Koleno nebo tatarák, to je bomba, směje se lotyšský obránce Kristofers Bindulis

Pocházíte ze sportovní rodiny? Měl jste hned jasno, že budete hrát právě hokej?
Můj otec nebyl úplně sportovec, ale vždycky měl rád hokej. Sám ho chtěl hrát, ale bydlel kousek za Rigou, kde byl jen jeden zimní stadion a bylo složité tam dojíždět. Se mnou už pak do Rigy jezdil. Rok jsem dělal krasobruslení a potom jsem přešel na hokej.

V kolika letech jste z rodného Lotyšska zamířil do zámoří?
Do sedmnácti let jsem hrál v Lotyšsku a potom jsem odešel do Ameriky. Bylo to poměrně brzy.

Bylo těžké odejít v tak nízkém věku na druhý konec světa? Uměl jste anglicky?
Nejtěžší byl první rok. Rozuměl jsem, o čem se v angličtině mluví, ale neuměl jsem odpovídat. Druhý rok už se to zlepšovalo měsíc od měsíce. Již jsem si povídal anglicky i s klukama v kabině. Od druhého roku jsem se aklimatizoval a bylo to dobré.

Jak nesli vaši rodiče, že jim syn zmizel takhle úplně z dohledu?
Rodiče mě v tomhle rozhodnutí podporovali, protože v Lotyšsku nebyla návaznost, jak se hokejově posouvat dál. Brali to jako dobrý krok, protože doma v Lotyšsku pro mě neviděli hokejovou budoucnost. Ale bylo to pro ně složité, protože mi museli výrazně vypomáhat. První tři roky mi kromě hokeje platili oblečení, bydlení i jídlo. V Americe jsem žil v rodině, ale náklady jsem si hradil sám. Až poté jsem složil zkoušky na univerzitu a žil jsem na její náklady. Hrál jsem tři roky juniorskou a potom sezonu univerzitní soutěž. Původní plán byl strávit na škole čtyři roky, ale nakonec jsem tam byl jenom jeden. Hokejově se mi dařilo, ozval se Washington a nabídl mi tříletý kontrakt. Potom jsem začal hrát za jeho farmářský tým Hershey Bears.

V Pardubicích to bylo úžasné, ale touha vyhrát je obrovská, říká Michal Vondrka

Washington vás draftoval?
Ne. Smlouvu jsem podepsal jako volný hráč.

Jak daleko jste byl od alespoň jednoho startu v NHL?
Cesta do NHL byla hodně vzdálená. V AHL nastupuje hodně nedraftovaných hráčů a je tam obrovská konkurence. Občas se stane, že do NHL podepíší i hráče, který nebyl draftován. Ale ta šance není velká. Navíc jsem utrpěl poměrně těžké zranění, jehož léčba mi zabrala prakticky celou sezonu. Po hokejové i organizační stránce tam však bylo všechno na skutečně vysoké úrovni. Do Ameriky odcházíte s tím, abyste hrál s těmi nejlepšími hokejisty, což se mi splnilo.

V zámoří jste skončil po sedmi letech. Už jste potřeboval změnu?
To ne. Důvodem byl covid. V minulé sezoně v Americe nebylo jisté, jestli se vůbec začne hrát. Začalo se nakonec až v lednu, ale mně se nechtělo čekat, jak to dopadne. V létě jsem měl možnost podepsat smlouvu v německém Krefeldu. V Americe se v té době pouze předpokládalo, že by se mohlo začít v lednu. Nechtěl jsem riskovat, tak jsem se domluvil v Německu. Tam jsem si ale uvědomil, že jakmile z Ameriky jednou odejdete, tak cesta zpátky je prakticky nemožná. Už si tam vybírají jiné hráče. Ale hlavní důvod, proč jsem odešel, byl covid.

Boj o NHL už tedy berete jako uzavřenou kapitolu?
Jak se říká, nikdy neříkej nikdy (úsměv).

Zkusil byste porovnat úroveň hokeje v AHL s nejvyšší německou soutěží?
Největší rozdíl je daný rozměry kluziště, které jsou v Americe menší a hra je tam tak rychlejší. Hráči jsou tam lépe fyzicky vybaveni. Ačkoli se Němci hodně snaží přebírat zámořský styl hokeje, tak rozdíl tam pořád je. V Americe je hra obecně jednodušší a přímočařejší než v Evropě.

O druhé lize bychom přemýšleli, připouští lídr Samsonu Martin Hanzal

Co se dělo po skončení minulé sezony? Byla ve hře varianta, že budete v Krefeldu pokračovat?
Čekal jsem na nějaké nabídky, ale z Německa žádné nepřicházely. Souviselo to asi i s pandemií, protože ani v Německu nevěděli, co se bude dít v následující sezoně a panovala tam nejistota. Nebyl jsem plně spokojený s prací svého agenta, tak jsem ho během léta vyměnil. Teď spolupracuji s českým hráčským zástupcem Tomášem Krejčím, se kterým jsem velmi spokojen. Předložil mi nabídku z Českých Budějovic. Domluvili jsme se, beru to jako velmi dobré rozhodnutí a jsem v Motoru šťastný.

Porovnával jste zámořský a německý hokej. Jak by ve vašich očích vyznělo srovnání české extraligy s německou nejvyšší soutěží?
Obě soutěže jsou na velmi dobré úrovni. V Německu jsme na tom bohužel byli trochu jako letos v Česku Zlín. Měli jsme slabší tým a většinu zápasů jsme prohrávali. To rovněž ovlivnilo můj pohled na kvalitu DEL. Oproti tomu v Budějovicích jsem v týmu, který se pohybuje v horní polovině tabulky. Pak se to těžko porovnává. Ale určitě je německé liga přímočařejší, česká zase vyniká tvořivostí. Ale některé týmy v extralize umí také pořádně přitvrdit.

O české hokejové kabině se říká, že je hodně specifická a není v ní nouze o legrácky. Cítíte velkou odlišnost oproti tomu, co jste zažil jinde?
Musím říct, že všichni kluci v týmu jsou hodně veselí. Sedím v kabině vedle Martina Bučka, který mi nějaké věci překládá. Cítím se v mužstvu velmi dobře. Největší legrace je s Jiřím Ondráčkem.

Nemáte problémy s komunikací mezi spoluhráči i v běžném životě?
Hodně kluků v týmu mluví anglicky, takže s komunikací v týmu není žádný problém. Ale už začínám i trochu rozumět česky, protože lotyština je podobná s češtinou. Chodím se spoluhráči do restaurací a rozumím čím dál víc.

Z hobíka jedním z lídrů Motoru. Jiří Novotný nelituje, že se vrátil do extraligy

Máte v plánu učit se česky?
Moje manželka už se česky začala učit a mám v plánu se k ní přidat.

Pokusil byste se porovnat životní úroveň v Česku a Lotyšsku?
Je hodně podobná. Řekl bych, že je na stejné úrovni. Myslím, že v Česku je o něco levněji. Něco je dražší tady, něco v Lotyšsku, ale v průměru se mi zdá, že malinko levněji se žije tady.

Přišel jste na chuť českému pivu a typickým jídlům, jako jsou třeba vepřová s knedlíkem nebo svíčková?
Pivo byla první věc, kterou jsem tady vyzkoušel (smích). Věděl jsem už od ostatních kluků z Lotyšska, že je u vás výborné. A pečené koleno s křenem nebo tatarák, to je bomba (smích). Když budete mít někdy příležitost navštívit Rigu, tak doporučuji vyzkoušet i lotyšské pivo. Je také velmi dobré.

Jak trávíte v Budějovicích volný čas?
Během sezony není tolik volného času, abychom se mohli vypravit na výlet někam dál. Ale už jsme stačili navštívit Český Krumlov, Hlubokou, Prahu nebo Karlovy Vary. Všude se nám moc líbilo.

V Motoru jste podepsal smlouvu na další dvě sezony. Řešil jste i nějaké další varianty?
Není žádné tajemství, že se mi sešlo víc nabídek. Ale preferoval jsem zůstat v Budějovicích, protože město i klub jsou na skutečně vysoké úrovni. Domluvili jsme se, že i trenérům zapadám do jejich koncepce. Také oceňuji, že hlavní trenér Jaroslav Modrý strávil jako obránce spoustu let v NHL. Práce, kterou se mnou dělá, mě přesvědčuje o tom, že se mohu dál zlepšovat. Perfektně funguje celý trenérský štáb. Třeba videokouč Vláďa Mizera dokáže dělat ve svém oboru doslova kouzla.

Smolař Matěj Toman musí znovu na operaci, v letošní sezoně už si nezahraje...

Konkrétní kluby asi neprozradíte, ale ze kterých soutěží jste obdržel nabídky?
Z české extraligy. Ale jak už jsem řekl, mojí prioritou bylo zůstat v Motoru.

Kam by mohl váš tým dojít v play off, v jehož čtvrtfinále narazíte na Pardubice?
Musíme dodržovat náš herní systém. To je hlavní klíč k úspěchu. Všichni si musejí dělat svoji práci, pak můžeme najít cestu k úspěchu. Play off je play off.