Kliknutím zvětšíte„Rozhodnutí svazu se absolutně neslučuje s mými názorovými hodnotami, a proto jsem se rozhodl na funkci člena vedení rezignovat,“ zmínil ve svém prohlášení bývalý slovenský reprezentant Michal Handzuš. Úprk takříkajíc za minutu dvanáct?
Dost možná ano. Slovenský hokej letos prožívá mimořádně vydařenou sezónu, nejprve se reprezentace zasloužila o historický bronz pod pěti kruhy, na začátku července zase obletěl celý svět výsledek teenagerů na draftu NHL.
Jenže pak je tu i druhá strana mince. Dělení daleko za hokejovými mantinely. A tam to poněkud hlasitě skřípe již od samého začátku letního přestupového období.
Byli to právě Slováci, kdo avizoval první odvážný odchod vlastního reprezentanta do ruské KHL. Soutěže, ze které většina hokejistů naopak prchala co nejrychleji pryč. Michal Krištof, Christián Jaroš, Michal Čajkovský a mnoho dalších.
Nepochopitelné rozhodnutí?
Západní hokejový svět jen nevěřícně kroutil hlavou, velký šok ovšem poté zažili i čeští fanoušci, když se dočetli o početné skupinky našinců mířících na stranu válečného agresora. Ale i přesto si nakonec domácí činovníci na vedení svazu zachovali čest. Na rozdíl od východních sousedů.
„Výkonný výbor Českého hokejového svazu ledního hokeje na svém zasedání rozhodl o tom, že nebude do reprezentace povolávat hráče, kteří po zahájení ruské invaze na Ukrajinu podepsali nebo podepíší smlouvu v KHL,“ oznámil svaz.
Trochu pozdě, ale přece. Krok, který už dávno předtím učinili například Finové či Švédové, pak dokonce následoval i hokejový trpaslík z Francie. O Slovensku však ani slovo. Kormidelník Miroslav Šatan (prezident hokejového svazu) totiž nasměroval loď úplně jiným směrem.
Hráčům nastupujícím v KHL žádné reprezentování nezakázal, ba naopak jim dveře do kabiny národního týmu otevřely s úsměvem na rtech. A tak se postupně rozhoupal i věčně nerozhodný brankář Július Hudáček, který své laškování ohledně odchodu na východ nakonec dotáhl až do konce.
O tom, že její angažmá v zemi válečného agresora vážně láká, promluvil už v červenci. Tehdy však ještě v pozici volného hráče. „Situace v Rusku spojená s politickým bojem nemá s námi sportovci nic společného,“ prozradil v rozhovoru pro slovenský Deník Šport.
Hrdinou ukrajinských chlapců
A tak nikoho příliš nepřekvapilo, když se před pár dny objevila informace o Hudáčkově přestupku do kazachstánského celku Nur-Sultan, kde se čtyřiatřicetiletý brankář upsal na jeden rok. „Normální hodnotové dno,“ stálo v jednom z komentářů pod příspěvkem.
Hodně zaskočení zůstali zejména fanoušci pražské Sparty, bývalého zaměstnavatele slovenského brankáře. Ještě v březnu totiž Hudáček chytal charitativní utkání v O2 aréně, jehož ústředním cílem bylo vybrat peníze na pomoc prchajícím Ukrajincům.
Július Hudáček byl velkým miláčkem tribun pražské Sparty
Pražané zápas vyhráli, hrdinou v okamžiku, kdy se stal právě muž s maskou. Tehdy si na děkovačku s fanoušky sebral tři ukrajinské chlapce, se kterými dělali a tancovali přímo na ledové ploše. Dost možná se stal na pár okamžiků jejich životním idolem.
O pár měsíců později však vzal nohy na ramena a odešel hrát soutěž financovanou těmi, kvůli kterým právě ty tři zmiňované děti musely utéct ze svých domovů. Hodně smutný konec jinak velice hezky rozepsaného příběhu.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
