Kliknutím zvětšíte„Zpětně je potřeba si to vyhodnotit, i vedení, aby se to do dalších sezon neopakovalo a mluvilo se pouze o hokeji a výkonech na ledě. Klubu jsme chtěli pomoci, na výplatách jsme hodně ustoupili. Odrazilo se to poté i na výkonech. Hodně mě to mrzí, ale nedá se to už vrátit,“ krčí rameny někdejší reprezentant.
Na druhou stranu to pro klub byla velká pomoc…
Dle zpráv od kluků z jiných klubů, tak v extralize jsme pomohli nejvíce právě ve Zlíně. Fanoušek si řekne, že si nezasloužíme, co jsme dostávali, objektivních příčin neúspěchu však bylo hodně, což se moc nedostává ven. Něco však musí zůstat pouze v kabině.
Obrovským tématem byla absence diváků. Také pro ně muselo být trápení, že nemohli být na stadionu a pomoci vám…
Převážnou část bodů jsme ze začátku dovezli z venkovních stadionů, doma jsme hráli špatně a prohrávali, což mohl být také jeden z důvodů neúspěchu. Lidé by nám možná takové výkony ani nedovolili. Domácí body nám chyběly, abychom byli v lepších pozicích.
Libor Kašík přibližně v polovině sezony dokonce sdělil, že mu už chybí, když na ledě není kelímek s pivem…
Někomu to chybět mohlo. Někdo byl naopak rád, že na vše měl klid. Na každého to působí jinak – někoho motivuje, druhého srazí pískání a nadávky od fanoušků. Celkově to však bylo divné. Každý hráč se vnitřně musel motivovat ke svému výkonu. Není jednoduché, když přijdete na buly, nikdo není kolem vás, máte to jako na tréninku. Jak zápasy přibývaly, tak jsme si už zvykli. Dobré výkony jsme však nepodávali.
Když to vezmeme komplexně – jednalo se o vaši nejtěžší sezonu kariéry?
Určitě ano, protože od začátku byla celá zvláštní,. Bylo to těžké pro všechny zúčastněné.
Kdy jste si uvědomil, že sezona nebude pravá ořechová?
Už na začátku, kdy nás postihl covid a poté se dlouho netrénovalo, nemohli jsme ani doma. Poté jsme měli zprávy, že když se začne, tak rychle po pár trénincích. Dopředu bylo jasné, že to bude netradiční a hodně náročné, což se také ukázalo. Hodně jsme na to doplatili.
Doplatili jste také na poctivost? Zatímco vy jste čekali, řada týmů během této doby trénovala…
Asi to tak bude. Říkali jsme si, že všichni na tom budou stejně, poté se však objevily informace, že kluby trénují. I když to nebylo zakázané, tak týmy jezdily za hranice. Navíc jsem měl spoustu zpráv, že hodně klubů na zimácích trénovalo za zavřenými dveřmi. Začátky restartu tak byly takové, ostatní měli obrovské výhody. Pochopitelně bylo několik klubů, které netrénovaly. My jsme se připravovali na suchu, individuálně, jak každý mohl a měl podmínky.
Byl tu také zmíněný koronavirus…
Někoho zasáhl více a dostával se z toho ještě měsíc po tom. Zanechalo to následky na fyzické připravenosti. Hokej je specifický sport. A i když se dá hodně naběhat, najezdit na kole, tak zjistíte, že bruslení a práci s pukem nahradit nejde. Tréninkový výpadek bez ledu byl brutální. Po pěti dnech po návratu na led jsme toho měli plné zuby. Věděli jsme, že v zápasech to bude hrůza.
Pamatuji si první střídání se Spartou, utíkali jsme z ledu. (s úsměvem) Říkal jsem si, že to nemůže dopadnout dobře. Logicky nás poté kosilo zranění. Jste všude pozdě, naopak se kupí únava. Nechci se na to vymlouvat, ale pokud mluvím za Zlín, tak to na nás mělo vliv.
Při restartu proti Spartě jste přitom po ledě lítali a v úvodní třetině soupeře vysoko napadali…
Byla chuť, říkáme tomu falešná forma. (se smíchem) První zápas se vám podaří, říkáte si, jak jste na tom dobře. Po pár utkáních vás to ale dožene, vidíte realitu. Právě proti Spartě to byl náš nejlepší zápas, jaký jsme odehráli, poté to už šlo dolů. Už nevím, kdo tehdy začínal, ale kluci po 15 vteřinách na střídačku skákali šipky. (se smíchem)
Sezonu Zlína doprovázela častá a dlouhá zranění. Pavel Kubiš po posledním zápase dokonce zmínil, že něco podobného predikoval…
Nebyli jsme připravení. Všechna zranění pochopitelně neovlivníte – například když spadnete do střely a něco se vám zlomí v ruce. Jsou tu ale zranění, která vznikají z toho, že nejste pořádně natrénovaní, poté se to kupí. Svalová zranění přicházejí, ale letos jich bylo strašně moc. Hrálo se to vždy na pár hráčů, ti se víceméně prostřídali. Někteří se zranili, zdraví nastoupili a táhli to oni. Takhle se to po celou dobu promíchávalo.
Dlouhý výpadek, malá natrénovanost, častá zranění. Jaké byly další příčiny 13. místa v letošním ročníku extraligy?
Je jich více, musí si to však rozebrat trenéři. Nechci se dostávat do něčeho, co by měli hodnotit oni, respektive vedení. Je pravda, že nás v minulých letech také potkala zranění. Vedení však vždy zareagovalo, přivedlo tři čtyři hráče. Týmu, který ztratil sílu, to nějakým způsobem pomohlo.
Letos kvůli finančním problémům vedení řeklo, že to musíme zvládnout, jak to je – pomoci si kluky, kteří jsou k dispozici, vzít někoho z první ligy či juniorky. Ti to měli obzvláště těžké. Potenciál ale u nich je, uvidíme do budoucna.
Naše hra však celkově nebyla dobrá. Když jsem byl zraněný, tak jsem viděl, že to nebylo koukatelné. Je potřeba si to vyhodnotit a říct, proč tomu tak bylo. Trenéři a vedení v dalších sezonách musí reagovat, protože tímto způsobem by to skončilo špatně.
Dostaňme se přímo k vám. Jak jste se popasoval s tím, že se hrálo každé dva tři dny?
Oproti klukům jsem měl ještě větší výpadek. Když jsem se po operaci začal připravovat, tak byly zrušené tréninky na ledě. Poté mě srazil covid, v domácím léčení jsem měl horší průběh, bylo to náročnější s dýcháním. Tušil jsem tak, že to ze začátku bude brutální – z osobního hlediska to byla tragédie. Párkrát jsem se dokonce přichytil, kdy jsem to chtěl zabalit. Takto jsem to však zakončit nechtěl. Říkal jsem si, že mužstvo nemůžu poslat do kytek, ještě bych mu více uškodil. Neměl jsem ani sílu v ruce, byla to hra o ničem. Minimálně půl sezony trvalo, než jsem se do toho dostal, trochu lépe jsem se cítil od ledna. Každopádně to byla nejhorší sezona, kterou jsem zažil. Nebudu na ni vzpomínat v dobrém.
Nikdy jste nepatřil k velkým střelcům, letos jste však k šesti asistencím nepřidal žádnou branku. Měl jste to v hlavě?
I když jsem nebyl střelec, tak dříve jsem v zápasech měl 3-4 možnosti, dostával jsem se do šancí. A buď jsem ji dal, nebo nedal. Na začátku této sezony jsem však končil s tím, že za zápas jsem neměl žádnou střelu, ani šanci. Nebylo to normální. Bylo to pro mě náročné, ke konci jsem to však už neřešil. S nulou jsem však končit nechtěl.
Jak to tedy vypadá s pokračováním vaši hráčské kariéry?
Nechtěl jsem končit hned po posledním hvizdu. Vše si nechám projít hlavou. Po sezoně se na základě pocitů budu rozhodovat, jakým směrem se vydám. I když jsem se v novinách dočetl, že jsem rozhodnutý, tak ještě nejsem. Je tady možnost, že budu fungovat v klubu jako hráč, ale také v jiné roli. Nechávám tomu ještě pár dní, týdnů. Uvidíme po pár týdnech, jak to ve mně uzraje. Poté vedení oznámím, co bude.
Jak vás poslouchám, jasno stále ještě vážně nemáte…
Je to pravda, momentálně to ještě nevím. Zvažuji více věci. Čas pomůže, jestli mi hokej bude chybět, dokážu se namotivovat. Nebo zda se objeví další body, které mě otočí na jinou stranu.
Pokud ukončíte hráčskou kariéru. Vrhnete se na pozici trenéra?
Před několika lety jsme s Ondrou Veselým a Jirkou Marušákem vystudovali licenci B, můžu tak fungovat po dorost. Je tu také možnost studování „A“. Zvažuji všechny možnosti. Nikdo na mě netlačí. V dnešní době je těžké se rozhodovat, když pomalu nemůžeme ani z baráku. (s trpkým úsměvem)
Je varianta, že budete pomáhat s tréninky obránců „A-týmu“?
Možností je hodně, i tato. Uvidíme, jak se vše vyvrbí, kudy se to bude ubírat či jak v příští sezoně se bude tvořit kádr a realizační tým. Všichni se to oficiálně dozví.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
