Facebookový status útočníka Martina Pospíšila vyvolal bouřlivé reakce. Ten kritizoval například organizaci, protože ho nikdo z týmu nevyzvedl na letišti. A pak došlo na samotného Bokroše.

„Nejdříve mě na MS nechtěl vzít, potom se mě chtěl zbavit přes ostatní kluky. Myslím, že mu nakonec přikázal Šatan, že nejproduktivnější hráč USHL by v nominaci neměl chybět,“ napsal Pospíšil.

Úplný blbákov

Devatenáctiletý reprezentant si postěžoval také na negativní chování trenérského týmu. „Hádali se před hráči, a co říkali jeden druhému, to jsem nechápal. Úplný blbákov a amatérismus. To jsem nikde nezažil,“ dodal.

Svého parťáka podpořil Miloš Fafrák, který nabídl další nevšední zážitky. „Když se někdo zranil, pan manažer Ulehla se ani neobtěžoval ho odvézt do nemocnice, že prý má hodně jiné práce. Kluci si museli vzít taxík a všechno si domluvit sami. Dokonce nám neprali prádlo, ve kterém jsme hráli celý měsíc. Museli jsme si ho vzít domů, vyprat a zase přinést zpátky, to jsem nikdy nezažil,“ přisadil si.

Od hráčů současných i minulých padala také slova o tom, že nominace na šampionát se kupuje. Bokroš obvinění na tiskové konferenci po návratu smetl ze stolu a hodlá se bránit právně.

Komentáře hráčů o fungování týmu na mistrovství světa ho mrzely. „Je mi líto, že něco takového musíme řešit. Pokud měl někdo problém, mohl se vyřešit v průběhu turnaje,“ uvedl.

Za svého kouče se postavil kapitán Feherváry. Ten sice potvrdil, že společně s dalšími se Pospíšila zastali, aby zůstal v týmu. Jinak se slovy kritiků nesouhlasil.

„Nálada dobrá nebyla, protože se hned třikrát prohrálo. Jinak jsme ale drželi spolu jako parta,“ prohlásil Feherváry, který také odmítl, že by se realizační tým před hráči hádal.

Špatná forma kritiky

Bohaté zkušenosti s prací u juniorských celků má současný vítkovický kouč Jakub Petr, který se pro Deník ke kauze vyjádřil. Jeho filozofie zní, že všechny problémy by měly zůstat v kabině. Jednání slovenských mladíků proto nerozumí.

„Nepřísluší mi to hodnotit, neznám pozadí, ale z trenérské pozice je pro mě reakce hráčů na sociálních sítích nepochopitelná a neprofesionální. Každý má právo na kritiku, ale cesta, kterou se to udělalo, mě zaráží a mrzí,“ prohlásil Petr.

Vítkovický lodivod měl v Bokrošově týmu i svého svěřence Jozefa Baláže. „Je zklamaný, že nepostoupili přes čtvrtfinále, ale bere to jako zážitek. K věci okolo trenéra jsme se nevraceli,“ podotkl kouč.

Petr začínal u žáků, postupně se vypracoval k reprezentaci do osmnácti let, se kterou bral stříbro na MS v roce 2014. Na šampionátu pak vedl dvakrát také dvacítku, bez většího úspěchu. Díky pestrému životopisu může srovnávat juniorský a dospělý hokej.

„U mládeže je nejhorší, že při úspěchu mohou hráči zblbnout. Nejde tolik o trénování, spíše o psychologii. Musíte tým nastavit trochu jako rodinu a vnímat věk hráčů,“ popsal Petr.

Tlak ze všech stran

Každý hráč podle něj musí od začátku vědět o své úloze v týmu. A ztotožnit se s ní. Z různých směrů pak stejně přichází vlna reakcí a tlaku.

„Dělat nominace na mistrovství je těžké. Vždy někoho naštvete. Rodiče, agenty, fanoušky, vnímají to i novináři. Přitom neznám kouče, který by nevzal někoho, o kom by byl přesvědčený, že by týmu pomohl,“ dodal.

Strach, že by si na vás někdo stěžoval, však není na místě. „Pak nemůžete takovou práci dělat. Co vím, mně se nic podobného nestalo, a naopak to byly pro nás vždy zážitky. A nejen když se vyhrávaly medaile. Každopádně bych si asi rozmýšlel, zda angažovat hráče, který se takto projevil,“ uzavřel Petr.

Jisté je, že slovenská kauza bude hokejovým prostředím nějakou chvíli rezonovat.