Na palubě postaršího letounu Jakovlev Jak-42D bylo 45 osob. Jen dva lidé katastrofu přežili: člen posádky Sizov a útočník Galimov (ten ovšem utrpěl popáleniny devadesáti procent těla a zemřel za pár dní v nemocnici). Hokejový svět se zahalil do černého smutku.
„Nejtemnější den v dějinách našeho sportu,“ vzkázal šéf IIHF René Fasel.
Trio českých hráčů v letadle Lokomotivu patřilo k oporám národního týmu. Vašíček byl členem zlaté party na světovém šampionátu v roce 2005, Marek s Rachůnkem se velmi výrazně podepsali pod zlato z roku 2010. Zůstaly po nich zoufalé rodiny: partnerky, děti, rodiče. Málokdy se v tak kruté nahotě ukáže, jak bezvýznamné a pomíjivé jsou góly a medaile.

Zároveň vysvitlo, že hokejové živobytí v bohaté KHL není bez rizika. Jistě, platy tam byly luxusní, jenže odvrácenou stranu mince představuje odloučení od rodiny a neustálé cestování v leckdy technicky nevyhovujících prostředcích.
Ironie osudu chtěla, že třeba Marek už hodlal po sezoně 2010/11 v Rusku skončit, protože věčné létání těžce nesl. Nakonec se rozhodl podepsat ještě jeden kontrakt. Byl bohužel poslední…
Viník a amnestie
O tom, že technický stav letadel na vnitrostátních linkách v Rusku není tak docela bezvadný, se ví dlouhodobě. „Jsou vážně stará,“ vzpomínal na osobní zkušenost Patrik Eliáš.
Když se k zastaralé technice přidá selhávající lidský faktor, laxnost a nepozornost, neštěstí je na světě. Tak tomu bylo také v Jaroslavli v září 2011.
Na co se přišlo? Třeba že piloti nebyli pro daný typ letounu patřičně vycvičeni, jeden z nich byl pod vlivem tlumících prostředků. Ve vedení letecké společnosti navíc panoval neuvěřitelný šlendrián.
Před soudem však skončil jen Vadim Timofejev, náměstek generálního ředitele. Trestu unikl: v roce 2015 se na něj vztahovala amnestie k 70. výročí vítězství ve válce.
