Z Brna do Lahti a z Pardubic do Jyväskylä. Taková byla cesta dvou útočníků, kteří si svými výkony ve finské lize řekli o místo v reprezentačním kádru.

Zohorna se v osmadvaceti letech vydal za první zahraniční výzvou a začátky tak byly těžké. „Liga je hrozně rychlá. Hra se přelévá z jedné strany na druhou. Zpočátku jsem jen koukal, jak kolem mě projíždějí mladí Finové,“ vypráví.

Na novou soutěž si zvykal pár měsíců, nyní už se cítí dobře. Stejně jako Tomášek.

I on se musel sžít s rozdílným stylem hry. „Víc se bruslí, ale defenziva je neúprosná. Moc gólů nepadá, zápasy jsou těsné,“ popisuje.

Zlatý terč na hlavě

Příliš dlouho se však nerozkoukávali, oba už patří k nejproduktivnějším hráčům svých týmů, což ve Finsku znamená jednu věc. Lídr kanadského bodování každého celku hraje zápasy se zlatou helmou. „Je jako maják,“ směje se Zohorna.

„Už jsem ji měl asi osmkrát. Teď mě bodově vyrovnal finský spoluhráč, tak mu ji rád předám,“ dodává s úsměvem.

Když se setkalo ve vzájemném zápase Lahti a Jyväskylä, měli zlatou helmu právě dva Češi.

„Pro hráče je to tak trochu terč. Soupeři si na vás pak dají větší pozor. Ale jinak je to zajímavá věc, zpestření ligy,“ bere novinku s nadhledem i Tomášek.

Finové nepanikaří

Z týmových výsledků má zatím větší radost Zohorna, jehož Lahti je páté. Jyväskylä se naopak trápí a propadla se do spodních pater tabulky. Bývalý pardubický forvard si všiml jednoho rozdílu.

„Finové mají v povaze si z ničeho nedělat hlavu. Nikdo tam po vás neřve. Po pauze asi přijdou nějaké změny, ale určitě nikdo nepropadá panice. V Česku by se to víc řešilo. Naše nátura je taková, že hned chceme výsledky,“ srovnává hokejové prostředí Tomášek.

Druhým velkým rozdílem je také plnění individuálních povinností. Na flákání zapomeňte. „Finové jsou poctiví. Mladí kluci u sebe nemusí mít kondičního trenéra, aby je kontroloval. Dostanou plán a drží se ho,“ doplňuje Zohorna.