Mediální humbuk navíc neutichl, gratulace a děkovné zprávy se neustále vynořují. „I když se to trochu uklidňuje, tak s holkami pořád ještě odepisujeme na zprávy. Ještě jsem ani všechny nestihla projet. Když vidím videa na sociálních sítích, tak mi znovu běží mráz po zádech, snažím se to zpracovat. Vše si asi uvědomím až v letadle do Číny,“ poukazuje Mlýnková na konec ledna, kdy by se s celým realizačním týmem měla vydat do dějiště konání olympijských her.

Už se nemůžete dočkat?
Samozřejmě se hodně těšíme. Podvědomě to všechny v sobě máme. Snad tam předvedeme výborný hokej. Rychle jsme se ale teď vrátily do reality, není tak příliš času to to myslet – jsme zpátky ve škole i našich klubech.

Svět znovu ovlivňuje nemoc COVID-19. Nemáte obavu, že se vám olympiáda zruší?
Upřímně na to vůbec nemyslíme, nemáme to pod kontrolou a jak ovlivnit. Co se má stát, tak se stane. Snad by ale v tom případě alespoň našli jiný termín a posunuli to. Naštěstí by pro očkované sportovce a realizační týmy neměla být dříve avizovaná karanténa. Tedy takové alespoň nyní máme informace.

Kateřina Bukolská v dresu české reprezentace během druhého utkání olympijské kvalifikace v Chomutově proti Polsku.
Chtěly jsme lidem ukázat, že hokej umíme, říká po postupu na olympiádu Bukolská

Ještě se zpětně ohlédněme za vítěznou kvalifikací. Jaká byla?Nebylo to pouze o těchto třech zápasech, práce s hlavním trenérem Tomášem Pacinou trvá už dva roky. Čtrnáct dní to však pro nás byla ohromná a neuvěřitelná jízda, tréninky i zápasy jsme si obrovsky užívaly.

Postupně jste porazily Norky (3:1), Polky (16:0) a Maďarky (5:1). Nejtěžší byl první zápas?
Spadl nám po něm velký kámen ze srdce. Převážně v první třetině byla naše hra nervózní, naštěstí jsme to ale ubojovaly. Norky hrály zarputile, hodně bránily, byly hodně zatažené. Těžko se nám tam prokousávalo. Příjemně nás překvapily, nedaly nám nic zadarmo.

Jaké to bylo proti Maďarkám?
Maďarky byly lepší než Norky. Hrály jsme proti nim nahoru dolů, to je vždy lepší než dobývat branku. Do zápasu jsme navíc šly bez nervozity, kterou jsme si vybraly právě v prvním zápase. Chtěly jsme si to užít, aby se nám nedostala pod kůži. Naštěstí se to povedlo, všechny holky odvedly výbornou práci. Byl to jeden z největších momentů kariéry.

Oprostit se od tlaku

Očekávání před kvalifikací byla poměrně velká. Jak těžké to bylo ustát?
Hodně se to všude propagovalo, rozebíralo. Papírově jsme byly nejsilnějším soupeřem, celý tým čelil určitému tlaku. Jako česká ženská reprezentace vždy nebýváme favority. Mohlo nás to svazovat. Všichni jsme si řekli, že alespoň po dobu turnaje budeme co nejvíce omezovat média a sociální sítě. I když se to nezdá, tak to hodně svazuje a může vytvořit zbytečný tlak.

A co samotná atmosféra?
Byla výborná! Na něco podobného vůbec nejsme zvyklé. Přišlo hodně lidí, před zaplněnou halou a domácími fanoušky se vždy hraje o poznání lépe. I když je to klišé, tak byli dalším pomyslným hráčem na ledě.

Ve sledovanosti na ČT sport jste dokonce předčili mužské protějšky…
Je pravda, že se na nás dívalo více lidí než na Karlaja Cup. Za daný týden jsme navíc na ČT sport měli největší sledovanost. Ještě teď mi z toho všeho naskakuje husina. (s úsměvem)

České hokejistky poprvé v historii postoupily na olympiádu.
FOTO: Historický postup! České hokejistky si poprvé zahrají na olympiádě

Jak vám úspěšná kvalifikace změnila život?Je to jednoznačně největší úspěch, který se nám povedl. Postoupit přes kvalifikaci vyšlo až právě nám. Dlouho jsme si to přály. Pro kluky je strop NHL, pro nás olympiáda. Jsme takové průkopnice. Doufám, že teď se český ženský hokej bude posouvat už pouze dopředu.

Věříte, že inspirujete další holky, aby se daly na ženský hokej?
Určitě ano. Ženský hokej v České republice zaostává, nejsme tolik podporované. I proto většina reprezentantek nastupuje v zahraničí. Některým lidem by mohlo otevřít oči, že to má smysl, že nehrajeme pouze na rybníku. V Česku jsou výborné holky.

Na univerzitě se cítí jako profík

Hokej je pořád hodně braný jako chlapský sport. Jak to vnímáte?
Země jako Kanada, Amerika, Švýcarsko, Švédsko to mají nastavené jinak, hokej tam neberou pouze jako mužský sport. Nedělají v tom rozdíl. Naopak je to spojuje. Všechny vidíme, jak to tam funguje.

V čem vidíte zásadní rozdíly?
Ženská liga v České republice není na dobré úrovni. Nejlepší holky utekly a hrají v cizině, kde mají lepší podmínky, aby se mohly rozvíjet a zlepšovat. Já konkrétně hraji univerzitní ligu, kde mám stipendium – je zajištěná výstroj, disponujeme výborným zázemím, na led a do posilovny můžeme kdykoliv. Zachází se s námi jako s profesionály.

Jak to máte s financemi?
Vzhledem ke zmíněnému stipendiu, do kterého spadá i jídlo či ubytování, během studia hrajeme zadarmo. V takovém Švédsku si holky třeba vydělají na uživení, na šetření do budoucnosti to však není. Po konci kariéry hned musí začít pracovat. Je to hodně smutné. Doufáme, že v dalších letech se to změní.

Radost českých hokejistek na stadionu v Chomutově.
KOMENTÁŘ FRANTIŠKA BÍLKA: Odhoďte předsudky, dívčí hokej má zelenou!

Co vás osobně dostalo k hokeji?Rodiče chtěli, abych jako malá byla co nejvíce obratná. Brali mě na lyže, učila jsem se kopat, házet. Ve třech letech mě mamka poprvé vzala na led. Jednoho dne po nás šli hrát starší kluci. Vyzkoušela jsem si to, začalo mě to bavit.

Jaké jste měla zprvu reakce?
Na základní škole jsem vyrostla s týmem hokejistů, v mnoha ohledech to tedy bylo hodně perné. Dost lidí v tom nevidělo smysl, možná ani teď ho nevidí. Vždy černé to ale nebylo. Hlavní je, aby v tom člověk viděl smysl – vím, že mě hokej baví, miluji ho. Nechtěla bych se ho vzdát jen kvůli někomu, kdo si myslí, že v tom třeba nejsem dobrá.

Před čtyřmi lety jste odešla hrát za moře. Už jsi zvykla?
Když jsem odcházela ze Zlína, tak nejhorší bylo, že jsem neuměla anglicky. Ve škole jsem tento jazyk pochopitelně měla, byl to však krok do reálného světa. Skoro mi to přišlo, jako bych se musela učit od nuly. Na druhou stranu jsem hodně cestovala a nikdy nebyla žádný mamánek, takže v daném ohledu to bylo snadnější.

Jak zvládáte kombinovat studium a hokej?
Dennodenně je program náročný, člověk kolikrát spí jen několik hodin a spánek musí obětovat. Učitelé však mají pochopení, dívají se na to tady jinak. Samozřejmě je pak problém, když ve škole už chybíte dlouho. (s úsměvem)