Byl to jeden z nejdojemnějších momentů v historii hokeje. 1612 zápasů čekal kanadský obránce Ray Bourque na to, aby mohl nad hlavu pozvednout Stanley cup, udělovaný každoročně nejlepšímu týmu Národní hokejové ligy. Bourque vysněné mety dosáhl v posledním zápase kariéry.

Slavný pohár, který spatřil světlo světa už kolem roku 1890, kdy si ho lord Stanley v Sheffieldu koupil jako punčovou mísu, vyhrálo také šestadvacet Čechů. Osm z nich pochází z Prahy či ze Středočeského kraje. A právě jim je věnován seriál Ledoví hrdinové.

Prvním Středočechem, který se mohl pyšnit vyrytým jménem na Stanley cupu, byl mladoboleslavský rodák Jiří Hrdina. Vyhrál ho hned třikrát, což se doposud podařilo jen dvěma českým hráčům – Pouzarovi a právě Hrdinovi. Jaký byl příběh útočníka, který se stal legendou pražské Sparty?

Ve městě automobilů to trenéři s Jiřím Hrdinou neměli snadné. V mládí měl svoji hlavu, občas zhřešil i v životosprávě. V roce 1977 si ho ale vyhlédla Sparta Praha, kde se rychle otrkal po boku reprezentanta Jiřího Kochty. Kouč Bukač si Hrdinu v týmu nechal, z hlavního města se poroučel jen během vojenské služby, kterou absolvoval v Trenčíně. Paradoxem byl fakt, že Hrdina zažil s Duklou Trenčín sešup do 2. ligy, ve stejném roce si ovšem pověsil na krk první medaili z mistrovství světa, Československo v roce 1982 urvalo stříbro. Medailí ze světových šampionátů má Hrdina doma celkem šest, zlato získal na domácím turnaji (1985).

Po návratu z Trenčína se Hrdina vrátil do Sparty, kde odkroutil dalších pět sezon. V roce 1984 ho draftovali do NHL, práva na jeho služby získalo Calgary. Za to začal Hrdina sbírat první starty v sezoně 1987/1988. V tu dobu už z pohledu totalitního Československa hrát mohl, bylo mu třicet. Komunisté Hrdinu uvolnili hned po hrách v Calgary, domů se ani nevracel. Hodně mu v začátcích pomáhal Švéd Hakan Loob, do té doby jediný Evropan v kanadském velkoklubu. V další sezoně Hrdina s Flames vyhrál Stanley cup, byť v play off nezaznamenal jediný bod. V Calgary byl také později učitelem Robertu Riechelovi.

Hrdina se s Calgary Flames objevil i v Česku, těsně před Sametovou revolucí mančaft nastoupil v Praze ke dvěma přátelským utkáním s tuzemskou reprezentací. Ta oba zápasy vyhrála (4:2 a 4:1) a měla tak dva skalpy čerstvého vítěze NHL. V odvetě stál proti Hrdinovi v barvách národního týmu i Jaromír Jágr - kouč Pavel Wohl totiž pustil na plac supertalentované trio Jágr - Reichel - Holík.

Během ročníku 1990/1991 ovšem Hrdinu čekal přesun z Kanady do USA, Flames tehdy třiatřicetiletého forwarda vytrejdovali do Pittsburghu. Penguins ladili kádr pro závěr sezony a volba padla na Hrdinu. I kvůli mladičkému Jágrovi, který se zprvu v Pittsburghu trápil. V Hrdinovi našel oporu, s jejíž pomocí to následně za oceánem rozbalil. Bylo z toho 1921 kanadských bodů. Oba Češi navíc ve své první společné sezoně dokráčeli až ke Stanley cupu. Stejný scénář se opakoval i v další sezoně. Hrdina tak navázal na výše zmíněného Jaroslava Pouzara a svatý grál mohl potěžkat potřetí.

Památná je také historka z Pittsburghu, kdy Stanley cup během velké party u Maria Lemieuxe skončil na dně bazénu. Hráči Pens si následně část rozebraného poháru zapůjčili od bodyguardů a hřebíkem se na dno mísy podepsali.

Kariéru ukončil Jiří Hrdina doslova na vrcholu, po zisku třetího Stanley cupu další zápas v žádné lize nepřidal. Do pamětí fanoušků se zapsal jako velký srdcař, který dokázal ustát i ten nejtvrdší souboj.  V NHL odehrál 250 utkání a zapsal do notýsku 130 kanadských bodů (45+85). V reprezentaci, se kterou má i stříbrnou medaili ze Zimních olympijských her v Sarajevu (1984), nastřílel 55 branek. Je v Klubu legend HC Sparta Praha, v roce 2010 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Po kariéře se vrhl na práci skauta NHL, posledních dvacet let hájí zájmy Dallas Stars.