„Když mi táta říkal o vstupu do reprezentace, smál jsem se, že se zase můžeme potkat. Nějak to ale neřeším. Kdo nás zná, tak ví, že nic není potřeba," říká jedenadvacetiletý hráč finského Jukuritu v rozhovoru pro Deník.

Na reprezentační kemp před šampionátem přijíždíte znovu po roce, jaké to je být znovu v národním týmu?
Těšil jsem se hrozně, je to po sezoně vždycky taková třešnička. Pro hráče je nároďák to nejvíc, takže obrovská čest. Mám výhodu, že už jsem se v něm oťukával, hodně kluků znám, je super, že potkávám třeba ty z Varů, se kterými jsem hrál minulou sezonu.

Taky potkáváte dalšího nového asistenta reprezentačního trenéra Martina Erata, jehož jste zažil v Kometě…
Jsem rád, že je tady, má obrovské zkušenosti a přehled, je to obrovská persona českého hokeje. Je super, že se takoví hráči angažují.

V prvním utkání pod Kari Jalonenem porazili čeští hokejisté Rakousko.
Poprvé pod Jalonenem? Ryzí finská škola českým hokejistům sedí

Přicházíte na kemp z Finska a hlavním trenérem národního týmu se stal Kari Jalonen. Ptal jste se na něj na severu?
Ano, když se oznámil jeho příchod, ptal jsem se trenérů i hráčů, co pod ním nastupovali a byly na něj jen dobré ohlasy.

Za měsíc startuje světový šampionát ve Finsku. Máte ho v hlavě?
Je to sen každého se tam dostat, ale je to daleko a konkurence v nároďáku obrovská, hrozně moc hráčů ještě přijede, každý se dívá jenom na nadcházející dny.

Máte za sebou první sezonu ve Finsku, jaká pro vás byla?
Super. Po hokejové stránce mě strašně posunula. Ve Finsku je obrovsky kvalitní hokej, přišel jsem do týmu, který za nějakých šest let v nejvyšší soutěži neudělal play-off a vždy hrál dole. Najednou jsme byli druzí po základní části a příští rok si zahrajeme Ligu mistrů. Obrovsky jsme předčili očekávání.

Špatný start do sezony

Kde vidíte příčiny velkého vzestupu?
Tím, že se novým trenérem stal Olli Jokinen (legendární finský útočník - pozn. red.), který je hodně ambiciózní. Dával nám do hlavy, že chce být v první čtyřce, čemuž na začátku nikdo moc nevěřil. Byli jsme zezačátku hodně špatní, měli jsme tam deset proher v řadě. Pak se to nějak zlomilo a začali jsme vyhrávat.

Ve čtvrtfinále play-off jste prohráli 3:4 na zápasy s Kookoo…
V rozhodujícím zápase jsme diktovali tempo hry, jenže Nick Malík (mladý český brankář - pozn.red.) chytá výborně a zavřel to. Prohráli jsme 0:1. Bohužel takový je hokej. Měli jsme tam hodně mladých kluků. Jeden třicetiletý obránce a jinak jedenadvacetiletí a čtyřiadvacetiletí kluci třeba. Tým si ale celkově v této sezoně aspoň udělal větší jméno.

Vedlo se i vám osobně, v osmapadesáti zápasech jste zaznamenal sedmnáct bodů. Jak jste se cítil po osobní stránce?
V klubu se mnou hodně pracovali na bruslení a defenzivní stránce, kde jsem měl slabinu. Zlepšoval jsem se postupně, byl jsem mezi čtyřmi nejvytěžovanějšími obránci týmu… Měl jsem kolem osmnácti, dvaceti minut na zápas, povedly se i body, což je pro mě hodně pozitivní.

David Krejčí poskytl Deníku exkluzivní rozhovor v kabině olomoucké plecharény.
Zůstat v Olomouci? Manželce chyběla Amerika, uvidíme, co bude dál, říká Krejčí

Jakou jste měl zpětnou vazbu od trenérů?
Co vím, tak mě chválili, že se zlepšuju a naslouchám tomu, co po mně chtějí. Na konci sezony mě trenér pochválil, že byl vidět obrovský progres. V příští sezoně ale bude očekávání ode mě větší. Zase budu starší.

Jaký je trenér Olli Jokinen?
Super. Byla to fakt paráda. Přišel a hned nastolil vítěznou mentalitu. Takovou americkou, celkově jel hodně americký styl, což mě vyhovovalo.

Jak jste si zvykl na život ve Finsku?
Život je tam na vysoké úrovní, navíc nádherná příroda. Je to trochu jiné jako u nás, ale pořád v Evropě. Výhoda taky je, že se tam moc nemusí cestovat.

Přestupu z Česka tedy evidentně vůbec nelitujete…
Určitě ne. Bohužel v české extralize by se na mě někteří dívali skrz prsty, byl bych hodně spojován se jménem svého otce. Nebylo by to vůbec jednoduché. Takto jsem v zahraničí a jen tak někomu se nepoštěstí v jedenadvaceti letech hrát jednu z nejkvalitnějších soutěží světa. Potřeboval jsem hodně zlepšit bruslení, což se tady učí ideálně. Teď možná budou řeči kvůli našemu angažmá v nároďáku, ale taková už je česká povaha.