Olympia Stadium – ta krásná hala, která se úzce pojí s kariérou legendy legend – Gordieho Howea. Hala, do níž chodili fanoušci přes dvacet let obdivovat umění jednoho z největších hokejových průkopníků všech dob. A tak jak oni respektovali jeho, respektoval Mr.Hockey on je.

Gordie Howe byl synem Aba a Katherine. Pocházel z devíti dětí. Když chtěl první brusle, jeho matka na ně musela měsíce šetřit. V šesti letech mu doktoři diagnostikovali nedostatek vápníku v těle a poradili mu, aby se v rámci posilování houpal na futrech tam a zpět, čímž získával sílu v ramenou.

Gordieho ramena! Ta mohutná, obrovská ramena, která prorážela cestu nejen jemu, ale i jeho celoživotním parťákům Sidu Abelovi a Tedu Lindsaymu, s nimiž Mr.Hockey tvořil legendární Production Line – možná nejlepší útočnou formaci v dějinách tohoto sportu.

Psal se rok 1946, když Gordie Howe vjel poprvé na led v dresu Detroitu Red Wings. V témže roce Mr.Hockey poznal svého celoživotního soka – Maurice Richarda. Muže, kterého tolik nenáviděl, ale kterého zároveň ohromně uznával. Ne nadarmo pojmenoval svého milovaného psa „Rocket".

Právě Maurice „Rocket" Richard asi nejčastěji a nejefektivněji poznával Howeovy lokty. Nic v historii hokeje nebylo ostřejší, než lokty Gordieho Howea, ani ty nejpečlivěji nabroušené brusle! Kromě legendy Montrealu Canadiens je často doslova ochutnal i brankář Toronta Maple Leafs Johnny Bower.

Džentlmen a srdcař

V éře těchto legendárních hráčů vypadala kniha pravidel spíše jako zápisník prvňáka, a tak nebylo divu, že právě Bower schytal od Howea množství nepříjemných ran, a to rovnou v brankovišti. S tím se pojí moment, na který Howe velice rád a s úsměvem na tváři vzpomínal. Puk byl v brankovišti Toronta, Howe do něj vlétl jako hurikán a snažil se puk zasáhnout holí. Ještě před ním se to ale podařilo právě Bowerovi, jenž si jej srazil do vlastní brány. Mr.Hockey se na Bowera otočil, usmál se a džentlmensky prohlásil: „Děkuji!"

Džentlmenské vystupování a síla. Síla. Slovo tolik typické pro Gordieho Howea.

Psal se rok 1950 a Howeovi bylo 21 let, když se Detroit utkal s Torontem. Mr.Hockey se dostal do kolize s kapitánem Javorových listů Tedem Kennedym. Tentokrát ani jeho mohutná ramena a ostré lokty nestačily. Mr.Hockey zůstal ležet v bezvědomí na ledě a z hlavy mu doslova tryskala krev. Doktoři se později netajili tím, že měl opravdu namále. V tu dobu nikdo nevěděl, co bude s Howem dál, jestli vůbec bude moci pokračovat v hokeji.

Řeč byla o síle, a ta morální se tehdy naplno projevila. Mr.Hockey nejenže v hokeji pokračoval, ale v následující sezóně se stal nejproduktivnějším hráčem a nejlepším střelcem celé ligy. Do jeho silných rukou zároveň poprvé putovala Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče. Poprvé, zato nikoli naposled. Stejné pocty se Howeovi dostalo celkem šestkrát, tolikrát získal také Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče dané sezóny.

Do nosu mu ovšem nikdy nepršelo. Naopak. Gordie Howe je dodnes ideálním příkladem pokorného hráče. Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. V případě Gordieho Howea vedou všechny cesty ke slovu „respekt". Stejně jako všichni respektovali jeho, on respektoval fanoušky, spoluhráče i soupeře. Nedělalo mu problém procestovat Severní Ameriku křížem krážem jen proto, aby se setkal se svými fanoušky ve všech koutech tohoto kontinentu.

Denně podepsal tisíce kartiček a fotek, žádného z fanoušků ovšem nikdy neodbyl pouze svým specifickým podpisem, jenž se stal jednou z nejlegendárnějších signatur sportovní historie, a to nejen díky zvláštnímu písmenu G na začátku jeho jména, které připomínalo spíše písmeno S. Každému fanouškovi věnoval přinejmenším úsměv a pár slov.

Ikonou pro Gretzkého i další hvězdy

Legendární Wayne Gretzky se odmalička netajil tím, že Gordie Howe je jeho největším idolem. Nezapomenutelná je hlavně fotografie, na níž sedící Mr.Hockey přikládá hokejku ke krku malému Wayneovi. Kdo by to byl tehdy řekl, že se oba jednou setkají na jednom ledě…

Když se Gordie Howe vrátil po šestileté štaci v konkurenční WHA, kde působil po boku svých dvou synů Marka a Martyho v dresu Houston Aeros, do NHL, bylo mu už jednapadesát let. Přesto po něm sáhl dnes už neexistující tým Hartford Whalers, v němž Howe odehrál svou poslední sezónu. V této sezóně se Howe zúčastnil svého celkem třiadvacátého a zároveň posledního utkání hvězd.

Toto All Star Game se symbolicky konalo v detroitské Joe Louis Areně – tehdy zbrusu nové hale Detroitu Red Wings. Zástupci obou konferencí už stáli seřazení na modrých čarách, mezi nimi i mladičký Wayne Gretzky, pro něhož to byla vůbec první sezóna v NHL. Celá aréna čekala pouze na jedno jméno.

Když se halou konečně rozeznělo jméno Gordie Howe a detroitská legenda vjela na ledovou plochu, všichni diváci vstali a ovace vestoje jako by neznaly konce. Mr.Hockey poté pouze odbruslil z modré čáry, džentlmensky se uklonil a s kariérou, během níž získal s Detroitem čtyři Stanley Cupy, odehrál 1924 zápasů v NHL, nasbíral 1850 bodů za 801 gólů a 1049 asistencí, se rozloučil na místě, které miloval ze všeho nejvíce.

Maurice „Rocket" Richard prohlásil po konci své kariéry, že Gordie Howe dokáže všechno. A Mr.Hockey dal jeho slovům za pravdu.

ROBERT NOVOTNÝ