Jako by se nechumelilo (a nestřílelo), v KHL se rozběhlo play-off. Týká se toi osmičky českých hokejistů, vázaných v Rusku smlouvami: Roman Will, Lukáš Sedlák a Tomáš Hyka hrají za Čeljabinsk, Lukáš Klok a Ronald Knot za Nižněkamsk, Šimon Hrubec za Omsk a Jakub Krejčík za Dynamo Minsk. Jakub Jeřábek ze Spartaku Moskva zatím čeká, protože jeho tým po odstoupení Jokeritu Helsinky proklouzl rovnou do dalšího kola.

„Nemůžou se jen tak sbalit a odjet ze země, nemají prostě jak,“ upozornil Jakub Koreis, bývalý extraligový útočník a nyní komentátor hokejového dění. Doprava mezi Ruskem a Evropou je kvůli západním sankcím a válce na Ukrajině dramaticky omezena.

Hokejisté Ruska Alexander Ovečkin (vlevo) a Vladimir Tarasenko se radují z gólu proti Finsku.
Šikana i výhrůžky smrtí. Ruští hokejisté to za mořem schytávají ze všech stran

Kdyby se navíc (nejen) čeští hráči jednoduše sebrali a zmizeli během rozehrané sezony, znamenalo by to porušení smlouvy a riziko nepříjemného trestu. Země, v níž působí, totiž oficiálně ve válce není, ryze papírově (alespoň v očích pořádkumilovných funkcionářů z mezinárodní federace IIHF, kterým by věc přistála na stole) tak není důvod k úprku.

„Pokud by hráči porušili smlouvu, tak jim hrozí sankce ve výši dvou třetin zbývající odměny do konce smlouvy a následně osmnáctiměsíční zákaz činnosti,“ popsal Koreis.

Jistě, předpokládá se, že za současných okolností byIIHF nebyla tak striktní, do věci by se jistě vložily i národní svazy a nakonec by kauza mohla skončit u nezávislé arbitráže. Rozhodně ale nejde o proces, do něhož by se člověk dychtivě hnal.

Češi čelí výhrůžkám

Strmě padající kurz rublu je dalším důvodem, proč KHL pro hokejisty z Evropy rychle ztrácí kouzlo. Ještě horší než rozplývající se výdělek je nejistota, obavy a v neposlední řadě i nevybíravý tlak ze strany klubů, aby se hráčik ničemu nevyjadřovali a drželi krok. „Neexistuje způsob, jak se odtud dostat v dobrém. Nemůžete odejít po dohodě, nemůžete se jen tak vytratit,“ vylíčil finským médiím Frans Tuohimaa, brankář Nižněkamsku a čerstvý vítěz olym-pijského turnaje v Pekingu.

Některým hráčům, zejména ze zámořských zemí, se přitom podařilo odjet domů, jde ale o výjimky. Navíc se zdá, že existují rozdíly v přístupu k hokejistům podle jejich původu.

Vladimir Putin je vášnivým hráčem ledního hokeje.
Car s dobře seřízenou hokejkou. Jak se z Putina stal nejlepší kanonýr všech dob

„Všiml jsem si toho. Češi jsou pod větším tlakem a v mnohem horší situaci než my. Dostávají výhrůžky, což je úplně jiný level,“ prozradil finský gólman.

Není přitom ojedinělé, že rodiny českých hráčů, kteří působí v Rusku, čelí doma pro změnu atakům na so-ciálních sítích z opačné strany. I v ledním hokeji se tak bohužel projevuje mnoha křivdami a problémy zatížený vztah českého národa k Rusům a jejich protektorským manýrám.

Sen se rozplynul

Otázka je, co bude s KHL dál. Dá se očekávat masový exodus cizinců a už nyní lze konstatovat, že sen o supersilné nadnárodní soutěži (od začátku připomínající spíš výplod tradičního ruského mysticismu než reálný odhad situace) je definitivně v troskách.

Zkrachovaly pokusy o rozšíření ligy do Česka, na Slovensko a do Chorvatska, nyní cukají i Helsinky a Riga. Pokud jde o účastníky z Itálie, Německa, Švédska, Polska či dokonce Anglie, o kterých bossové KHL v minulosti opakovaně mluvili, nikdy se nedospělo dál než k bombastickým prohlášením na tiskových konferencích.

Hokejistu Alexandra Ovečkina pojí s ruským vůdcem Vladimirem Putinem blízký přátelský vztah.
Berou miliony, o invazi mlčí. Zmrazit hokejistům majetky? Ovečkin sankce neřeší

Navenek se ambiciózní liga tváří, jako by se nic nedělo. „Normálně trénujeme a myslíme jen na play-off. Sport je pro nás mimo politiku,“ dal se slyšet Roman Rotenberg, syn vlivného oligarchy Borise Rotenberga. Před časem ke svým početným funkcím v ruském hokeji přidal i pozici trenéra Petrohradu (ačkoli k tomu kromě důležitého tatínka nemá sebemenší kvalifikaci).

Ve skutečnosti je ale jasné, že KHL čekají překotné změny. Nejde totiž jen o hráče ze zahraničí, ale o celkovou izolaci, do níž se dostal ruský hokej. Sborná nesmí na mist-rovství světa, to samé se týká mládežnických výběrů. Není divu, že se ozývají návrhy na jakýsi „návrat ke kořenům“. Zní to příjemně nostalgicky, ale skrývá se za tím zoufalství.

„Hokej jsme začali hrát v prosinci 1946. Neměli jsme tu žádné cizince, žádné zahraniční trenéry. Od nuly jsme vytvořili hokejovou školu, která se stala nejlepší na světě,“ napsal novinář Vitalij Slavin v komentáři pro list Sovětskij Sport. Jaksi přitom zapomněl na klíčovou roli borců z LTC Praha, kteřív roce 1948 na turné do SSSR učili místní nadšence taje hokejové hry (Rusové si tehdy potají fotili i sušící se výstroj hostů z Československa, aby ji pak okopírovali).

Ruští hokejisté nemohou startovat na mistrovství světa.
Hokej pod tlakem války: sborná má utrum. Fasel se Rusů opět zastal

Podle Slavina nastává nutnost utáhnout si opasky i v hokeji: „Musíme drasticky snížit náklady včetně gáží, vrátí se platy, které měli sovětští hokejisté.“ Rovněž navrhuje znovu zavést sestup do nižší soutěže a kvůli omezení letecké dopravy a obřím vzdálenostem přemítá nad nutností zřízení oddělených územních zón.

Truchlivý konec jednoho velkolepého snu, založeného na hrdých hokejových tradicích a zemním plynu.