Hokej není pro baletky. Proto se nemůžeme divit, že sem tam padne peprnější výraz, věta, ba i souvětí. Úkaz totožný na celém světě. Proč? Emoce, dozvíte se od účastníků – trenérů, hráčů, fanoušků.

Ale nejslavnější liga – NHL – řekla ne! Zakázala trenérům nadávat. Za nepřístojné chování přijde finanční trest. Formulář už generalita rozeslala do klubů. „Oceňujeme nadšení a vášeň, ale způsob vyjádření ovlivňují image Národní hokejové ligy,“ píše se v prohlášení.

Trpělivosti došel v zámoří čas. Třeba – John Tortorella, trenér New York Rangers, přestřelil. „Nemám žádné pos… vysvětlení, proč hrají tak špatně,“ nebral si servítky přímo na tiskové konferenci.

Pozornosti neunikl ani Brent Sutter, šéf střídačky Calgary. Ten byl slyšet i přes zavřené dveře šatny. „V posledních deseti zápasech si vstřelil jeden zas… gól,“ vyslechl si útočník Phil Kessel.

Varování NHL už má svého premiérového hříšníka. Co mohou slyšet média, se bude trestat. Daniel Carcillo, forvard Philadelphie, přišel o 2500 dolarů (asi 45 000 korun). Během zápasu s Torontem oslavoval gól před lavičkou hostí příliš horlivě. Podle svědků měla jeho gestikulace znamenat „podřízneme vám krk“.

Bez pokuty se ještě obešla slovní přestřelka při posledním play off. „Řekl mi, že jsem nejtlustší a ukvičené prase,“ vzpomněl si ve své knize Bruce Boudreau, trenér Washingtonu, na Seana Averyho.

Česká extraliga není výjimkou. „Ale rozhodčí mají právo hráče a trenéry trestat. Ale v 90 procentech to nedělají,“ diví se Zbyněk Kusý, člen sportovní komise Asociace profesionálních klubů. A pohled z lavičky? „Snažím se rozhodčím nenadávat, každý má v zápase místo, ale když začnu cítit křivdu a člověk vidí, že druhá střídačka se nechová fér. To je pak na pováženou,“ myslí si Zdeněk Venera, kouč Zlína.

Ale ne jen protagonisté na ledě se dokážou rozvášnit. „Jak to pískáš, ty čů…! Dostanete na držku,“ počastoval loni rozhodčího Jan Kubata, primátor Ústí nad Labem.

Nebo pár minut po utkání a Jaroslav Nedvěd za loňského působení v Plzni: „Já se mu teď můžu vysmát do ksichtu. My jsme tam a on jede zpátky domů někam na Slovensko. Já nejsem rasista, ale ať jede do pr…,“ vyslal přes média neznámému pardubickému hráči. Emoce, emoce, emoce.

Jen pro připomenutí. Nejde jen o hokej. Každým sportem cloumá adrenalin. Jen někde více a někde na první pohled méně… třeba v šachu.