Vyložená lež to není, ale těch šťastných, kteří po ukončení aktivní kariéry nepotřebují ze dne na den řešit, co dál, je minimum.

Ne každý má tolik talentu a cílevědomosti (a štěstí), aby se dostal k luxusnímu kontraktu v zámořské NHL nebo v nějakém bohatém ruském klubu. Ani hokejisté v extralize zrovna neživoří, většina z nich ale bude muset po skončení kariéry řešit nelehké rozhodnutí.

Zůstat u hokeje jako trenér, agent či manažer? Pustit se do podnikání? Nebo si bezradně stoupnout do fronty na úřadu práce? Podle hokejových znalců jsou tady důležité dvě věci - jednak už v mládí nepodceňovat vzdělání, jednak se včas přichystat na „přestup" do nové role.

To platí i o těch hokejistech, kteří chtějí u milovaného sportu zůstat. „Ať nespoléhají na to, že o hokeji vědí všechno, ať se vzdělávají, ať vnímají všechny různé vjemy už během kariéry," upozorňuje bývalý útočník Michal Broš, který loni ukončil svou dlouholetou úspěšnou kariéru. Nyní se věnuje především trénování dětí, ale i dospělých.

„Nedovedu si představit, že bych jen seděl doma na zadku," dodává. „Už když jsem končil kariéru, měl jsem jasné plány."

Podnikání? Cesta do neznáma

Zatímco v hokeji se bývalí hráči přece jen můžou právem cítit pevní v kramflecích, vydat se na cestu podnikání může znamenat dost divoké dobrodružství s nejistým koncem. Své o tom ví i Dominik Hašek, který před lety tvrdě narazil se značkou sportovního oblečení Dominátor. Nedalo mu to a předloni rozjel výrobu nealkoholického nápoje Smarty. I přes vehementní snahu o rozvernou propagaci „lišáckého" pitíčka, které se Hašek osobně věnuje, se Smarty na trhu prosazuje obtížně.

„Člověk musí plánovat. Já nejsem typ člověka, který by žil jen z peněz vydělaných hokejem a bavil se golfem nebo na jachtě. Já jsem věděl, že dřív nebo později budu chtít něco dělat, aby můj život měl nějakou náplň," svěřil se Hašek nedávno. Ve firmě Dominátor prý utopil přes 90 milionů korun, tehdy ale ještě hrál v NHL a neměl vliv na každodenní chod firmy.

Hašek to má v konkurenci nejrůznějších „energeťáků" těžké, ovšem další český gólman s minulostí v NHL dopadl o poznání hůř. Trable Romana Čechmánka jsou všeobecně známou věcí - bývalý úspěšný reprezentant si hokejem sice vydělal desítky milionů korun, v investicích měl ale velké oči. A to doslova.

Bytový dům, pozemky, statek v Chorvatsku, domov důchodců, minipivovar, luxusní vinotéka. tTo všechno jsou položky z Čechmánkova podnikatelského rozletu, který skončil ohromnými dluhy, soudy, dražbami a bankrotem olympijského vítěze z Nagana.

Tady se vyplatí nespoléhat na rady všelijakých kamarádíčků a podezřelých existencí a v ideálním případě se do podnikání pouštět s alespoň nějakými znalostmi a vzděláním. Tuhle stránku života ale mnoho hokejistů na prahu kariéry dost podceňuje a po letech lituje.

„Sport a studium musí jít ruku v ruce," říká další bývalý brankář Petr Bříza, který kromě práce ve vedení Sparty působí také v pražské politice. Vystudoval i vysokou školu, byť mu to trvalo, jak se smíchem dodává, jedenáct let. „Není to legrace. Musíte najít zlatou střední cestu, abyste nešidili ani školu, ani hokej."

Avery: Miliony z NHL? Zmizí rychle jako dým
Praha - Že smlouva ve slavné NHL znamená doživotní finanční zabezpečení? Rozhodně ne. Jistě, pokud se vám podaří uzavřít takový kontrakt, jako například Jakubu Voráčkovi ve Philadelphii (osmiletou smlouvu na 66 milionů dolarů), po skončení kariéry o žebrácké holi nepůjdete. Většina hokejistů ale na takové peníze nikdy nedosáhne.

Zajímavě o tom píše Sean Avery na webu The Players Tribune. Pokud alespoň trochu sledujete NHL, jméno Avery důvěrně znáte léta štval snad všechny hokejové fanoušky. Kariéru si postavil na roli provokatéra s drzou pusou. Jenže jako člověk je Avery o dost zajímavější. Investoval do restaurací, aktivně se zajímá také o módu (jedno léto se nechal zaměstnat jako externista v magazínu Vogue), sbírá umění, pracoval i v reklamní branži.

Avery nejprve upozorňuje, že většina hráčů NHL si během kariéry zdaleka nevydělá tolik, kolik si lidé myslí. „Průměrná kariéra v NHL trvá pět a půl roku, průměrný plat je 2,4 milionu ročně. Takže průměrný hráč si teoreticky vydělá něco přes 13 milionů dolarů. To je dost na to, aby od té doby šťastně žil. Jenže skutečnost je jiná. Daně vám z toho vezmou asi polovinu (pokud se nerozhodnete podvádět), poplatky agentům a manažerům vezmou 25 procent, liga vám vezme dalších 20 procent, které se po sezoně rozdělují.

Někdy to hráčům vrátí, jindy to použijí třeba na pomoc chudším týmům. Ze třinácti milionů vám tak zbude 660 tisíc. Pořád je to dost peněz, ale do konce života vám nevydrží," varuje Avery.

Mladí hokejisté navíc rádi hodně utrácí kouzlo první velké výplaty je mocné. „Když jsem dostal první šek v NHL, šli jsme s mými spoluhráči z Detroitu nakupovat oblečení. Vzal jsem si dvoje kalhoty a prodavačka po mě chtěla 750 dolarů. Nejdřív jsem myslel, že říká 75 dolarů, ale ne. Styděl jsem se před ostatními kluky jít do levnějšího obchodu, a tak jsem dal přes pět procent mé první výplaty za dvoje kalhoty," vzpomíná Avery. Po kalhotách přijdou auta, domy, manželky (a někdy i drahé rozvody). Hokejista je navíc neustále v nebezpečí, že jeho profesionální dráhu náhle ukončí zranění.

„Já se už během kariéry připravoval na to, co bude pak. Měl jsem štěstí na kamaráda, díky kterému jsem úspěšně investoval do restaurací a nemovitostí. Teď jsem na tom finančně O.K., ale je to díky kamarádovi, ne kvůli tomu, že by pro mě NHL z hlediska přípravy na život po kariéře cokoli udělala," tvrdí Avery.