Po dvanácti letech opět doma

„Vše je připraveno – jen začít. Zahajuje mistrovství světa, k němuž mířila tuhá příprava všech účastníků. Znamenala mnohdy u hráčů tvrdé odříkání a nespočetné množství tréninkových hodin (…). Málokdy startovali účastníci k tak vyrovnanému mistrovství. Vždyť o vítězství a hrdý titul bude bojovat 12 mužstev, z nichž nejméně pět účastníků velmi vyrovnaných, a proto není předem vysloveného favorita. Kanaďané jsou samozřejmě odhodláni obhájit titul, ale jistě SSSR, Švédsko, USA i naši reprezentanti se pokusí tento úkol jim co nejvíce znesnadnit (…),“ referoval 5. března 1959 Československý sport o startu 26. mistrovství světa v hokeji.

Historie šampionátů na českém území - díl 4. - 1959

Medailové pořadí:
1. Kanada
2. SSSR
3. Československo

Největší kanonáda turnaje:
Kanada – Švýcarsko 23:0

Místo konání:
Praha (Zimní stadion Štvanice), Bratislava, Brno, Ostrava, Plzeň, Mladá Boleslav a Kolín

Celkový počet diváků:
440 000

Nezvyklé bylo, že zápasy se hrály celkem v osmi městech. Domácí se představili v Praze a Bratislavě, zahraniční reprezentace pak byly viděny i v Brně, Ostravě, Plzni, Mladé Boleslavi, Kolíně a na Kladně.

Československý tým  byl nalosován do skupiny A, kde na něj čekala Kanada, Švýcarsko a Polsko. Původně bylo v plánu, že se kádr seskládá především z mužstva ligového mistra, tedy řešení inspirované kanadským vzorem. Čekalo se, že domácí soutěž ovládne favorizovaná Rudá hvězda Brno, jejímž trenérem byl zároveň reprezentační kouč Bouzek.

Titul však překvapivě uzmulo Kladno, které vedl Vlastimil Sýkora a právě on dostal na starost i tvorbu reprezentace. Jádro nakonec utvořila pětice Kladeňáků a identický počet Brňáků. Doplnila ho i trojice Bratislavanů v čele s Josefem Golonkou, dále Miroslav Vlach, který se posléze proslavil gólem proti Kanadě, ale i proslulá sparťanská obrana Gut–Tikal.

Výhra nad Kanadou znamenala bronz

Sedmnáctičlenná parta začala turnaj znamenitě. V prvních dvou duelech roznesla vysokými rozdíly Švýcary a následně i Poláky. Kanada ale představovala tvrdší oříšek, Javorové listy nakonec slavily výhru 7:2. Domácí tak postoupili z druhého místa do finálové šestice, kde na ně nejprve čekali Švédové s Finy. Čechoslováci obě severské reprezentace zdolali, nicméně před nimi stál těžký soupeř v podobě SSSR.

Jiří Holeček se rád vrací ke své brankářské kariéře.
Jak Holeček okukoval Bóžu Modrého a při loučení musel sprdnout Balderise

Kouč Sýkora nastavil před zápasem jasnou taktiku: „Prvních deset minut musíme důsledně bránit: Zpomalujte hru! Útočníci musí rozbíjet jejich akce už na červené čáře.“ Na ledě se však odehrávala hra „nahoru a dolů“. Sovětům takový vývoj vyhovoval a po šesti minutách se dostali do vedení 2:0. Domácí s hvězdou na hrudníku ale zabojovali a po druhé třetině vedli o gól oni. Poslední dějství však přálo více sovětské sborné, která nakonec zvítězila 4:3. Následné střetnutí s USA mnoho radosti nepřineslo, Američané vyhráli 4:2.

Co jste možná nevěděli?

Domácí šampionát byl poprvé v historii přenášen televizí, která zahájila pravidelné vysílání v květnu 1953. Tehdejší obyvatelé ale mohli v počátcích sledovat malé černobílé obrazovky pouze některé dny v týdnu. Změnu přinesl až prosinec 1958, kdy odstartovalo každodenní vysílání. Kvůli televizním přenosům muselo dojít na štvanickém stadionu k technickým úpravám. „Dnes máme televisi, která rozšiřuje možnosti právě mezi ty miliony. A naše televise svůj úkol splní víc než dobře. Bude vysílat mezi 20 zápasy všech 15 finálových. Ve všech případech se bude jednat o přímé přenosy. To ovšem nebude všechno. Televise zařadí do přestávek mezi zápasy promítání filmových záběrů také z jiných stadiónů, kde budou bojovat ti slabší,“ informovalo o vysílacím plánu MS Svobodné slovo.

Zklamané fanoušky a hráče čekal poslední duel s dosud neporaženou Kanadou, která si už zajistila mistrovský titul. Na kapitána Karla Guta čekal jubilejní 100. reprezentační zápas. Úvodní dějství mu udělalo radost, domácí totiž vstřelili dvě branky zásluhou Staršího a Volfa. Prostřední část přinesla gól na obou stranách a schylovalo se k rozuzlení. Nejprve skóroval hostující Bradley, brzy kontroval svou druhou trefou Starší, po němž se znovu prosadili Kanaďané. Jejich kouč Hildebrand se rozhodl odvolat brankáře. Risku bez gólmana ovšem využili domácí borci, kteří zásluhou gólu Miroslava Vlacha dotáhli duel do vítězného konce.

Československo vybojovalo proti Kanadě bronz:

Zdroj: Youtube

Československo tak jako jediné na turnaji pokořilo hokejovou kolébku a uzmulo alespoň bronz. Na stříbrném stupínku skončil SSSR. „Co vám mám povídat? Jsem šťasten. Tím více, že jsme s třetím místem už ani nepočítali. Naši hráči jsou velmi dobrými hokejisty, ale mají někdy „malou dušičku“. Stačí nějaká maličkost – ani sám nevím, co to zrovna je – a ochabují. Myslím, že tomu je musejí odnaučit trenéři už v oddílech. V poměrně krátké době společné přípravy to pak trenér reprezentantů nedokáže. Ale jsem přesvědčen, že za dva roky soustavného vedení bez stálých změn bude z nich prvotřídní mužstvo v každém ohledu,“ svěřil se kouč bronzových medailistů Vlastimil Sýkora po konci šampionátu.

Vstupenky pro pracující

Cena jedné vstupenky, která divákovi umožňovala pohodlí sedadla na tribuně, byla 35 československých korun. „Organizační výbor bude provádět distribuci vstupenek tímto způsobem: v předkolech, která budou uspořádána v Brně, Ostravě a Bratislavě ve dnech 5. - 7. března 1959, provádějí distribuci krajské výbory ČSTV po dohodě a za pomoci závodních výborů ROH na závodech. (…) Vstupenky na finále, které bude ve dnech 9. - 15. března 1959 v Praze, a na turnaj o 7. – 12. místo na Kladně budou převážně distribuovány mezi pracující z Prahy a nejbližšího okolí,“ referoval Československý sport.

Hvězdy šampionátu


Josef Golonka

Bratislavský rodák, hokejová legenda Slovanu Bratislava a několikanásobný medailista z MS a ZOH s číslem 9 na dresu. Vypracoval se až do role kapitána reprezentace, s níž získal na každé akci nějaký z cenných kovů. Jeden z nich pochází i z MS 1959, kde se Golonka stal nejproduktivnějším hráčem domácího týmu. Centr přezdívaný „Žiletka“ nasázel během své kariéry celkem 380 gólů, čím se stal členem Klubu hokejových střelců. Později byl uveden do síně slávy světového, českého, slovenského i německého hokeje. Na sklonku kariéry působil i na Západě, kde hrál a později koučoval tým Riesersee. Golonka se snažil prosadit v politice, byznysu a napsal i několik knih. Přestože chtěl být pilotem stíhačky, na milovaný hokej nedal nikdy dopustit.

Nikolaj Pučkov

Významná hokejová osobnost mezi třemi tyčemi a olympijský vítěz sovětské sborné z roku 1956. Nikolaj začínal s hokejem v Dynamu Moskva, později přešel ke konkurentům z CSKA, kde slavil šest titulů mistra SSSR. V roce 1954 poprvé nakoukl i do reprezentace a brzy se stal výraznou oporou tamního mužstva. Ze ZOH měl ve sbírce zlatou a bronzovou medaili. Proslul také v rámci hokejových MS, na pražském šampionátu v roce 1959 byl vyhlášen nejlepším brankářem turnaje. Po konci kariéry pracoval jako hlavní kouč SKA Leningrad (dnes Petrohrad), v 70. letech pak dosedl i na lavičku samotného Sovětského svazu, s nímž získal stříbrné medaile na mistrovství světa. Poté trénoval ve Švédsku a Finsku. Jako kouč dopsal tečku svého trenérského příběhu ve SKA Petrohrad. Ve městě cara Petra Velikého vydechl naposledy v roce 2005.

Gordon Berenson

Nejproduktivnější hráč a kanadský mistr světa z MS 1959. Jeho první hokejové krůčky vedly k univerzitním mužstvům, včetně University of Michigan Wolverines. Stal se jedním z prvních hokejistů, kteří se probojovali z americké univerzitní ligy do NHL. Berensonovou první štací v nejslavnější hokejové lize světa se stali Montreal Canadiens. Celkem vydržel v kanadskoamerické soutěži 17 let a působil i v New York Rangers a St. Louis Blues. Odehrál zde bezmála tisícovku zápasů, v nichž nasázel 261 gólů a 397 asistencí. On sám dokonce stál za dvěma rekordy NHL – 6 nastřílených gólů ve venkovním zápase a 4 branky v jedné třetině. Posléze se dal na trénování, které mu šlo znamenitě, v sezoně 1980/81 byl vyhlášen jako trenér roku, když koučoval St. Louis. Později sloužil i v Buffalu jako asistent legendárního Scottyho Bowmana, považovaného za nejúspěšnějšího kouče historie NHL.