Hokejová mistrovství světa bývají takovým zvláštním hybridem. Nejlepší hráči se nepochybně sdružují v zámořské NHL, která své zástupce pouští na mezinárodní akce jen neochotně, jednotlivě a poněkud přezíravě. Na MS prostě jedou ti, kterým už skončila sezona (tj. nebyli úspěšní v základní části či v první fázi play-off) a jejich kluby jim to laskavě dovolí.

Má to logiku. Týmy NHL platí svým hvězdám, jako jsou David Pastrňák či Tomáš Hertl, desítky milionů dolarů. Chtějí od nich, aby za takový ranec peněz zářily především v jejich dresu. A pokud už se má konat nějaké mezinárodní měření sil, zámořská liga si takovou akci nejraději uspořádá sama. Dosáhne na něm co nejhustší koncentrace hvězd a eliminuje počet zápasů, které diváky za velkou louží nezajímají.

Rakušané se radují z gólu do kanadské brány.
Rakouský hokejový zázrak? Sázkař ho předvídal, na kolapsu Kanady vydělal

Takové myšlení vedlo ke vzniku Kanadských a posléze Světových pohárů. Ještě ostřeji se projevuje v plánech na nepokrytě elitářský turnaj čtyř zemí, který by se měl konat příští rok. Kromě Kanady a USA se pozvánek dočkají už jen Švédové a Finové (při pokračujících sankcích vůči Rusku, které jinak hrdé zámoří považuje za jediného opravdu prestižního soupeře).

Málo platné, vysloveně špičkových hokejových zemí je pomálu. Kromě výše jmenované pětice můžeme – s přihmouřenýma očima – přidat Švýcarsko a Česko. Kdyby mělo být MS opravdu jen pro nejkvalitnější reprezentace, dalo by se při troše snahy odehrát za týden.

Lahůdek se člověk přejí

Jenže kouzlo šampionátů pod hlavičkou IIHF je právě v tom, že se na vrcholné scéně objeví mančafty, které by jinak průměrný hokejový fanoušek ani neznal. Často se přitom ozývají hlasy, že duely favoritů s Francií, Rakouskem, Velkou Británií či letošním nováčkem Polskem jsou ztrátou času. Kvalitním celkům stačí jet jen na půl plynu a stejně z toho bude debakl.

Zásadní okamžiky zápasu Kanady s Rakouskem:

Zdroj: Youtube

Jde však o omyl. Názorně to v nadšeně bouřící O2 areně předvedli Rakušané. Nejdřív proti Švýcarům a pak senzačně proti Kanadě. Třetí třetina „jasného“ zápasu, v níž alpský outsider zlikvidoval pětibrankový náskok blazeovaného soupeře, musela nadchnout každého, kdo se díval a sympatizoval s hokejovým Davidem proti javorovému Goliášovi.

Lze namítnout, že kdyby byla Kanada v plné síle, nebo kdyby byla sehranější, nikdy by nic takového nedopustila. Jenže v tom to právě vězí: podobné nečekané a neopakovatelné senzace jsou kořením šampionátu. Proto má smysl mít na něm i vysmívané „trpaslíky“. Nehledě na to, že kvalita těchto mužstev se rok od roku zvedá.

MS v hokeji v Praze: Velká Británie - Kanada
České pivo? Pověsti byly pravdivé, září Kanaďané. Hvězdy NHL zašly i na derby

Ano, zápolení o Stanley Cup nabízí hokej ve zcela jiné intenzitě a kvalitě. Ano, neúčast sborné po sportovní stránce úrovni MS neprospívá. Ano, každého by asi lákalo sledovat zápasy Kanady s Ruskem za účasti McDavida, MacKinnona, Kučerova a Panarina (abychom jmenovali čtyři nejproduktivnější borce základní části NHL).

Jenže i těch nejvybranějších lahůdek se člověk za chvíli přejí. Zatouží po něčem prostším, zemitějším. A proto tu je mistrovství světa.