Olympijský turnaj v Naganu mají Češi už navždy pevně spjatý se zlatým křepčením party kolem Dominika Haška a Jaromíra Jágra. Jenže jak už to v životě bývá, něčí radost bývá vyvážena smutkem někoho jiného. Zatímco pro malou zemi v srdci Evropy zůstávají zimní hry v roce 1998 symbolem triumfu, kolébka hokeje na ně vzpomíná jako na historický propadák.

Předcházel úsměv na rtech

„Je to strašné zklamání. Naším cílem bylo zlato, a to jsme nezískali. Pamatuji si všechny prohrané turnaje od doby, kdy mi bylo třináct let, a nikdy mě nepřestaly mrzet. Bolí to,“ soukal ze sebe Wayne Gretzky po prohraném semifinále s podceňovaným Českem. Ten Gretzky, který si do Nagana přijel pro poslední velkou trofej, jež mu scházela ve sbírce. Ten Gretzky, který pak bezmocně plakal na opuštěné střídačce.

Sidney Crosby (vlevo) rozhodl v prodloužení o zlatých olympijských medailích pro Kanadu.
Kluk z plakátu. Jak Sid "The Kid" rozhodl zlatým gólem olympijské finále

Kanaďané měli vcelku jasno: o zlato z první olympiády, na kterou směli profíci z NHL, se měli utkat oni a Američané. Kromě svých zámořských sousedů už brali jakž takž vážně leda ruskou sbornou, zatímco další soupeři z Evropy jim vyvolávali jen shovívavý úsměv na profesorských rtech.

Vždyť hokej byla jejich hra, jejich doména. Kvůli triumfu si do Japonska přivezli Lindrose, Sakica, Yzermana, Bourquea či Roya. A samozřejmě Gretzkyho, držitele všech možných i nemožných rekordů. Legenda s číslem 99 už sice byla výkonnostně za zenitem, ale nebylo možné ji opominout. Gretzky nikdy předtím na olympiádě nehrál a šlo o jeho první i poslední šanci získat zlato.

Evropa vládla

Tento sen skončil v semifinále na Češích, kteří předtím vyřadili i Američany. Na rozdíl od nich Kanaďané nedemolovali své ložnice, ale bylo znát, jak je nečekaná porážka rozhodila. Otřásla totiž jejich základní jistotou, že kanadský hokej hraje pořád prim.

„Evropané ušli dlouhou cestu, musíme se z toho poučit. Na širším kluzišti není naše hra tak efektivní, nestačí jen kontrolovat rohy hřiště a tlačit se před branku,“ konstatoval tehdejší generální manažer kanadské reprezentace Bobby Clarke, jenž se coby hráč v 70. letech účastnil legendární Série století mezi výběrem Kanady a „rudou mašinou“ ze Sovětského svazu. Od těch dob ovšem mezinárodní hokej udělal obří skok vpřed.

Trenér Vladimír Růžička
Kdyby nebyl trenérem Hlinka, nikdy bych do Nagana neletěl, vzpomíná Růžička

To se v Naganu naplno projevilo. Medaile si rozdělili Češi, Rusové a Finové. Pyšné zámoří se ovšem poučilo. Za čtyři roky v Salt Lake City triumfovali Kanaďané a jako generální manažer je vedl právě Gretzky. Alespoň téhle satisfakce se tak dočkal.