Mistr československé i finské ligy odhalil jednu svou slabost… Zatímco celý národ ve finále se Švýcarskem hltal vteřinu po vteřině, on částečně sledoval i kriminálku na jiném kanále.

„Na zápasy moc nekoukám, protože jsem u hokeje nervózní. Jakmile se týkají naší reprezentace, které přeci jenom fandím, tak se dívám střídavě. Většinou, když fandím týmu a pak se na jeho zápas dívám, tak dostává góly. Mám svůj svět a jsem hodně nervózní. Než abych týmu uškodil tím, že se dívám na celý zápas, tak radši přepínám programy,“ říká s smíchem Otakar Janecký v rozhovoru pro Deník.

Otakar JaneckýOtakar JaneckýZdroj: DENÍK/Michal Fanta

Oto, český hokej vyhrál doma zlato. Jak vám zní tato rýmovačka znovu po 39 letech?
Zní to krásně (usmívá se). Smozřejmě, když hrajete domácí mistrovství světa a vyhrajete ho, tak je to úžasné. Hlavně pro ty hráče to musí být obrovský zážitek v tom, že jim celý barák fandí. A pak celá republika oslavuje vítězství, takže to je nádhera. Škoda, že jsem to nezažil na ledě.

Před šampionátem jste slíbil, že budete fandit České republice, ale zároveň přát i Finsku. Fandil jste asi hodně, protože zlatý sen se stal skutečností.
Oba týmy jsou mi strašně blízké. Jsem Čech, takže jsem pochopitelně fandil našim. Nicméně deset let jsem strávil ve Finsku, takže je mojí druhou vlastí. Škoda, že to Suomi nevyšlo líp. Na druhou stranu hlavně, že to dopadlo alespoň jednomu z mých favoritů. Vrchovatě (mrkne).

V rozhovoru před šampionátem jste prohlásil, že se dá hodnotit až po jeho konci. Jaké tedy bude vaše hodnocení?
Hodnocení musí být jen to nejlepší. Trochu jinak. Sešlo se strašně moc faktorů. Ač jsem nebyl příznivcem hlavního trenéra, tak musím říct, že celý realizační tým odvedl precizní práci. Bylo vidět, že táhne za jeden provaz. Mára Židlický, Tomáš Plekanec, Ondra Pavelec i druhý asistent Jirka Kalous. Z realizáku čišely pokora a spokojenost. To všechno se přeneslo na tým, kde kraloval, a vím, že se hodně píše o Davidu Pastrňákovi, ale já musím zmínit jasné jméno Lukáš Dostál. Suverénní gólman, který stojí za tímto výsledkem.

MS v hokeji, Praha: finále Česko - Švýcarsko
Dobře promazaný stroj made in Czechia. Nad hráči visel divácký bič, míní Šejba

Takže změníte trošku názor, že už může být hlavní trenér teoretikem?
Názor měnit nebudu. Víte, já patřím do daleko starší generace, která byla jinak vychovávaná a jinak to bere. Z ní jsme my Češi a Slováci a myslím si, že máme jiné představy ohledně toho, kdo trénuje náš nároďák. Jestli ten člověk, kdo nás trénuje, má něco odehráno, aby mohl radit hráčům. Dneska jsou na střídačce hráči z nejkvalitnější ligy jako Pasta (David Pastrňák) a ostatní kluci. Takže je strašně těžké to poměřovat. My jsme brali reprezentaci hodně vážně a měli jsme výhodu v tom, že za námi vždycky stál nějaký bývalý výborný hokejista. Jako Ivan Hlinka. Tím ale rozhodně nechci nějak znehodnocovat Radimovy kvality. Naopak. Člověk před ním musí smeknout klobouk. Je sice teoretik, ale za spolupracovníky si vybral k sobě bývalé vynikající hráče, kteří mu pomáhali se všemi posty. Prostě Radimovi gratuluji k tomu, že získal v Praze zlato.

Jak s odstupem času posoudíte tolik kritizovanou závěrečnou nominaci na mistrovství světa.
Nikdo nemůže vědět tedy já, ani Radim Rulík, kdyby tam byl třeba Tomáš Nosek, který mi v nominaci chyběl, jestli budeme hrát líp, nebo hůř. Teď je po bitvě každý generál. Radim ji vyhrál. Musím uznat, že si vybral dobrý tým i kolegy. Takže my teď musíme držet ústa a pět na něj jenom samou chválu.

Predikoval jste, že k úspěchu bude zapotřebí vítězného ducha? Jste vizionář, nebo jste jen použil obecnou frázi?
Vizionář rozhodně nejsem. Ze svých zkušeností na ledě i od televizní obrazovky už vím, že se málokdy stává, aby tým prošel celé mistrovství světa bez jediné prohry. Kolikrát se te stalo v posledních třiceti letech? Pětkrát? Švédi i Kanada do semifinále neprohráli. Díky nám i Švýcarům dál nepostoupili. Takže vlastně můžeme být rádi, že jsme dvakrát prohráli v základní části a do play off jsme nešli s čistým štítem.

Co ještě dotlačilo české chlapce ke zlaté medaili?
Disciplína a diváci. Hrát s takovýmhle publikem za zády, to musí být zážitek. Četl jsem, že i hráči z NHL tvrdí, že máme nejlepší fanoušky na světě. Souhlasím s nimi. Ta kulisa byla vážně úžasná.

Musíme děkovat Dostálovi

Co říct na adresu posil z NHL? Vytěžili nakonec trenéři z totho minima maximum?
Ano, je to tak. Kluci z NHL neměli začátku moc oslnivý nástup. Samozřejmě cestování, únava po dlouhé sezoně, větší hřiště. Pavel Zacha nakonec dal sice vítězný gól Američanům, David Pastrňák pak Švýcarům, ale moje veškerá chvála směřuje k Lukáši Dostálovi. Za nás to byl Dominik Hašek, kterému můžeme děkovat za Nagano. Tak tady musím říct, že za mistrovství světa v Praze musíme děkovat Dostálovi.

Jaký jste si udělal obrázek o hráčích z české extraligy?
A tak obrázek… V tomto týmu byly dvě lajny, které hrály také přesilovky a které po vzoru NHL rozhodují zápasy. Tím nechci říct, že by třetí i čtvrtá formace hrály nějakou podřadnou roli. Naopak. Například Jakub Flek s Ondřejem Beránkem svou bojovností strhávali i hráče z NHL. Nakonec si vše sedlo, jak si mělo sednout.

Jak se vám líbil styl českého hokeje? 
Není to tak dlouho, co Radim Rulík trénoval s Markem Židlickým a Ondrou Pavelcem dvacítku. Styl je hodně podobný. To znamená, že praktikujeme celoplošný hokej s tím, že naši beci zajišťovali a ještě vytvářeli tlak na soupeře už v jeho útočném pásmu. Myslím si, že image českého hokeje hodně stoupla. Teď si zase budou dávat všichni pozor na Česko (úsměv).

Zdůraznil jste také nutnost kladného výsledku ve vstupním utkání. Hrála výhra nad Finy po nájezdech nějakou roli pro další vývoj?
Začnu trochu ze široka. Kanadský tým, který jede na mistrovství světa, se většinou základní skupinou nějak protluče. To znamená musí uhrát na postup nějaké body. Vše pro něj začíná až v play off. U nás ve extralize je to podobné. Akorát na mezinárodní úrovni je to měřítko vyšší. Jak jsme si mohli všimnout v našem čtvrtfinále s Američany. Týmu se povedlo, což mohlo odstartovat euforii. Kluci navíc nabyli pocitu důvěry, že to, co dělají, je správné. To bylo vidět v semifinále i ve finále, kde jsme už potřetí na šampionátu neinkasovali se silným celkem. Dalším motorem byli diváci, kteří hnali kluky neuvěřitelně kupředu.

Hokejisté si během MS stěžovali na horko a špatný led
Co se na MS nepovedlo: Bídný led, čachry s dotací, podvodníci a ruský otazník

Upřímně, jak jste odhadoval šance před čtvrfinálovým zápasem s USA poté, co Češi prohráli s Kanadou i Švýcarskem?
Z Američanů jsem měl strach. Bylo cítit, že už chtějí nějaký velký úspěch. Za poslední léta postavili nejkvalitnější tým. Do doby, než jsme je vyřadili, hráli až na výpadek se Slováky velice dobře. Opakuji, tento cenný skalp nás hrozně nakopl. Psychicky jsme byli někde jinde. Vždycky, když se na mistrovství světa zvládne čtvrtfinálový zápas, tak se hraje úplně jinak. Pak s takovým týmem, kde je Pasta, Neči (Martin Nečas) a především Dosty (Lukáš Dostál), se soupeří těžko. Nedalo se přehlednout, že naše výkony byly lepší a lepší.

Překvapil vás konečný výsledek (7:3) proti Švédsku jako největšímu favoritu šampionátu?
No tak samozřejmě. Kdo sledoval Švédy během mistrovství světa, tak se jednalo o suverénně nejlepší tým, což potvrdil i v utkání o bronz s Kanadou. Jak jsme jim rychle odskočili o dvě branky na 4:2, tak tím jsme je úplně poslali do kolen. A nás to naopak nastartovalo. Myslím si, že na tento zápas budou Švédové hodně dlouho vzpomínat (pousměje se). A víte co je zajímávé?

Netuším, povídejte.
Nejvíce ohlasů jsem dostal z Finska. Děkovali mi, že jsme je pomstili (usmívá se). Takže byli stejně nadšení jako my. Cítili křivdu za čtvrtfinálový gól v prodloužení ze švédské přesilovky. Podle nich neoprávněné. To je ale sport, to je hokej, s tím se nedá nic dělat.

Do Prahy má každý blízko

Finále bylo z pohledu českého týmu zrádné. Proti Švýcarsku nastoupil jako velký favorit. Minimálně v očích fanoušků. Jak jste ho tipoval?
Netipoval, ale věřil našim. Švýcaři výborně doplnili tým, který už před mistrovstvím světa hrál velice dobře. Dorazili špičkoví hráči z NHL, do toho se prezentovali kanadským stylem hokeje. Nedostávali moc gólů a byli jsme velice nebezpeční z protiútoků. Opakuji, díky tomu, že jsme měli v bráně Lukáše Dostála a celý tým hrál dobře dozadu, jsme nedostali ani jeden gól. A pak tou třešničkou na dortu našeho výkonu byl dlouho očekávaný gól od jednoho z nejlepších hráčů NHL. Pasta to odšpuntoval a pak už to byla jenom sláva, sláva, sláva.

Neměl jste po zápase okousané nehty? Nebo už mezinárodní hokejové dění berete nadhledem?
Abych řekl pravdu, tak já moc na zápasy nekoukám, protože jsem nervózní. Jakmile se týkají naší reprezentace, které přeci jenom fandím, tak se dívám střídavě. Většinou, když fandím týmu a pak se na jeho zápas dívám, tak dostává góly.

Počkejte, vy jste se nedíval na celé finále?
Ne. Já to fakt nevydržím. Mám svůj svět a jsem hodně nervózní. Než abych týmu uškodil tím, že se dívám na celý zápas, tak radši radši přepínám programy (směje se).

MS v hokeji, Praha: finále Česko -Švýcarsko
Mistři světa v mimořádném přehledu: Odkud jsou, kde vyrostli a za koho hráli

Vaše generace sen v Praze 1992 nedotáhla do zlatého konce. Nezáviděl jste současným reprezentantům monstrózní závěrečný ceremoniál?
Každý nemůže mít to štěstí, že skončí ze zlatou medailí na krku a ještě k tomu doma. To je největší bomba, která může být. My jsme tehdy vystřelili v semifinále s Finy na penalty, kdy jsme ty nájezdy totálně, ale totálně podělali. Včetně mě. Jezdili jsme na gólmana, kterého jsme skoro všichni znali, a přesto jsme mu nedali jediný gól. O to víc to bylo horší. Samozřejmě klukům zlato přeju. A přeju to i celému českému hokeji, protože jsme udělali takovouhle díru do světa. K tomu jsme vytvořili znovu světový rekord v návštěvnosti. Český fanoušek je prostě nejlepší na světě.

Hokejové šílenství, co bylo k vidění v obou arénách na letošním MS, nikde na světě ještě nebylo. Čím si to vysvětlujete?
Kromě našich fanoušků dorazilo na šampionát hodně zahraničních příznivců. Praha i Ostrava, hlavně naše hlavní město, je nejlíp položený bod v Evropě. Do Prahy to má každý kousek. Mají to blíž, než kdyby cestovali do Helsinek nebo do Stockholmu. Ležíme ve středu Evropy a když je mistrovství světa, tak z Německa, Šýcarska, Polska, Rakouska je lehce dostupné. A dá se sem doletět i z Finska nebo Švédska.