Podle něj je největším problémem současného hokeje malý počet nových zájemců. „Když teď byla akce Týden hokeje, tak jsem slyšel, že na jeden nábor došlo patnáct dětí, z toho osm holčiček. Hokej je přitom selektivní sport a když se z pětadvaceti hráčů povede, aby si jeden nebo dva zahráli extraligu, je to úspěch. Dřív bylo na výběr z většího množství, když dnes máte z deseti kluků vyprodukovat jednoho profesionála, je to strašně složité. Je třeba dostat k hokeji co nejvíc dětí,“ nabízí pohled Meixner.

Trenér hokejové reprezentace Filip Pešán.
Peking zúčtoval s Pešánem. Český trenér na pranýři, má ale i své zastánce

Problém je taky v české nejvyšší soutěži. „V extralize máme spoustu cizinců. Nevím, jestli jsou levnější nebo proč je jich tam tolik. Do toho nevidím. Ale je to obtížné, hraje se o titul nebo o udržení, takže mladí kluci moc prostoru nedostávají. Nevím, jestli by nebylo dobré se vydat třeba cestou finské ligy, ze které se nesestupuje a kluby se pak nebojí zapojovat mladé,“ uvažuje bek, jenž byl loni v prosinci uveden do Síně slávy českého hokeje.

Pod palbou kritiky se po olympiádě ocitl hokejový svaz v čele s jeho šéfem Tomášem Králem. „Mám kacířskou teorii. Myslím, že svaz by měl být od toho, aby pro hokej zajistil ekonomické podmínky a peníze pro mládež, výchova talentů leží na klubech,“ podotýká bývalý elitní brněnský zadák s přezdívkou Eiffel, jenž se po konci kariéry živil jako sportovní novinář.

Češi nejsou dravci, ale hračičkové

Ještě víc kritiky se sneslo na trenéra Filipa Pešána, jenž s národním týmem neuspěl ani na druhém velkém turnaji v roli trenéra. „Udělal jeden úspěch v extralize s Libercem a kdo ho tehdy vychvaloval? Novináři. Ti z něho udělali hvězdu a teď do něj tepou. Působí nesympaticky, ale on tam jen stojí, hrají hráči. Až na dva nebo tři hokejisty jsme tam měli to nejlepší, co jsme mohli vzít. Otázka je, jestli do toho případně po něm někdo půjde,“ uvažuje Meixner.

Filip Pešán
Peking jako odraz reality. Český hokej tápe, vyhazov Pešána ale smysl nedává

Národní tým přes takřka nejsilnější možnou sestavu obsadil v Pekingu až deváté místo ve dvanáctičlenném pelotonu. „Nejsme dravci, ale hračičkové. To máme zakódované v sobě, kdežto nám chybí zarputilost rvát to za každou cenu do branky. Raději akce přehráváme. Samozřejmě taky nemůžete vyhrát, když vám nezachytá gólman jako třeba Hašek v Naganu nebo Holeček s Vokounem na mistrovství světa. Hrubcovi ten turnaj úplně nevyšel,“ naráží Meixner na nepovedené výkony brankářské jedničky Šimona Hrubce v posledních dvou duelech reprezentace.