Opravdu zvučnou posilou se mohou posílit hokejisté HC Mountfield. Tříletou smlouvu v klubu podepsal zkušený centr Michal Mikeska (33).

Váš příchod do Mountfieldu byl pro mnohé překvapením. Jak k němu nakonec došlo?

Hned, když jsem se rozhodl odejít z Ruska, tak mi volal agent a říkal mi nějaké nabídky. Z manželkou jsme si probrali, co by přicházelo v úvahu. Postupně z toho vyšly Budějovice, jejichž jednání bylo přímé a seriozní. Vycítil jsem z něj, že o mě mají zájem, což je velice důležité.

Z Ruska jste odcházel z rodinných důvodů. Mohl byste je specifikovat?

Jeden z důvodů byl, že mi klub v Novosibirsku nebyl za dva a půl měsíce schopen vyřídit víza pro rodinu. Čekal jsem, že za mnou přiletí co nejdříve, a oni to prostě neřešili. Kvůli tomu jsme se hádali, protože já jsem na ně tlačil. Byla tam spousta takovýhle menších věcí, které se nakupily. Sečetlo se to s faktem, že jsme špatně hráli a vstoupili do sezony.

Většina hokejových příznivců vás považuje za pardubického patriota. Právě Pardubice se vám neozvaly?

Je pravda, že kromě čtyř měsíců hostování kdysi v Havířově, mám celou extraligovou kariéru spjatou s Pardubicemi. Teď už nemám. Ale takový je sportovní život. Jsem hokejista, a jenom proto, že bydlím v Pardubicích, tak nemusím hrát jenom tam. S Pardubicemi jsem samozřejmě také jednal a ve finále zůstaly už jenom Pardubice a Budějovice.

Bydlíte nadále v Pardubicích?

Ano. Hrál jsem tam osm let a teď tři roky v Rusku, takže v Pardubicích jsem už jedenáct let. Manželka tam chtěla zůstat a dcera bude muset změnit krátce po nástupu do první třídy školu, ale i tak jsme se rozhodli pro Budějovice.

Podepsal jste tříletý kontrakt. Preferoval jste dlouhodobou smlouvu?

Ano. Je mi přece jen třiatřicet let a tříletý kontrakt je pro mne zavazující i motivující. Člověk se musí za něčím hnát a tohle je pro mě ta správná motivace.

Jak vzpomínáte na tři roky strávené v Rusku?

Vzpomínat je určitě na co a ve více oblastích. Ať je to cestování nebo třeba noční život. Navázel jsem tam i přátelství. S odstupem času budu vzpomínat jenom v dobrém a špatné věci se vypouštějí. To tak bývá. Je to část života.Tři roky nejsou málo.

Po třech letech v Ufě jste zamířil do Novosibirsku. V Ufě vám končila smlouva?

V Rusku jsem podepisoval vždy na jeden rok, abych pak měl klid na rozhodování, jestli už se vrátím do Čech. Z deseti měsíců jsem rodinu viděl třeba jen čtyři nebo pět, což je hrozně málo.

Loni se Ufa střetla s Mountfieldem dvakrát v Lize mistrů. Vy jste ale nastoupil jen jednou.

Doma jsem nehrál a v Budějovicích to byl můj první zápas po zranění. Předtím jsem si proti nim zahrál ještě v extralize. Vzpomínám si, že jsme tady nikdy nemohli vyhrát. Doma jsme ale vyhrávali zase my.

Zahrál jste si dříve s někým ze svých nových spoluhráčů?

S Honzou Snopkem, Tomášem Vakem nebo s Jindrou Kotrlou jsem byl v reprezentaci v jedné pětce. S ostatními kluky se z ligy tak nějak známe. Teď se poznáme i bez přileb a výstroje.

Jak nám vás zapůsobily Budějovice jako město?

Ještě jsem se tu moc neporozhlédl, ale město je pěkné.

Bydlíte zatím na pensionu?

Ano. V každém případě to bude řešit co nejdříve.

Berete svůj příchod také tak, že z Budějovic může být blíž do národního týmu než z Ruska?

Každá pozvánka je příjemná, protože je to ohodnocení vaší práce. Nicméně na rovvinu říkám, že na Euro Hockey Tour by měli jezdit mladší kluci, aby získali zkušenosti. Hráč mého tipu by měl jet třeba na poslední turnaj před mistrovstvím světa. Šampionát, to je lákadlo pro každého hráče. O tom je zbytečné se bavit.