

Jakub Koreis při komentování hokejového přenosu na kanále O2 TV Sport.Jakub Koreis při komentování hokejového přenosu na kanále O2 TV Sport.Zdroj: se souhlasem Jakuba Koreise

Ve světě podnikání se pohybujete už něco málo přes deset let. Jdete podle plánu, jak jste si na začátku představoval?
Nikdy jsem neměl nastavený plán, mým primárním cílem bylo zajistit si finanční soběstačnost. A to se mi povedlo, takže si mohu říct, že to mělo nějaký smysl a účel. Nicméně ve světě podnikání je člověk neustále jednou nohou od velkého problému, takže se snažím být i nadále pokorný. Žít si pohodlný život a hlavně dělat to, co vás baví. To je moje poselství. 

Úspěšný investor vs. hokejový komentátor. Která branže bude mít v blízké budoucnosti navrch?
Myslím si, že ani jedna z nich se nevylučuje a budu schopen to i nadále komparovat. Na O2 se nám podařilo získat práva na extraligu, takže kariéra komentátora určitě pojede i v další sezoně. Do toho navíc máme s kolegou Richardem Tesařem hokejový podcast, který nám také začíná slušně fungovat, co se finančního hlediska týče. A v rámci podnikání chci udržet kvalitu svých služeb a zajistit tím jejich dlouhodobou prosperitu. To jsou asi ty nejbližší cíle.