Už potřetí v kariéře se vracíte z KHL domů do extraligy. Je tohle definitivní comeback?
To asi zatím nedokážu přesně říct, ale přiznám se, že když člověk po tom létě nemusí nic balit a nikam cestovat, je to ve finále celkem komfortní. A s manželkou jsme si řekli, že se nám to i docela zamlouvá. (smích) Takže abych nad něčím vůbec přemýšlel, tak by opravdu muselo jít o nesmírně lákavou a smysluplnou nabídku. 

Zvažoval jste stále ještě nějaké zahraniční angažmá, nebo byl návrat do Čech jednoznačnou variantou číslo jedna?
Samozřejmě jsem nejprve čekal na zahraniční nabídku, ale ta nakonec nedorazila. Respektive dorazila, ale nedávala mi téměř žádný smysl. Takže poté už to všechno začalo být mnohem jasnější a návrat domů se nakonec ukázal jako to nejlepší možné řešení.  

Domácí soutěž se navíc nyní rozroste o několik dalších zvučných jmen. Zahrálo i toto roli při rozhodování?
Asi ne, rozhodně to mé rozhodnutí nějak zásadně neovlivnilo. Já se strašně moc těšil domů do Prahy, navíc na Spartě mám spoustu kamarádů a známých, takže to všechno do sebe hezky zapadlo. A to ani nemluvím o tom, co pro mě znamená oblékat rudý dres. Vím, jaké to je zvedat nad hlavu mistrovský pohár, a přesně to bych si tady na Spartě velice rád zase splnil.

Co rodina, té se cestování po Evropě zalíbilo, nebo už jste byl také popoháněn?
Žádný tlak na mě rozhodně nebyl, naopak si myslím, že jsme si s manželkou cestování poměrně užívali. Poznali jsme nové prostředí, odlišné kultury a já měl tu možnost zahrát si hned v několika zemích. Samozřejmě nyní je to mnohem složitější, máme dvouletého syna, takže si asi dovedete představit, že i cestování může být pořádná fuška. (smích) Ale že bych byl nějak popoháněn, to určitě ne. 

Nakonec jste kývl na lukrativní nabídku pražské Sparty. Asi nebylo o čem, viďte?
Jsem strašně rád, že jsem se usadil tady doma v Praze a moc se na tuto výzvu těším. Máme skvělou kabinu, kde mám spoustu dobrých přátel, se kterými jsem se potkával v průběhu kariéry jak v národním týmu, tak i mimo hokej. Navíc Sparta je velkoklub s úžasnou organizací, skvělými fanoušky a celé to umocňuje ten fakt, že budu nastupovat doma před zraky rodiny a těch nejbližších. 

Jak na vás zatím působí nový trenérský sbor pod vedením Pavla Patery?
Zatím si nemám na co stěžovat. Pan Patera je trenérem, který je naprosto otevřený diskuzi, což vždycky velice kvituji. Na ledě si to pomalu ale jistě sedá, myslím si, že naše hra má jasný řád a bude v sezoně bavit. Ale nejdůležitější bude všechny naše poznatky a informace z kabiny přenést také na hrací plochu, a z toho pak budou pramenit i dobré výsledky.

Ambice jsou jasné, o těch není třeba diskutovat. Věříte, že letos to po šestnácti sezonách může konečně vyjít?
(smích) Tohle je nesmírně těžká otázka a možná bude následovat ještě těžší odpověď. Samozřejmě v to všichni věříme, ale dobře víte, že abyste byli úspěšní, tak se vám v těch nejdůležitějších okamžicích sezony musí sejít strašně moc věcí dohromady, od brankáře až po posledního člena realizačního týmu. Sparta má každý rok ambice stejné, ani letos tomu nebude jinak. Musíme zkrátka doufat a udělat pro to maximum. Všichni by si ten titul už zasloužili.

close Jakub Krejčík na tréninku pražské Sparty. info Zdroj: ČTK / Šimánek Vít zoom_in Jakub Krejčík na tréninku pražské Sparty.

Třetí extraligový titul v dresu brněnské Komety vás přeci jenom nelákal?
Určitě se to nabízelo, to beze sporu. Ale jednání s Kometou se bohužel nevyvíjela úplně dle mých představ, ten zájem jsem si upřímně představoval malinko větší. Takže návrat do Brna ve hře byl, ale zřejmě v té době už měli v Brně trochu jiné plány, takže k žádnému řešení smlouvy nakonec vůbec nedošlo. 

Na jihu Moravy jste přitom prožil zřejmě nejlepší období kariéry. Nemrzelo vás to trochu?
Takhle já to neberu. Když jsem věděl, že se budu vracet domů, tak jsem se díval po všech nabídkách z extraligy, nebylo to jenom o tom, že bych si musel nutně vybírat mezi Brnem a Prahou. Z Komety však žádná konkrétní nabídka nedorazila, takže ono vlastně ve finále ani nebylo co řešit. 

Mít však srdce pro Kometu i Spartu, dva odvěké rivaly, to se v českém prostředí jen tak nevidí. Zůstane tam Brno i nadále?
Byl bych naprosto hloupý, kdybych vám teď řekl, že ne. To, co jsem v Brně zažil, snad nejde ani slovy popsat. Bylo to něco úžasného, vzpomínky, které zůstanou navždy. Je mi jasné, že momentálně ležím asi polovině Brna v žaludku, ale i přesto mám Kometu nadále v srdci. A už se těším až tam přijedeme se Spartou, moc rád si totiž tyto vzácné momenty zase připomenu.

close MISTŘI LEDU. Hokejisté brněnské Komety oslavují extraligový titul. Na snímku Jakub Krejčík. info Zdroj: Deník/Attila Racek zoom_in MISTŘI LEDU. Hokejisté brněnské Komety oslavují extraligový titul. Na snímku Jakub Krejčík.

Nesetkal jste se v kabině Sparty s nějakými vtípky na vaši adresu?
To víte že jo. A že toho nebylo málo. (smích) Tím, že jsem ještě na úplném začátku kariéry působil na Slavii, tak jsem si postupně vysloužil přezdívku „sešívaný sparťan s modrobílou krví“. A to se tak nějak se mnou táhne až dodnes. 

Doma v Praze jste téměř po osmi letech. Stihl jste už oprášit nějaká dávná přátelství?
Dávná asi úplně ne. Většinu kamarádů, i ty, s nimiž se znám třeba už dlouhou řadu let, jsem vídal vždycky každý rok v létě, když mi skončila sezona. Takže s těmi jsem se samozřejmě viděl hned po svém návratu a udržuji s nimi blízký kontakt i nadále. Na žádný dávný kontakt si teď asi nevzpomenu. 

A když se naskytne čas, zajdete si raději na pivo, nebo jste spíše fanouškem dobrého vína
V tomhle jsem asi nenáročný člověk. Chutná mi jak pivo, tak i víno. U mě záleží na tom, kam se jde a jaká je zrovna nálada. Ale znáte to, přes sezonu na to příliš času není, takže tyhle aktivity stíhám spíše v té letní pauze.

Zrovna v Minsku, kde jste strávil celou loňskou sezonu, na to kromě času mnohdy zřejmě nebyla ani odvaha. Jak těžký pro vás vlastně byl rok života v Bělorusku?
(zamyslí se) No, takové jako na houpačce, abych byl úplně upřímný. Začátek se mi povedl, pak ale přišlo zranění a já se rázem ocitl na dva měsíce bez hokeje. A když jsem se konečně dokázal vrátit, tak o chvíli později vypuklo to všechno strašné, co víme. Najednou se myšlenky úplně odklonily od hokeje, ale bohužel, jinak to v tu chvíli nešlo.

Zejména ten konec musel být pořádně na hlavu.
Byla to celkem rána. Prohráli jsme play-off, sezona nám skončila a člověk byl za normálních okolností zvyklý na to zabalit se a co nejrychleji odcestovat domů, navzdory tomu, že mu ještě nějaký ten pátek platil kontrakt. Nám ale bylo řečeno, že pokud chce někdo mermomocí odjet, tak může, ale na zbytek peněz ze smlouvy může nadobro zapomenout.   

O to víc se nyní musíte těšit na páteční obnovenou premiéru, nemám pravdu?
Je to tak. Neberu to jako nějakou odměnu za to, že jsem přežil loňskou sezonu, ale určitě se mi ulevilo, že jsme s rodinou doma, a hlavně v bezpečí. Teď se můžu naplno soustředit na začátek extraligy, který bude pro nás nesmírně důležitý.