Kliknutím zvětšíteJste rodákem z jihočeského Písku, odkud jste ve dvaceti letech vystřelil do světa velkého hokeje. Udržujete stále nějaké spojení se svým rodným městem?
Není to žádná sláva. V Písku žijí moji rodiče, ale skoro vůbec tam nejezdím. Už mám domov jinde.
Alespoň písecký hokej ale sledujete?
Abych pravdu řekl, tak vůbec. Musím přiznat, že kromě extraligy a první ligy hokej prakticky nesleduji. Takhle ho mám dost, a když opustím zimák, tak je lepší myslet také na jiné věci než na hokej.
Čím to je, že jste se od svého rodného města tak odstřihl?
Život mě prostě zavál jinam. Když jsem hrál na Slavii, tak jsem poznal svoji manželku. To jsme bydleli v Liberci a potom jsem dostal laso z Komety. V Brně se mi zalíbilo a našel jsem si tam hodně kamarádů i mimo hokej. Už jsme tam zůstali.
Máte za sebou tři čtyřleté extraligové štace na Slavii, v Kometě a v Olomouci. Byla nějaká z nich nejlepší, nebo vzpomínáte na všechny v dobrém?
Slavia, to pro mě byl start do velkého hokeje. Ale že bych tam z toho skákal do výšky, to zrovna ne. V Kometě to bylo super. Skvělá parta, neustále vyprodaný stadion. Play off se tam v extralize hrálo po dlouhých letech a na stadionu byla úplně neskutečná atmosféra. Když si vzpomenu na některé domácí zápasy, to bylo něco nádherného, jak fandil celý zimák. Ale hezké to bylo i potom v Olomouci, kde jsem narazil na kluky, se kterými jsem hrával ještě kdysi v Havlíčkově Brodu. Také tam byla perfektní parta. Spokojený jsem i tady v Budějovicích. Jenom mě trápí, že se druhý rok hraje bez diváků. To je úplně na houby.
Podle toho, co říkáte, pro vás bylo nejlepší období v Brně? Navíc jste se tam i rodinou usadili.
Je pravda, že se mi v Brně líbí a mám tam hodně kamarádů. Jednou skončím s hokejem a budu právě tam navazovat na nějaký civilní život. Už se i v tomto směru pomalu rozkoukávám.
Když jste přišel do Motoru, tak jste po hodně dlouhé době v extralize naskočil do první ligy. Byla to pro vás velká změna?
Po čtyřech letech v Olomouci už jsem potřeboval změnu. Ozvaly se Budějovice, kde mě trochu znal asistent trenéra Aleš Totter, ale hlavní kouč Venca Prospal vůbec. Chtěl jsem Motoru pomoci k postupu do extraligy a viděl jsem, že by to mohlo klapnout. Byl to super rok, protože se nám extrémně dařilo a zaslouženě jsme postoupili.
Ale koronavirus vás připravil o play off a případné oslavy přímo na ledě. Mrzelo to?
To chybělo moc. Na play off se těším každý rok. Škoda, že se nehrálo. Postoupit po nějakém vítězném zápase by bylo úžasné. I kdybychom ho hráli venku, tak bychom přijeli a slavilo by celé město. Takhle jsme postoupili bez nějaké oslavy. Krátká jenom naše interní proběhla, ale slavit s fanoušky, to je k nezaplacení.
Další rok byl naprostý opak. Hráli jste sice extraligu, ale bez přítomnosti diváků a hrubě se vám nedařilo.
To byla hrůza. Já jsem byl navíc půl sezony zraněný. Nevzpomíná se mi na ni zrovna dobře. Měl jsem zlomené žebro, potom nohu. Trápil jsem se s tím, a než jsem se do toho zase dostal, tak byl konec sezony.
To byla nevídaná smůla, když jste nastoupil v Karlových Varech poprvé po zlomenině žeber a praskla vám lýtková kost.
Něco takového jsem v životě nezažil. Když se mi to ve Varech stalo, tak jsem seděl v šatně, a jakmile jsem se zkusil postavit, tak mě v noze píchlo. Věděl jsem, že je to špatné. Myslel jsem si, že je kost zlomená, což se také potvrdilo. Říkal jsem si, že to nelze vymyslet ani ve špatném filmu.
Hrát bez diváků, to jste asi zažil naposledy někdy v žácích, a i tam chodí alespoň rodiče…
Tak nějak. Bylo to strašné. U mě to navíc funguje tak, že čím je lepší atmosféra, tak stoupá i můj výkon. Tady žádná atmosféra nebyla. Bylo to spíše jako na tréninku. Takhle to má asi každý hokejista, že hraje o hodně lépe, když ho žene plný stadion.
Celou první sezonu a kus druhé, než vás vyřadila zranění, jste hráli v jedné formaci s Matoušem Venkrbcem a Vítem Christovem a mimořádně se vám dařilo. Sedli jste si i lidsky?
Určitě. Všechno si sedlo. Víťa byl o dost mladší než my, ale dal si poradit a neurážel se, když jsme mu něco řekli. Na ledě jsme o sobě věděli a mohli jsme se na sebe spolehnout. Jenže pak se to rozpadlo jako domeček z karet. Těšili jsme se na to, že spolu budeme hrát i v extralize. Ale odehráli jsme dva zápasy a přišla zranění…
Po minulé sezoně vám končila smlouva?
Ano.
Přemýšlel jste o odchodu jinam, nebo jste chtěl zůstat v Motoru?
Po tak nepovedené sezoně jsem chtěl zůstat tady a napravit to, co se stalo. Už jsem nechtěl zažít tolik proher. To je to nejhorší, co může být.
S klubem jste se na novém kontraktu domluvili bez problémů?
Dá se říct, že ano. Nic jiného jsem skutečně neřešil.
Aktuální sezona je z vašeho pohledu zatím tak trochu jako na horské dráze. Lepší výkony se střídají s horšími a mění se i vaše pozice v týmu.
Začali jsme dobře, celkem se nám dařilo a byli jsme docela v euforii, když jsme se dostali na páté místo. V poslední době se nám ale tolik nevedlo, což se projevilo i na tabulce. Ale věřím, že se to zase otočí a začneme vyhrávat. O tom sport je, aby se vyhrávalo.
Kde byste se pod vás mohli pohybovat v extraligové tabulce?
To je strašně těžké hodnotit a do těchto prognóz se pouštím jen velice nerad. Abych se přiznal, tak tabulku ani moc nesleduji. Jak se říkává, jdu zápas od zápasu a jediné, co mě zajímá, jsou tři body na jeho konci. On vám to na konci vždycky někdo sečte (úsměv).
V úvodu sezony jste se několikrát nedostal ani do sestavy pro zápas. Jak to člověk nese ve vašem věku?
Hodně těžce. Trápil jsem se a měl jsem i takové myšlenky, že je lepší skončit, než sedět v mém věku na tribuně. Hokejem se nechci trápit, chci si ho užívat. Moc roků už mi do konce kariéry nezbývá, a když už máte takovýto věk, tak chcete hrát každý zápas a užívat si to.
Přemýšlel jste v té době třeba o možnosti nějakého trejdu?
Věděl jsem, že ze začátku sezony nepodávám nějaké extra výkony. Vždycky nějakou chvíli trvá, než se sžiji s novou taktikou. Tak to bylo, i když jsem do Motoru přišel. Ale teď už se mi hraje dobře. Sám na sobě cítím, že mi to jezdí. Určitě je to lepší než na začátku.
Je to s příchodem trenéra Modrého hodně podobné jako pod Václavem Prospalem, kde jste také důvěru nějaký čas hledal, ale pak jste se stal jedním z klíčových hráčů týmu?
Je to opravdu hodně podobně. Když jsem přišel do Budějovic, tak jsem se pod Vencou Prospalem také strašně trápil a říkal jsem si, že to snad ani není možné. Trvalo možná měsíc a půl, než jsem si zvykl. Zhruba od října se to ale začalo otáčet úplně jiným směrem a nakonec se mi hrálo výborně. Teď to cítím úplně stejně. Ze začátku trápení, ale postupně jsem se s novou taktikou sžil a hraje se mi úplně jinak.
Celý život jste odehrál na křídle, ale v posledních zápasech občas zaskakujete také v centru. Hrával jste někdy na této pozici?
Hrával jsem centra na Slavii a pak asi dva měsíce v Brně než přišel Robo Petrovický, který mě v této roli vystřídal. Býval jsem především levé křídlo, které hrávalo dozadu. Takže kromě buly jsem byl ve všech situacích v pozici centra. Vrátil jsem se k tomu asi po devíti letech. Vhazování už se hrají taky jinak. Dříve se mohlo více blokovat, to už se teď píská. S tím jsem teď měl trošku problémy.
Do kolika let byste chtěl hrát hokej?
Dokud mi to bude dávat smysl a bude držet zdraví. Až budu mít pocit, že už to nemá cenu, tak to zabalím. Takhle to má asi každý hokejista, že se snaží hrát, dokud to jde. Ale jakmile začne haprovat zdraví, tak se začne rozmýšlet, jestli má smysl pokračovat a riskovat komplikace pro další život.
Chystáte se pokračovat po skončení kariéry ve vrcholovém hokeji v nějaké nižší soutěži?
Dokud to půjde a budu na to mít, tak bych se chtěl udržet v extralize. Co bude pak, to se uvidí. To teď ještě neřeším.
Očividně už ale přemýšlíte o tom, co budete dělat po skončení kariéry. Jako jeden z vašich koníčků uvádíte zemědělství a zkoušel jste studium na vysoké škole zemědělské.
Přihlásil jsem se a zkusil jsem to tady v Budějovicích. Byl jsem na dálkovém studiu, ale škola byla v pátek a v sobotu, což byl problém z časových důvodů. Učitelé mi nevycházeli vstříc, když jsem se pokoušel domluvit konzultace v jiných termínech. Tak jsem studium raději ukončil a zkusím to jiný rok.
Vidíte svou další budoucnost právě v zemědělství?
Vidím. Lidi budou pořád jíst, a i když se mi občas zdá, že zemědělství trochu upadá, tak tuto práci bude muset pořád někdo dělat.
Líbilo by se vám soukromě podnikat?
To už v této době ani dost dobře nejde. Velké firmy vás převálcují. Je hodně těžké jet sám na sebe. Ale do něčeho se určitě zapojím. S tím nemám problém. Když mě kamarád požádá, abych mu pomohl, tak mi připraví traktor, sednu za volant a jedu.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
