Kubina přiletěl domů bez Stanley Cupu, ale zdravý

Domů přiletěl bez Stanley Cupu, ale zdravý. I proto hokejový obránce Tampy Bay Pavel Kubina, který během play off utrpěl vážný otřes mozku, hodnotil uplynulou sezonu pozitivně. „Vypadli jsme ve finále konference v sedmém utkání s pozdějším vítězem z Bostonu. Byla to velká škoda, ale soupeř byl prostě o ten jeden gól v sedmém utkání lepší. Tak to ve sportu a hokeji chodí,“ uvedl smířeně Pavel Kubina.

Sezonu vám předčasně ukončil faul útočníka Washingtonu Jasona Chimery hned v zahajovacím utkání 2. kola play off. Jak vážné zranění to bylo?

Hned po tom zákroku, kdy jsem došel do šatny tak mi bylo jasné, že je zle. Trefil mě loktem z boku na hlavu a já v pádu narazil ještě do mantinelu. Dostal jsem to ze dvou stran. Za ty roky, co jsem v NHL, to bylo určitě mé nejhorší zranění v kariéře.

V čem konkrétně?

Každý, kdo někdy otřes mozku měl, tak ví, že to není sranda. Tři týdny jsem nemohl pořádně spát, bolela mě hlava. Nikomu bych to nepřál zažít.

Co bylo nejhorší?

Hlavně ta nejistota, že jeden den se mi ráno už zdálo, že by se to mohlo lepšit a druhý den to bylo zase špatné. Člověk v takových případech přemýšlí o různých věcech, že třeba Sidney Crosby s podobnými problémy nehrál půl roku. Po těch třech týdnech jsem už ale věřil, že to bude dobré. Kdybychom přes Boston postoupili, tak bych ve finále už zase hrál.

Už jste v pořádku?

Ještě před odletem jsem musel v klubu podstoupit výstupní zdravotní prohlídku, která naštěstí dopadla dobře. Už vlastně dva týdny trénuju. Ještě ne úplně naplno, ale problémy žádné nemám. V příští sezoně budu v pořádku.

Vy jste byl během sezony suspendován za faul na Davida Bollanda.

V tom zákroku byl rozdíl, ale obrázek si musí udělat každý sám. Já měl loket trochu nahoře a v první chvíli ani nevěděl, že se jednalo o faul. To jsem se dozvěděl až druhý den, kdy mě vedení soutěže suspendovalo. Je jasné, že tyhle zákroky by měly být trestány, ale mělo by se měřit všem stejně. Když jsem začínál hrát v NHL někdy v roce 1998, tak měli hráči k sobě daleko větší respekt a úctu.

Jak to myslíte?

Třeba tak, že já hned volal Bollandovi a omluvil se mu. Od Chimery jsem se něčeho podobného nedočkal. Je to ale věc každého hráče, jak se k podobným věcem staví.

Pojďme k Tampě, která se po čtyřech letech zase dostala do play off. Také pro vás byla účast ve vyřazovacích bojích velkým svátkem.

Přesně tak pět roků jsem play off nehrál a hodně se na něj těšil. I proto mě mrzí, že jsem se zranil. Na druhé straně během kariéry jsem byl delší čas mimo hru vlastně jen jednou, takže jsem to musel brát jako realitu. Celá sezona týmu vyšla, hráli jsme dobrý hokej. V play off jsme vyřadili Pittsburgh a Washington, což jsou kluby, které měly ty nejvyšší ambice.

V čem byla největší síla Tampy?

Určitě v kvalitě útočníků. Máme tam osm kluků, kteří by v jiných klubech patřili do elitních formací. To se v play off potvrdilo. Osobně jsem měl už před startem play off právě z Bostonu velký respekt. Oni mají výborný kompaktní tým, který hrál tvrdě a dobře bránil.

Udělal jste tedy dobře, že jste se v létě vrátil do Tampy, kde jste v roce 2004 vyhrál Stanley Cup.

Já jsem z Tampy vlastně nikdy odcházet nechtěl, vždycky jsem říkal, že jsem tam našel druhý domov. To se potvrdilo hned při prvním domácím utkání, kdy jsem viděl plnou halu. Podobné to bylo, když jsem slavil devítistý zápas v NHL.

Nejen v českých médiích se v poslední době spekuluje o návratu Jaromíra Jágra do zámoří. Jak ho vidíte vy osobně?

To rozhodnutí je jenom na něm. Záleží na tom, zda se bude chtít ještě vracet na úzké kluziště. Důležité bude i to, jakou pozici mu případný klub nabídne. V každém případě by to celé NHL hodně pomohlo. Jarda patří k nejlepším hokejistům, kteří tam kdy hráli.

Pokud byste si měl tipnout klub, který by ho mohl angažovat.

To je těžké. Z vlastní zkušenosti bych mu přál Pittsburgh, protože mají mladý tým, kde by zapadl. Zná tamní prostředí, dodnes tam má dům.