Mužstvo, které kdysi nahánělo obavy a proti kterému vždy brojila celá hokejová republika, je teď zcela snadnou kořistí. Už 25 utkání odehrála hokejová Sparta v letošní sezoně. Přesto se nesměle krčí až na jedenáctém místě tabulky.
Za sebou má jen tři týmy, které v kauze neoprávněných startů přišly o body. Na vedoucí Třinec, který má navíc na svém kontě o dva zápasy míň, ztrácí neskutečných 21 bodů.
Tepny sparťanského srdce se zužují a holešovická krev k němu marně hledá cestu, aby ho znovu rozbušila. Vždyť tým prohrál sedm z posledních osmi duelů. Nepomohla trenérská výměna ani odchod některých hráčů.
„Zažil jsem mnoho krizí, ale tahle je asi nejhorší,“ konstatoval i Petr Bříza, generální manažer klubu a před časem jeho brankář.
Co se stalo?
Je jisté, že hráči nezapomněli hrát hokej. Není to ani tím, že by byli v horší kondici než hokejisté v jiných týmech. A nasazení, alespoň v úvodu zápasu, jim také nechybí.
„Nepadají nám tam prostě góly,“ říká Petr Kafka, mladý sparťanský útočník. „A každý gól, který dostaneme, nás pak hrozně sráží dolu. Trvá nám potom strašně dlouho, než se vrátíme zpátky do hry, do útoku.“
Kafka netuší, proč se mužstvu tolik nedaří. Možná ale ve své odpovědi nevědomky poodkryl toto tajemství. „Tak to zkrátka je, když klub nevyhrává,“ přemítal nad tím, proč semui spoluhráčům lepí smůla na hokejky.
Klub nevyhrává – tak to teď mají sparťané zafixováno ve svých hlavách. A ani nebude vyhrávat – dokud jako jeden muž ve své hlavě nepřepnou.
„Není vypínač, který by dokázal tu disketu vyčistit,“ myslí si útočník Michla Broš.
Vždyť úplně stejnou energii hokejisté vydají, když se ve svých hlavách nastaví na výhru nebo na prohru.