Jeden za osmnáct. Druhý bez dvou za dvacet. Zkrátka bráchové jak se patří. Tomáš, hokejový bek Toronta. František, zadák Caroliny. Oba hráči NHL. Příjmení jim vysloužilo přezdívku – Kabelkové. Teď už musí být každému jasno, o koho jde. Ne? Jde o… bratry Kaberleovy. „Když jsme byli malí, tak jsem bráchu provokoval, takže jsem to občas schytal,“ směje se dnes dětským radovánkám mladší Tomáš.

Oba dva jste úspěšní sportovci, máte svoje životy, zájmy. I přesto, trávíte čas spolu?

František: Přes léto společně trénujeme. Když jdu na tenis, tak jdu většinou s bráchou.

Máte na sebe čas i přes sezonu?

František: Hrajeme čtyři zápasy proti sobě, takže se vidíme relativně dost. Létáme na utkání den předem. Zajdeme na večeři. Obden si voláme, takže v kontaktu jsme neustále.

A společné dovolené?

Tomáš: My snad spolu nikdy nebyli. Možná někdy s rodiči jako malí kluci.

František: Každý končí většinou jinak, takže to je těžké dávat dohromady.

Tomáš: Ale bydlíme kousek od sebe. V létě denně trénujeme a chodíme k našim na obědy.

Nedávno jste vyhráli tenisový turnaj Jágr Teamu. Jak jste si zápasy užívali?

Tomáš: Dobrý. Jako každý rok, co hrajeme. Chtěli jsme aspoň do finále.

Tenisové a golfové klání berete jako relax?

František: Tenis je výborné zpestření tréninku. Nemusíme denně chodit mučit tělo do posilovny.

Tomáš: Je to hra, doplněk k té tvrdé práci.

Jak jste přišli na chuť tenisu?

František: Nevím. Odmala jsme jezdili s rodiči na dovolenou k Máchovu jezeru. Ráno jsme se probudili a šli hrát tenis. Odpoledne na pláž a večer zase na kurty. Tam jsme získali základ.

Tomáš: To je pravda. K tomunení co dodat.

A kdo z vás je lepší?

František: Jak kdy.

Tomáš: Zápasy máme většinou vyrovnané, ale dlouhodobé statistiky si nevedeme.

Dokážete se při měření sil pohádat?

Tomáš: To my jo!

František: Teď už moc ne, ale když jsme byli menší, tak jo. Jak jsme starší, tak se tomu spíš zasmějeme.

Lítaly i rakety?

Tomáš: I to se stalo. Někdy proběhly i slovní výměny.

Kdo je nebo byl vzteklejší?

Tomáš: Já. Fery je klidnější.

Dokážete se na něčem neshodnout?

František: Myslím, že určitě. Kdybychomměli na vše stejný názor, tak by to bylo asi blbý. Nenapadá mě co zrovna, ale je tam spousta věcí.

Jste dospělí chlapi, ale co v dětství? Tomáši, dostával jste jako mladší sodu?

Tomáš: Já spíš provokoval. Brácha byl v tu dobu silnější, takže jsem to občas schytal. Ale on to pak dostal zpátky od rodičů. Nemohli jsme si nic vyčítat, bylo to vzájemné. Když už jsme byli starší, tak už to bylo myslím v pohodě. Pokud přišla nějaká výměna názorů, tak jsme to v klidu vyřešili. Žádné rvaní nebylo.

Máte něco, co společně nesnášíte, co vás dokáže vytočit?

František: Jsou situace, které vás vytočí… (pokyvuje hlavou)

Tomáš: Nejhorší jsou věci, se kterými nemůžete nic udělat. Nějak se bránit. Řešit to přes noviny je potom zbytečné. Snažíme se být nad věcí. Takové záležitosti se stávají a dít se budou stále, to se nezmění.

Co byste dělali, kdyby to nevyšlo s hokejem?

František: Tohle si neumím vůbec představit. V hokejovém prostředí jsme vyrůstali odmalička. Tento sport je náš život. Opravdu nevím.

Tomáš: Tato otázka by přicházela v úvahu, kdyby se něco stalo nebo kdybychom se nedostali tam, kde jsme teď. Do té doby na to člověk vůbec nepomyslí.

Kdo z vás měl větší talent?

Tomáš: Každý má něco. Nikdy jsme se o tom nebavili. To by měli porovnat spíše jiní hokejisté, trenéři.

Vážíte si toho, že hokej je vaším zaměstnáním?

František: Jsem hrozně rád, že se můžu živit tím, co mě baví. Je to i štěstí, že jsme se dostali, kam jsme chtěli. Já si toho určitě vážím. Každý to štěstí nemá. Někdo má třeba talent, ale zbrzdí ho zranění.

Tomáš: Brácha to vystihl. Jediné, co jsme chtěli dělat, byl od mala hokej. Navíc nesedíme jenom doma, jezdíme po světě, hodně toho vidíme.

Váš táta byl také skvělým hokejistou. Je na vás hrdý?

Tomáš: Myslím, že jo. Ale zeptejte se ho. Určitě odpoví stejně. My jsme hrozně rádi, že stráví třeba až tři měsíce v sezoně u nás. Táta hokejem žije jako my. Sice už nehraje, ale kdyby u toho nebyl, tak nevím, co by dělal.

Je i kritikem?

František: Určitě. Člověk se učí celý život. Ale on není takový, že by nám po každém utkání říkal, co a jak jsme měli udělat. Každý už jsme v takovém stadiu, že víme, jestli jsme odehráli dobře, nebo ne. Táta se zeptá, ale že by nám do toho kecal, to ne.

Tomáš: Když jsme byli mladší, tak nám pomáhal. Toho si vážíme. Teď si po zápasech voláme. Dá se říct, že jsme v kontaktu každý den.

Pomohlo, nebo naopak nepomohlo vám někdy příjmení Kaberle?

František: Když jsem šel z žáků do dorostu, tak to zrovna trénoval táta. Já tam šel o rok dřív, tak přišly nějaké anonymy, že to bylo díky jeho protekci. To byla jediná negativní reakce.

Tomáš: Táta byl na nás spíš přísnější než na ostatní. Chtěl, aby z nás něco bylo. Říkal, že nás to musí hlavně bavit, nedělat to z donucení. Když vás to těší a navíc to i trochu jde, tak to je to nejlepší, co vlastně může být.

Takže jste neměli chuť s tím někdy třísknout?

František: Myslím si, že nás tréninky docela bavily. Většinou je u toho sranda. Samozřejmě bylo v sezoně období, kdy to nešlo. Přijdou třeba zranění, člověk se necítí v optimální pohodě, ale tohle je v každém sportu, práci.

Kdy by pro vás měla začít tvrdá příprava na další sezonu v NHL?

František: Já si dal čtrnáct dní volno, ale od té doby už zase jedu.

Tomáš: Už dva měsíce makáme od pondělí do pátku. Tři, tři a půl měsíce před sezonou člověk musí pořádně začít, aby byl připravený.

František: Někdo začíná později, ale každý si jede podle svého. Mně dlouhá pauza nedělá dobře. Lepší je se udržovat. Pak není tak velký skok.

Vyhovuje vám společná příprava?

Tomáš: Jsme parta čtyř pěti kluků. V kolektivu se vyburcujeme k lepším výkonům. Jeden druhému může pomoct.

František: Je i sranda, to se lépe trénuje. Větší motivace. Hokej je kolektivní hra, tak se i tak připravujeme.

Mohli byste dělat individuální sport?

František: Mě by asi bavil tenis, ale je to něco jiného. Člověk se stará sám o sebe a nemá kolem sebe partu, jako v hokeji.

Tomáš: Mě baví golf. Pokud bych to hrál odmalička, tak tohle. To by mě asi chytlo.

Přes sezonu se musíte držet striktně vyvážené stravy. Vynahradíte si to o dovolené?

František: Je znát, když je a není sezona. Když hrajeme, tak kontroluji, co sním a vypiji. Teď v létě je celý režim volnější. Když je teplo…

Tomáš: Jsme chlapi. Pivko nám chutná. Máme nejlepší pivčo na světě, tak si občas nějaké dáme