Kliknutím zvětšíte„Zatím nevím, já totiž svátky a narozeniny moc neřeším. Ale udělám něco pro kluky na zimáku a ještě něco dalšího vymyslím. Teď nebyl čas,“ připouští Straka. „Končily prázdniny, do toho startuje hokejová sezona. Je to komplikované. Ale něco určitě vyvedu,“ konstatuje s úsměvem hokejový bohatýr, olympijský vítěz, mistr světa a s Plzní i český šampion. Srdcař, který se jako majitel a generální manažer chystá s plzeňskou Škodovkou na další ročník extraligy.
Martin Straka při rozlučce s kariérou v roce 2014 v objetí s Jaromírem Jágrem.
Když v únoru slavil váš parťák z NHL i reprezentace Jaromír Jágr, došlo vám, že se to blíží?
Vůbec. Byli jsme s nároďákem na olympiádě, natáčeli jsme tam pro Džegra nějaké spoty. Ale na sebe jsme nemyslel. Mně to nedochází ani dneska. (úsměv) Je to jen číslo. Kdyby se mi neozvali novináři, tak bych si na to ani nevzpomněl. Nemám čas.
Ani tělo vám neříká zpomal, roky přibývají?
Taky ne. Ale já to mám furt nahoru dolů. Někdy něco bolí, jindy se cítím v pohodě. Bez ohledu, jestli je mi čtyřicet nebo padesát. A mám výhodu, že v týmu jsem obklopený mladýma klukama, a to se cítíte pořád mladý. Asi by to bylo jiné, kdybych se pohyboval v kolektivu padesát plus.
Navíc doma máte dvě mladé dcery.
Starší je osmnáct a mladší bude za chvíli čtrnáct. (úsměv). No a brácha Michal, který bydlí vedle, to má podobné. Jsem mezi dětmi a mladými, touhle optikou to vnímám.
Martin Straka s mistrovským pohárem.
Ve čtyřiceti jste Plzni vystřelil v sedmém finále ve Zlíně historický titul. A najednou je pryč dalších deset let. Jaké byly?
Všechno se nějak vyvíjí. Poslední roky je těžká doba. Všeobecně, nejen pro hokej. Nejprve covid, teď ty hrozný věci na Ukrajině. Není to žádná sranda, s čím se společnost musí vypořádat. Musíme se s tím naučit žít.
Posunul se i hokej, vnímáte ho jinak?
Když se v něm pohybujete, pořád se potřebujete zdokonalovat. Sledovat trendy. Hodně se bruslí a vše je to atletické, rychlejší. I tréninkové metody jsou jiné. Ale držím se staré moudrosti – pokud dokážete jet na vůli a vyndáte ze sebe všechno, tak se posunete dál. To bude platit vždycky.
Je to tím, že i vy jste musel od dětství překonávat překážky, jít na vůli.
Tak to je. Neměl jsem umetenou cestičku. A překážky ve sportu budou, stejně jako v životě. Pořád musíte něco překonávat. Zranění, porážky. Musíte ze sebe vydat maximum, abyste něčeho dosáhli.
Nesvádí přibývající léta k názoru, že za vás byl hokej lepší a pro diváky hezčí?
Každá doba má své. Když se dnes kouknu na Nagano a vidím ty fauly, tak hokej byl tehdy sumo. Sekyry, hákování a nikomu to nepřišlo divné. Pak se začalo vylučovat moc, hra byla techničtější, hodně kombinací, myšlenek. Dnes je to nahoru dolů, všichni lítají. Ani v NHL už se nehraje tolik do těla. Je to tak promíchané, že nepoznáte, kdo je obránce a kdo útočník. Hokej se změnil.
Co vám kromě hokeje dělá radost?
Dřív jsem pořád musel něco dělat, přemýšlel, kam jet, kam vyrazit. Ale dneska jsem nejraději, když si mohu odpočinout doma. Zacvičím si nebo si zašlapu na kole a je to. Než abych po celém dni v práci vyrazil ještě někam na večeři, tak si dám raději doma sklenku a mám klid.
Co neřesti? Občas si zapálíte cigaretu, že?
Je to asi deset, jedenáct let, co jsem začal. Několikrát jsem se toho snažil zbavit, ale nějak to nejde. Zase prakticky nepiji alkohol a spát chodím v půl desáté. Vždycky jsem se smál tátovi, když klimbal u televize a já mu říkal: Běž si lehnout, chrápeš tady na gauči. Dnes to mám stejné. A vstávám v šest. Byly doby, kdy jsem usínal v jednu v noci a na nohou byl až po osmé.
Léta jste byl zvyklý na tréninkový dril. Jak se udržujete v kondici nyní?
Šlapu doma na rotopedu, nebo na zimáku v posilovně. Chodím na golf, ani na ten ale teď nebyl čas. Ale golf mám rád.
Co hokejová výstroj? Vytáhnete ji někdy?
Vůbec! Ale chodím s týmem na led, když je trénink. Když to jde. Nalehko, zabruslím si, ale většinou jen tak postávám (úsměv).
Martin Straka (vlevo) spolu se sportovním manažerem Tomášem Vlasákem pózuje v klubovém fanshopu s malým fanouškem.
Váš odchovanec David Jiříček se v osmnácti chystá chytit šanci v NHL. Vám ještě nebylo dvacet, když jste se v Plzni sbalil a odletěl za oceán. Dá se to srovnat?
Absolutně ne. Ti kluci to dnes mají jiné. Já do té doby byl jednou v Západním Německu. Oni už mají procestovaný svět. David byl v Columbusu, který ho draftoval, možná čtyřikrát. Já letěl do Ameriky bez znalosti angličtiny, dnes kluci jazyk ze školy nějak umí. My tehdy kvůli režimu ven nemohli. Svoboda cestování a jejich možnosti jsou nesrovnatelné.
Tehdy jste líčil, jak jste nechápal, že něco jako bankomat vám na ulici může dát peníze.
No jasně, tak to bylo! Nejprve jsem letěl do Edmontonu. Tam jsme měli agenta, byli jsme tam měsíc a půl. Já, Ríša Šmehlík, Robert Petrovický, Milan Hnilička. Měli jsme se učit anglicky, jenže jsme se nenaučili nic, protože jsme mezi sebou pořád klábosili česky. Takže dvacetiny jsem zažil v Edmontonu, až v polovině září jsem se přesunul na kemp do Pittsburghu.
Zmínil jste otce. Je to už pár let, co odešel…
Rodiče se mojí padesátky nedožili, z toho je mi smutno. Nejprve táta, nedávno odešla i mamka. Ani Jarda Zavoral, bratranec, už tady není. Nezměním to, takový je prostě život. Ale když se nám v klubu nedaří, hned mě napadá, co by říkal táta. Ten by mi dal. Úplně slyším ty hlášky, ať jdeme někam a ať s tím koukám něco dělat.
Při vší úctě, musí být pro vaše nejbližší těžké pro vás vymýšlet dárek.
Všem povídám, já nic nechci. Nerad bych, aby to vyznělo blbě, ale mám pocit, že všechno mám. Někdo má zálibu, že si koupí tryskáč, exkluzivní auto. Já mám, co chci a potřebuji. Rád si dám dobré jídlo, ale nevymýšlím hlouposti. Myslím, že jsem obyčejný kluk, kterého rodiče slušně vychovali. Nemám zbytečné potřeby.
Opravdu neexistuje dárek, který by vám udělal radost?
Kdyby ten blázinec ve světě skončil. To by mi udělalo největší radost. Ať covid zmizí, válka skončí, ekonomika se srovná. Jenže ona ta složitá doba teprve začne, jsme na začátku. Dotýká se to hokeje, ale i celé společnosti.
A co nějaký životní sen? Podívat se do nedostupných míst, zdolat osmitisícovku?
Ne, vůbec. Já mám hokej, a to je můj život.
Naplňuje vás pořád práce manažera, majitele klubu? Jednání s lidmi, shánění sponzorů.
Jsou chvilky lepší i horší. Člověk musí bojovat a pracovat. Buď se můžete litovat, vymlouvat a stěžovat si, nebo zatnout zuby a makat. Zvlášť v téhle složité době. Máme těžké protivníky. Teď nemyslím třeba fotbalovou Viktorku kvůli sponzorům, ale extraligovou konkurenci. Jsou kluby, kterým finančně těžko můžeme konkurovat. Ale musíme bojovat.
Napovídalo se toho hodně, ale nastal někdy moment, že jste vážně zvažoval prodej klubu?
Vždycky to byly bláboly. Lidi si vykládali, kdo tady krouží, kdo už má nějaký podíl. A já se nikdy s nikým na tohle téma ani nebavil. Dnes už těm lidem říkám: Aha, on chce koupit klub? Ok, tak mi ho sem doveďte, ať se zastaví a rád se s ním pobavím. A nikdy nic. Pochopitelně by bylo zajímavé, kdyby někdo chtěl pomoci, přivedl nějaký kapitál. Nemám s tím problém, ale zatím se nikdo nezastavil…
Postesknete si, že Viktoria teď postupem do Ligy mistrů vydělala skoro půl miliardy, ale v hokeji něco takového možné není?
Tak to prostě je. To všichni víme a nezmění se to. Takže si nemá cenu stěžovat, protože jiné to nebude. A zase. Můžete brečet, nebo to vzít jako realitu.
I vy jste v dětství kombinoval hokej s fotbalem. Proč vyhrál hokej?
Táta hrával fotbal. V Radnicích, na krajské úrovni. Tedy, alespoň to povídal, že hrál i krajský přebor. A s bráchou nás vedl k fotbalu i k hokeji. Pak říkal, fotbal umí každý, ale naučit se bruslit a hrát hokej, to každý nezvládne. Proto jsem víc tíhnul k hokeji. A brácha byl vzor. Měli jsme super partu na sídlišti ve Skvrňanech. Sportovali jsme mezi paneláky, dělali všechno a já se snažil těm starším vyrovnat.
Chtěl jste vyhrávat. Platí to stále? Je vidina titulu pro vás tím motorem, který vás žene?
Určitě. Nikdo nechce hrát dvanácté místo. To by nebavilo mě, hráče a už vůbec ne diváky. Cílem i smyslem sportu je přece úspěch. Chce ho každý, ale musíte si ho zasloužit.
Martin Straka
Narozen: 3. září 1972 v Plzni
Stav: ženatý, dvě dcery
Pozice: majitel a generální manažer týmu HC Škoda Plzeň, někdejší útočník, mimo jiné podniká v hoteliérství
Kariéra – hráč: Plzeň (1990–92, 1994-95, 2004/05, 2008-2014), Pittsburgh (1992-94, 1998-04), Ottawa (1995-96), NY Islanders (1995/96), Florida (1996-97), Los Angeles (2003/04), NY Rangers (2005-08), trenér: Plzeň (2015– 2018), asistent u národního týmu (2020–2022)
NHL: 954 zápasů, 257 gólů + 460 assitencí, play-off: 106 zápasů, 26 + 44
Reprezentace: 76 utkání, 25 gólů
Československá extraliga: 98 zápasů, 34 gólů + 55 asistencí, play-off: 14 zápasů, 4 + 4
Česká extraliga: 299 zápasů, 114 gólů + 198 asistencí, play-off: 59 zápasů, 23 + 40.
Největší úspěchy: 1998: olympijský vítěz, Nagano, 2005: mistr světa, Vídeň, 2013: mistr extraligy, 2006: bronz z olympiády v Turíně, 3 x nejlepší hráč extraligy (2009-11)
Momenty kariéry spojené s Plzní
– první zápas v nejvyšší soutěži (tehdy československé) v sezoně 1989/90
– v sezoně 1991/92 získal s Plzní stříbro, ve finále tým podlehl Trenčínu (mj. Pálffy, Švehla, Holaň, Nedoma, Modrý, Petrovický)
– gól v čase 59:59: páté semifinále 2009 v Praze se Slavií– v poslední sekundě srovnal na 5:5, ale Plzeň bitvu nakonec prohrála po nájezdech
– nejslavnější gól po návratu do extraligy: finále 2013, druhé prodloužení ve Zlíně, rozhodl o titulu
– bilance vládnutí od roku 2008: mistrovský titul (2013), 4 x bronz (2012, 2016, 2018, 2019), vítěz základní části (2010).
10
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
