Kliknutím zvětšíteJe to už víc než deset let, ale hokejoví fanoušci si možná ještě vzpomenou na lidožroutskou pověst, kterou kolem sebe v ambiciózní KHL jednu dobu šířil Viťaz Čechov. S pukem to borcům z moskevské periferie moc nešlo, to ale ani nebyl jejich hlavní cíl. Důležitější bylo rozsévat děs, hrůzu a nějaká ta zranění.
Strach budil už svérázný majitel klubu Nikolaj Pavlinov, bohatý podnikatel údajně napojený na organizovaný zločin (v Rusku nebývá snadné to rozeznat). Doma choval sibiřského tygra, všude jezdil s po zuby ozbrojenou ochrankou a nakonec skončil za mřížemi kvůli machinacím s pozemky za víc než jedenáct miliard rublů.
Šéf klubu si vybral trenéra dle svého gusta. Andrej Nazarov se na střídačce často choval jako šílenec na útěku: jednou rubal do diváků hokejkou, jindy házel lahve po protivnících i rozhodčích, při angažmá v Petrohradě prý pro změnu zmlátil klubového lékaře.
Viťazu se tou dobou přezdívalo „klub idiotů“. Místo hokeje se hráči věnovali jen rvačkám, zákeřným faulům a provokacím. Vedení si do týmu schválně vybíralo vysloužilé kanadské rabiáty, kteří neměli problém podat si kohokoli.
Na vlastní kůži to v roce 2010 poznal i Jaromír Jágr při hromadné bitce Čechova s Omskem.
Připomeňte si slavnou bitku mezi Čechovem a Omskem:
O rok později okusil slasti ruského života Jon Mirasty, kanadský bitkař, který to nikdy nedotáhl do NHL, ale v nižších zaoceánských soutěžích byl díky svému výraznému mohykánskému účesu a šoumenským schopnostem velmi oblíbený. „Nabídli mi peníze na úrovni NHL,“ vysvětluje nyní, proč před lety zamířil do neznáma.
Pití a střelba až do rána, pak trénink
Mirasty své bizarní zkušenosti vylíčil v populárním podcastu Spittin’ Chicklets. Do Viťazu odešel v roce 2011 spolu se svým kamarádem a vzdáleným příbuzným Jeremym Yablonskim, dalším vyhlášeným bitkařem. Kvůli problémům s vízem nejdřív strávili pár dní v Rize a libovali, o jak krásné město jde. „Ale když jsme nakonec dorazili do Čechova, pomyslel jsem si – to je smetiště,“ vyprávěl Mirasty. A tím to jen začalo.
„Jednou odpoledne jsem si zdříml. Najednou někdo klepe na dveře. Zatraceně velkej chlap, já mu otevřel jen v ručníku. Měl zbraň. Že prý mě chce vidět šéf, ať jdu ven. Za chvíli mi volal Jeremy, že za ním ten chlap s bouchačkou taky přišel. Tak jsme si řekli, že s ním raději půjdeme,“ líčil kanadský vazoun.
Venku už čekala kavalkáda obřích drahých aut s policejním doprovodem. Celý konvoj se vydal za město, kde po dvaceti minutách jízdy dojel do ohrazené milionářské „vesnice“. Proběhla bezpečnostní prohlídka jako ve filmech, všude psi a muži se zrcátky, hledající bomby pod auty.
„Když jsme projeli branou, najednou koukám – tamhle je sibiřský tygr v kleci. A na druhé straně koně. Kde jsem se to sakra ocitl?“ žasl Mirasty.
Nakonec dojeli k luxusní dače, kde na ně čekal sám mocný šéf. „Byl to malý obtloustlý chlapík s velkýma ušima. Na první pohled mi bylo jasné, že je fakt zlý. Měl na sobě jen nějaký vojenský hábit a jinak nic, pod tím byl nahý. A hned nás začal objímat.“
Následovala oslava v nefalšovaném ruském stylu. „Celou noc jsme pili, byli jsme úplně našrot. Pili jsme, stříleli ze zbraní a zase pili. Ve čtyři ráno nám pak řekli, ať už jdeme, že máme ráno trénink,“ podivoval se Mirasty.
Od vyšinutého trenéra Nazarova dostávali kanadští drvoštěpové výslovné pokyny, koho mají zmydlit. V jednom případě se prý Mirasty vzepřel a odmítl zmlátit legendárního Sergeje Fjodorova. „Když hrával v Detroitu, býval to můj oblíbený hráč,“ vysvětlil.
Krev a pěsti na svatební oslavě
Lahev vodky tehdy vyšla na nějakých deset dolarů, tak není divu, že angažmá v KHL znamenalo pro legionáře ze zámoří jeden dlouhý mejdan. Někdy to dopadlo špatně, jako třeba při návštěvě nočního klubu, v němž probíhala svatební oslava.
„Ženské se s námi hned chtěly fotit, ale jejich chlapům se to moc nelíbilo,“ usmíval se Mirasty, který v Rusku budil pozornost už jen svým původem z indiánského kmene Kríů. V klubu došlo k hromadné rvačce. „Viděl jsem, jak na Jeremyho skočili tři týpci, tak jsem se tam taky vrhl.“
Hokejoví rváči prokázali, že se vyznají v tlačenici, a zpracovali agresory na úpějící hromadu, jenže pak přijela policie. Zkušení Rusové okamžitě zdrhli, zatímco Mirasty skončil v poutech.
„Neuměl jsem ani slovo rusky, oni zase anglicky. Naštěstí tam s námi byl taky Artěmij Panarin, tehdy mu bylo tak osmnáct let,“ připomněl pozdější velkou hvězdu NHL. Ten to se strážci zákona vyřešil.
„Ani on tenkrát anglicky skoro nemluvil. Jen se na mě podíval a řekl: money, money. Nechali mě vytáhnout peněženku, měl jsem v ní asi 500 dolarů. Dal jsem to policajtům a nechali mě jít,“ líčil Mirasty.
Mimochodem: Panarin se později v zámoří stal hlasitým kritikem Vladimira Putina, onoho velkého hokejového nadšence. Trenér Nazarov pak Panarina bez sebemenších důkazů obvinil z toho, že měl při působení ve Viťazu zmlátit mladou dívku. Šlo o lež, názorně to však vykresluje, jak se v Rusku zachází s neposlušnými remcaly.
Mirasty ve Viťazu vydržel jednu sezonu, pak byl chvíli v Astaně a vrátil se domů. Dnes je mu jednačtyřicet a pořád hraje na rekreační úrovni. Nedávno si odbyl herecký debut v komediálním seriálu Shoresy o pralesním hokejovém týmu, který by šlo s jistou nadsázkou přirovnat k českému Okresnímu přeboru. Jistě při tom zužitkuje i své bizarní zážitky ze země, kde včera znamená zítra.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
