Už dlouho nebylo vidět, aby se národní tým hokejistů takto pral za úspěch České republiky. Trenér Radim Rulík se svým bohatým štábem dokázal vymačkat ze svých svěřenců i nevymačkatelné… A co náhodou nedokázal on, vymačkali z nich fanoušci.

„Každý hráč pracoval pro tým, každý šel za tím, aby se vyhrálo. Kluci potlačili svoje ega, někdo menší, někdo větší a s hrdostí bojovali za Českou republiku. Do jednoho se podřídili týmu. A pak se vždy někdo našel, kdo si vzal tu vůdčí roli. Důležité bylo, že i ty největší hvězdy přijaly přidělenou roli. Stejně jako ostatní kluci v týmu. Nikdo nekroutil hlavou, že hraje málo, nebo nehraje vůbec,“ říká Vladimír Martinec v rozhovoru pro Deník.

Vladimír Martinec si schovává bundu z Nagana i po pětadvaceti letech.Vladimír Martinec si schovává bundu z Nagana i po pětadvaceti letech.Zdroj: Honza Ptáček/ČRO Pardubice

Titul přiláká malé kluky

Co říkáte tomu, že se našli další vaši následovníci na hokejovém trůnu přímo v České republice?
Je to jenom dobře. Je to dobře pro celý český hokej. Každý titul, každý úspěch přiláká k hokeji malé kluky. Naskočí do kurzů bruslení, do přípravek a pak je z čeho vybírat. Budeme mít zase širší základnu na tento úspěch mohou současné děti za nějakých dvacet let navázat. A když vidíme, jakým je hokej v naší zemi fenoménem, tak ten úspěch přišel v nejlepší čas. Je až neuvěřitelné, co jsou čeští fanoušci všechno pro hokej schopni udělat.

Čeští hokejisté navíc triumfovali doma. Nemohla nastat lepší konstelace pro nábor nových hokejových tváří, viďte?
Přesně tak. Děcka mohla nejenom sledovat hokej v televizi, ale s rodiči i prarodiči chodit na zimák. V Praze byla i moje vnučka. Je jí devět a od půl deváté večer tam vydržela až do jedenácti sedět. Co vydržela, hrozně ji to bavilo. A takových dětí tam byly mraky.

David Pastrňák s pohárem pro mistry světa.
Češi slaví, Rusové pukají závistí. Titul mistrů světa? Bez nás jen cár papíru

Počkejte, že by vaše vnučka rozšířila hokejovou dynastii Martinců?
Ne, to určitě nehrozí (pousměje se). Kluků ale chodilo a fandilo dost. Od šesti do deseti let klidně mohou začít s hokejem.

Buďte upřímný, čekal jste zlatou medaili?
Nečekal. Obzvlášť po posledním turnaji Evropské hokejové tour v Brně. Byl jsem trochu na rozpacích a nevěděl jsem, co od týmu očekávat. Říkal jsem si, že na mistrovství světa budou ještě silnější týmy ze zámoří. Navíc ty, co nás tam porazily, doplnili hráči z NHL.

Kdy jste začal věřit, že by Česká republika mohla šampionát vyhrát?
Když jsme porazili Ameriku. Nicméně by mě v životě nenapadlo, že takovým způsobem přejedeme Švédy. Vůbec nevěděli, která bije. To bylo překvapení pro všechny. Nejen v dějišti šampionátu. Náš tým, který byl leckým odepisovaný, se dotvářel v průběhu mistrovství. Tak, jak to vždycky dělaly zámořské celky. Těm kolikrát stačilo projít skupinou s odřenýma ušima, hlavně postoupit do dalších bojů. A v play off to naplno rozbalit. Tohle se teď osvědčilo i našemu týmu. V první fázi turnaje kolikrát nebyly ty naše výkony bůhvíjaké. Nicméně z kluků sršela vůle. A v play off se k tomu hladu po úspěchu přiklonilo i štěstí. Kluci mu ale šli naproti.

Premiér Petr Fiala ocenil české hokejisty, kteří získali titul mistrů světa.
Slavit budu, dokud manželka svolí, říká Stránský. Hokejisty ocenil premiér Fiala

Zásadní byla výpomoc českého výkvětu z NHL.
Jasně. Navíc to posílení bylo citlivé. Je ale pravda, že více hráčů, kteří by nás mohli posílit, už tam není. Tohle jsou asi tři nejlepší. Možná ještě Filip Hronek. Nicméně Hróňa vypadl s Vancouverem pozdě. A v play off ukázali, proč přijeli. První zápas s Amerikou nám vyhrál gól Pavla Zachy. A je úplně jedno, že se puk do sítě odrazil od jeho těla. Druhý proti Švédům ovládl Martin Nečas. Lítal po ledě jako utržený vagon. Takový zápas jsem od Nečiho ještě neviděl. A finále rozhodl po parádním signálu David Pastrňák. Takže to byly ty tři poslední posily, které ve čtvrtfinále, semifinále i finále daly impuls k výhře.

Přínos posil last minute už jste zmínil. Co ještě postrčilo Českou republiku na nejvyšší stupínek?
Každý hráč pracoval pro tým, každý šel za tím, aby se vyhrálo. Kluci potlačili svoje ega, někdo menší, někdo větší a rvali se za Českou republiku. Do jednoho se podřídili týmu. A pak se vždy někdo našel, kdo si vzal tu vůdčí roli. Důležité bylo, že i ty největší hvězdy přijaly přidělenou roli. Stejně jako všichni kluci v týmu. Nikdo nekroutil hlavou, že hraje málo, nebo nehraje vůbec. Tentokrát nějak nemohu najít nějaká negativa (úsměv).

Na lajny, medaile a pryč…

Kam trenér Radim Rulík přijde, tam získá medaili. Tu stříbrnou s juniory dělilo od zlata s dospělými pouze sedmnáct měsíců. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Radim Rulík si dokáže vybrat ty správné hráče. Bylo to vidět v juniorech a je to vidět i nyní. Já si myslím, že si nenechá do práce moc kecat a sází na hráče, které poznal. Nepotřebuje k tomu ani nějaký dlouhý čas. Jak u dvacítky, tak u chlapů si jich pozval hodně a stejně vybral pro něj ty správné. Vypadá to, že má cit, dar či co, nebo zkušenosti na to, aby si vybral ty nejlepší. Nevím, jestli si analyzuje jednotlivé sezony, které kdy absolvoval, a vždy na to přijde. Říkám jednu věc. Rozdíly mezi hráči nejsou až tak velké. Je jen otázkou, kdo se dostane ke svému maximu. On to sice může mít jinak, ovšem připomíná mi moji filozofii.

Nepřišlo vám čekání na čtvrtý domácí titul strašně dlouhé?
Na přelomu tisíciletí jsme se mohli před celým světem chlubit veleúspěšnou generací. V tu dobu jsem měl čest spolupracovat s národním týmem jako asistent. Dosáhli jsme na zlatý hattrick, ale byla smůla, že jsme zrovna v tom období nepořádali světový šampionát. Stalo se tak až dva roky poté. Na mistrovství 2004 jsme měli také výborný mančaft. V základní i osmifinálové skupině jsme neprohráli ani jeden zápas, ale shořeli jsme ve čtvrtfinále na nájezdy s Američany. Přitom jsme vedli 2:0. Takový je sport, s tím nic nenaděláme.

Česko slaví titul mistrů světa
Obhajobu zlata může přinést hokejový sever. Za tři roky oblíbená česká destinace

Našla by se nějaká podobnost čerstvých mistrů světa s vaším zlatým týmem z roku 1972?
(chechtá se) V tom roce 1972 jsme hráli všichni československou ligu. Ale třeba v roce 1998 bylo v Naganu také dost kluků z české extraligy jako nyní. A skvěle doplnili naše tehdejší největší hvězdy. Už tohle může být signál, že se úspěch zopakoval. To jsem ale odbočil. Kromě toho, že jsme chtěli vyhrát tenkrát i teď před domácím publikem, tak musím vyzdvihnout Lukáše Dostála. My měli Jirku Holečka, kluci Dostyho. Chytal jak z praku. On byl hlavním stavebním kamenem mistrovské skládačky. Pochytal téměř všechno. Po právu byl vyhlášen nejlepším gólmanem celého mistrovství.

A stejně jako za novými mistry stála i za vámi celá republika. I když fanoušci po vás chtěli jediné: čtyři roky po invazi vojsk Varšavské smlouvy porazit za každou cenu doma nenáviděný Sovětský svaz.
Ano. Lidi hokejem doslova žili. Akorát to bylo jiné žití. Žádné davy na Staromáku. Přenosy se nikde nepromítaly. Nebylo tolik médií. Vlastně tady byly jedny noviny a jedna televize. Samozřejmě, že ti lidi na hokej šli, nebo se dívali na televizi, ale nedá se to srovnávat. Vždyť sociální sítě teď všechno násobí a násobí.

Čeští hokejisté oslavili mistrovský titul na Staroměstském náměstí
Pragano na Staromáku. Divoká oslava českých hokejistů, zničili mistrovský pohár

Může být v českém ledním hokeji něco více než slavit titul mistra světa před domácím publikem a vyprodanou halou?
Slavit doma vítězství na olympijských hrách (smích). To je ale utopie, protože u nás nikdy zimní olympiáda nebude. Takže, když se vrátím do reality, tak nic většího asi není.

Vzpomenete si po dvaapadesáti letech jaké byly bezprostřední oslavy na ledové ploše?
To je jednoduché. Nebyly žádné oslavy, jakých si mohli užívat současní kluci. První tři týmy se postavily na lajny, rozdaly se medaile a šlo se pryč. Plná hala zlatých papírků rozhodně nebyla (směje se).

V roce 1978 jste naopak zažil zklamání. Jak vám bylo, když Sověti na druhé straně přebírali zlato?
Před tímto šampionátem jsme vyhráli dva předchozí. V Katovicích jsme byli jasně nejlepší. V roce 1977 jsme ale měli ve Vídni pořádnou kliku. No a štěstí, které k hokeji potřebujete, se od nás odvrátilo o rok později v Praze. Takový je hokej. Jednou to vyjde, podruhé už nemusí.

Nagano na chvíli přebito

Zpět do roku 2024. Co byste pověděl na adresu českého výkonu ve finále proti Švýcarsku?
Tedy, prvních deset minut to byl neuvěřitelný fofr. Obrovské nasazení. Na to, že měly oba týmy v nohách devět zápasů. Fakt neuvěřitelné tempo. Švýcary jsme nepouštěli do nějakých tutových šancí. I když oni nás také ne. Kluci si ale za tím zlatem šli a zaslouženě si ho také vybojovali.

Co jste vůbec říkal na finálového soupeře? Vždyť vy jste v Praze 1972 porazili Švýcarsko 19:1 a 12:2…
To je pravěk. Švýcaři už nějaký pátek pracují výborně s mládeží. Dávají do hokeje více peněz než dřív. Dokázali přitáhnout k hokeji hodně dětí, které jim dorostly ve vynikající hráče. Už několik let mají opravdu dobrý tým, který může konkurovat tradičním hokejovým velmocem. A jak bylo vidět na tomto šampionátu, zcela se jim minimálně vyrovnat. Jejich liga je velice kvalitní. Když máte vynikajícího hráče v klubu, tak on k sobě nabere další dva tři, kteří to zkouší také a jeden z nich se povede. Škoda, že u nás kluci, když něco umí, jsou podle mě nedocenění. A odcházejí do Skandinávie, nebo Kanady. Chybí nám tady příklady, co táhnou. Teď se to třeba změní.

MS v hokeji, Praha: finále Česko - Švýcarsko
Dobře promazaný stroj made in Czechia. Nad hráči visel divácký bič, míní Šejba

Nevrátil jste se v myšlenkách do Nagana, kde jste dělal trenérům skauta, když Česká republika otevřela skóre také až v polovině třetí třetiny?
Ne, ne. To už je všechno pryč. Každopádně to trefil Pastrňák výtečně. Dá se říct, že to byl neočekávaný gól. Nikdo v tu chvíli netušil, že to byl perfektně provedený signál. Jak jednoduché. Vyhraná buly, přihrávky beků a Pastův projektil. Napálil to z místa, odkud střílí většinu svých branek v NHL.

Může pražský titul na nějaký čas přebít tolik omílané zlato z Nagana?
Nagano je sice unikátní záležitost, nicméně si myslím, že na chvíli ho přebije. Týden, čtrnáct dní se nebude mluvit a psát o ničem jiném. Ale po nějakém čase se to zase vrátí do vyjetých kolejí. Řekne se, ano vyhráli jsme titul v roce 2024 v Praze, ale to Nagano bylo slavnější. Kluci dosáhli mimořádného úspěchu. Nagano už nebude, ale mistrovství světa v Praze ještě může někdy být.

Kde jste finálový zápas sledoval?
Na chatě, kterou mám na Vysočině. Seděl jsem v křesle a díval se na televizi. Sedím, dívám se a rozhodně u toho nehulákám (usmívá se).

Čeští hokejisté vybojovali zlaté medaile před zraky těch nejlepších fanoušků na světě.
Vítězná bitva generála Rulíka. Teď držet ústa a pět na něj chválu, říká Janecký

Když se koukáte na hokejový přenos musíte být v místnosti sám jako někteří bývalí reprezentanti?
Může tam být se mnou klidně deset lidí, ale jakmile do toho začnou dávat své rozumy, tak běda jim. Sám nejlépe vím, že každý kluk na tom ledě chce všechno udělat co nejlíp a také to podle svých možností dělá. Alergický jsem, pokud někdo začne nadávat na rozhodčí. Každý kritik by si to měl jít zkusit. Mám vyzkoušené, že lidi, kteří hráli hokej na nějaké úrovni, jsou většinou klidnější.

Je pravda, že teď do televizních přenosů hodně zasahují tzv. hokejoví experti. Co říkáte na jejich přínos?Doslova se s nimi roztrhl pytel. Já vlastně ani nevím, jestli je chci poslouchat. Čím dál tím častěji, když je přestávka, jdu se projít. Radši než rozbory elektronickou tužkou mám pohled do zeleného. A na Vysočině si nemohu stěžovat. No a pak se zase vracím na další třetinu.

Z vašich Pardubic dostává hodně prostoru David Pospíšil. Jak se vám líbí jeho názory?'
Pospec měl vždycky vyřídilku. Dokázal mluvit, má na to ukecanou povahu. Umí a chce mluvit. Má hodně názorů i myšlenek. Otázkou je, jestli jsou všechny správné.

Nikdo a nikde na světě

Prožíval jste větší nervy na ledové ploše, nebo jako fanoušek u televizní obrazovky?
Větší nervy jsem asi měl jako hráč. Na ledě jsem mohl výsledek nějak ovlivnit. Televizi můžu maximálně zeslabit, jinak zápas neovlivním (úsměv).

Na ledě jste byl znám jako taková hračička. Který z českých hráčů se vám na letošním šampionátu v tomto přiblížil?
Těžko říct, o tom jsem nějak nepřemýšlel. Ale nejvíce se mi líbil Roman Červenka. Dokáže přihrát naslepo, navíc je schopný střílet góly. Právem byl zvolen do All star týmu. A v play off mě zaujal Martin Nečas. S jakou lehkostí se dostával do obranného pásma soupeře.

Překvapily vás výkony nějakého zlatého borce?
Překvapilo mě, kolik dostal důvěry v přesilovkách mladý Špágr (David Špaček). Myslím si, že svoji úlohu zvládl nad očekávaní dobře. Skoro bych řekl, že byl hlavním bekem.

Česko slaví titul mistrů světa
Kritizoval Rulíka, teď bude mít jeho jméno na zádech. Česko baví hokejová sázka

Ze současných hráčů pardubického Dynama se o pohár zasloužili útočník Lukáš Sedlák a obránce Libor Hájek.
Oba patřili k našim nejlepším hráčům. Sedlo dal dva parádní góly proti Švédsku a celkem jich vstřelil pět. To je na mistrovství světa pěkné číslo. Hájek nedělal chyby, hrál velice poctivě.

Zvolil byste jako známý lišák nachlup stejná zakončení samostatných úniků jako Sedlák?
Už mě to také napadlo. Udělal bych to asi stejně. Lukášova reakce při opakování zakončení byla velice rychlá. Všiml si, že gólman chce udělat něco trošku jinak, a když uviděl skulinu mezi betony, tak mu to tam pohotově hodil znovu. A tak to bylo úplně do stejného místa.

Přeci jenom už jste pán v letech. Okouzlila i vás atmosféra mistrovství světa 2024. Může být někdy ještě lepší?
Já myslím, že ne. Osobně jsem navštívil čtvrtfinále s Američany. A takovou atmosféru, která panovala v O2 areně, jsem ještě nezažil. Takovou nevytvoří nikdo a nikde na světě. I kdyby do haly dorazilo třicet tisíc. Opravdu i pro mě se jednalo o neuvěřitelný zážitek.

Česká republika není typickou zemí pro zimní sporty. Čím to je, že se může pochlubit označením hokejový národ?
Lidi od nepaměti chtějí prožívat úspěchy. A nutno říct, že náš hokej je úspěšným sportem téměř sto let. A jakmile se dosáhne nějakého velkého výsledku, tak se objevují noví fanoušci. No a takto se na sebe nabalují už desítky let. Hokej se v rodinách dědí z generace na generaci. Navíc je to rychlý dynamický sport. Pro obyčejné lidi může sloužit také jako chvilkové zapomenutí na všední starosti. A když se zrovna národnímu týmu daří jako letos, lidé po hokeji doslova prahnou.