Osmadvacetiletý obránce byl odměněný za velkou trpělivost a týmového ducha. Proklouzl do finální nominace na šampionát, ale pak zůstal jediným bekem, který se nedostal na soupisku. Nezahořkl – týmu pomáhal na trénincích a dobrou atmosféru se snažil vytvářet i v kabině. Když pak přiletěly očekávané posily z NHL, musel se od mužstva odpojit, ale dál zůstával připravený v záloze.

„V pondělí poslední trénink, musel jsem odevzdat akreditaci a dostal jsem jenom day pass a nemohli jsme chodit na led, byla jen posilovna a sauna. V Letňanech jsme byli jednou. Ale v takové situaci by tam člověk sežral led,“ ohlížel se za svojí přípravou Ščotka.

Svojí šance se nakonec dočkal. Jan Rutta dostal na finále disciplinární trest, Jakub Krejčík měl ošklivě zraněný nos a hrozilo, že Češi budou hrát rozhodující duel jen na pět obránců. Místo nemocného útočníka Jakuba Fleka tedy realizační tým dopsal na soupisku právě Ščotku, který už večer naskočil do zápasu.

Lukáš Dostál se zlatou medailí z mistrovství světa
Dostála okradli, bouří se fanoušci. Prestižní ocenění shrábnul po finále Fiala

„První pocit byla totální nervozita, člověk nehraje delší dobu, tak má strach, jaké to bude. Ale nebylo to až tak hrozné. Já jsem vůbec nepočítal, že budu hrát. Pak mi řekli na střídačce: Jdi na led. Byl jsem strašně nervózní, ale zároveň strašně šťastný v jednom. Bylo to krásné,“ popsal svoje pocity brněnský bek.

„Bylo to hrozně těžké, hned první střídání jel proti mně Kevin Fiala a já jsem si říkal, že jsem s prominutím v řiti, budu vypadat jako debil a klukům to zkazím. A ono to nějak dopadlo, je to strašně náročné na hlavu i na fyzickou přípravu,“ doplnil Ščotka.

Hlavou byl pořád v nebesích

Na ledě nakonec strávil jen čtyři minuty a deset sekund a odbyl si šest střídání. Jako sedmý bek už zbytek zápasu sledoval jen ze střídačky. „Židla pak vycítil, že jsem trošku začuzený, tak mě stáhnul. Já to nemám nikomu za zlé. Já jsem hlavou byl pořád v nebesích, co se to děje. Bylo to krásné a náročné,“ vysvětlil Ščotka.

I tak se mu kolem krku po závěrečné siréně houpala zlatá medaile a do životopisu si po neděli může napsat „mistr světa“. „Je to pocit jako sen. Je to neuvěřitelné. Úplně mi v hlavě nedochází, co všechno se stalo, protože to bylo tak najednou rychle. Než si to uvědomím, tak budu potřebovat trochu času,“ sypal ze sebe vsetínský rodák bezprostředně po finále.

MS v hokeji, Praha: finále Česko -Švýcarsko
Pastrňákovi hrozí operace, kromě zlata oslavil i postup Baníku. Jsem hrdý, zářil

I když se do sestavy dostal až na poslední chvíli, stihl vše zařídit tak, aby ho jeho nejbližší podporovali z hlediště. „Rodina naštěstí přijela, manželka s malou, tchán, moji rodiče to stihli a jsem rád, že si to užili,“ usmíval se Ščotka.

Přestože většinu zápasů na turnaji sledoval jen jako divák, k mužstvu měl blíž než kdokoliv jiný. Právě proto tedy mohl vyzdvihnout jeho hlavní sílu. „Parta byla neuvěřitelná, kdokoliv přijel, hned zapadnul. To bylo nejdůležitější. Jsou tu jednotlivci jako Lukáš Dostál, který chytal neuvěřitelně. Musel bych vyzdvihovat všechny. Všichni jsme si to zasloužili, protože jsme byli pohromadě delší dobu,“ zářil se zlatou medailí kolem krku Ščotka, kterému stačil pouhý jeden den na to, aby se stal mistrem světa.