I tentokrát by si podobný scénář samozřejmě rád zopakoval a věří, že mu začátek přípravy na olomouckém ledě přinese štěstí. „Jsem rád, že tady můžu trénovat," řekl osmadvacetiletý David Krejčí, který si letošní léto zpříjemnil svatbou se svojí americkou přítelkyní Naomi.

„Byl to zatím nejlepší den v mém životě," zasnila se hvězda bostonského klubu při vzpomínkách na svatební den, který se odehrával v kulisách hradu Šternberk.

Kolik máte za sebou tréninků s týmem Olomouce a jak se cítíte na začátku přípravy?
Ve středu jsem byl poprvé na ledě, dnes (ve čtvrtek, pozn. red.) to bylo podruhé. Ten první den to bylo hrozné, protože to pro mě bylo po několika měsících, a ještě mám nové brusle. Teď to už bylo trochu lepší, nohy si už začínají zvykat.

V Olomouci jste zahájil letní přípravu už poněkolikáté. Proč jste se tak rozhodl i letos?
Já jsem tady vždycky obrok a vždycky, když jsem tady byl, tak jsme s Bostonem došli do finále. Jednou jsme pak finále Stanley Cupu vyhráli a jednou prohráli. Pokud se postoupí do finále, tak léto je potom vždycky strašně krátké. Sezonu, která následovala po finále, jsem se proto rozhodl začít na ledě až později. Tu poslední sezonu jsme s Bostonem skončili dřív, takže už je čas jít zpátky na led a jsem rád, že mě tady v Olomouci nechávají trénovat.

Na tréninku se vaší skupince tři čtvrtě hodinu věnoval Jiří Dopita. Jaký to je podle vás trenér?
Nechtěl bych nějak soudit, protože jsem s týmem Olomouce teprve podruhé na ledě, ale znám ho jako hráče. Coby trenér se snaží věci klukům vysvětlovat tak, že to má hlavu i patu, a myslím, že jim to může do budoucna pomoct.

Jak jste si užil léto, během kterého jste se oženil s přítelkyní Naomi?
Svatba bylo něco nádherného. Byl to zatím nejlepší den v mém životě, takže to bylo něco úžasného. Rodiče a brácha s jeho manželkou udělali výbornou práci a mně a manželce zařídili nejlepší den v našem životě. Byli jsme moc rádi. Léto jsme měli docela dlouhé, takže jsme toho stihli docela dost, navštívili jsme docela dost svateb, takže ty víkendy byly docela zabrané, ale v květnu červnu jsme měli docela dost času si někam odjet na dovolenou a takhle si trochu odpočinout.

Manželka, která pochází z USA, musela být z historických kulis šternberského hradu nadšená, že?
Byla. Hrad ve Šternberku je fakt hezký a lidé nám hodně vyhověli v tom, že jsme tam mohli udělat svatbu i s venkovní hostinou na celý den. To bylo od nich super, ale největší dík jde rodičům a taky manželce bratra, kteří udělali moc práce. Moje manželka neumí česky, takže to všechno zařizování šlo přes ně a ona si to pak moc chválila.

Po minulé sezoně jste kvůli únavě nejel na mistrovství světa. Už jste zase plný energie?
Ano. Já věřím tomu, že hokejista má jít na led, až když mu to chybí a opravdu chce být na tom ledě. Posledních pár let jsem to neměl. Najednou jsem se probudil, už jsem měl týden do začátku kempu a musel jsem jít na led, ale vůbec jsem ještě neměl takovou tu chuť. Pak jsem se do toho samozřejmě v zápasech dostal, ale teď věřím, že mám tu správnou chuť a adrenalin. Už se nemůžu dočkat na první zápas.

Cíl? Stále se zlepšovat

Jak dlouho budete chtít trénovat v Olomouci a kdy odlétáte do Ameriky?
Odlétám 7. září. Pan Fiala (trenér HC Olomouc, pozn. red.) mi v minulosti vždycky vyhověl a říkal, že není problém, abych s týmem trénoval. Tím pádem bych šel ještě celý příští týden, a jestli by to šlo, tak i ten další. Samozřejmě ale chápu, že oni jsou v extralize a čeká je první rok, a pokud budou chtít něco nacvičovat a budu jim tady zavazet, tak to samozřejmě chápu. Ale jak říkám, s panem Fialou se už známe dlouho, v minulosti mi vždycky vyhověl a jsem tady spokojený.

Co říkáte na to, že Olomouc po tolika letech postoupila do extraligy. Sledoval jste trochu jejich postupovou cestu?
Sledoval jsem to. Už i pár let předtím byli v baráži a hráli špičku v první lize. Myslím, že tohle město si zaslouží extraligu. Stadion je už trošičku starší, ale pořád to vypadá dobře. Jsem moc rád, že postoupili, budu je sledovat během sezony a budu držet palce, aby se nejen udrželi, ale postoupili i do play off, aby fanoušci, ale i kluci zažili atmosféru extraligového play off, která je zase někde jinde než v první lize nebo v extralize během normální sezony.

Co čekáte od nové sezony? Z Bostonu odešel váš spoluhráč Jerome Iginla. Bude znát jeho absence?
Bude chybět, bohužel takový je dneska business a hokej. Teď to vypadá, že tam s Milanem Lucicem budeme mít možná Loui Erikssona, který neměl moc vydařenou sezonu, ale chce to samozřejmě napravit. Věřím, že bychom si mohli sednout, ale léto ještě nekončí a pořád se může něco udát a přijít nějaký trejd. Ještě je na to necelý měsíc čas.

Boston podepsal mladého Čecha Davida Pastrňáka. Věříte, že by se v sezoně mohl prosadit do týmu?
Za posledních pár let tam mají útočníci asi největší šanci. Máme tam, myslím, dvě volná místa na postu útočníka. Já myslím, že on tam je hodně vepředu mezi těmi, kteří by tam mohli být. Záleží to na něm, jak bude hrát přípravné zápasy, bude hrát proti chlapům, kteří jsou v nejlepší kondici, a uvidíme, jak to zvládne.

Vy osobně si budete do nové sezony dávat nějaké speciální cíle?
Teď už mám cíle být pořád lepší, zlepšovat se každý den. Už vím, o čem ten hokej je. Budu se snažit pomáhat týmu a mladším hráčům. V mužstvu už mám nějakou roli a snad se nám to podaří.

Těšíte se na start sezony?
Sezonu musíme hrát tak, abychom udělali co nejlepší výsledek a začínali play off doma. Play off už je potom jiná liga, tam už se musí nechat všechno, protože se hraje o velkou trofej. Ale musíme to brát postupně, teď se nám musí podařit dobrý kemp, musíme si sednout jako tým a dobře se stmelit. Týmu i mně osobně se musí vydařit začátek sezony a pak se už jenom soustředit zápas od zápasu.