Jedna premiéra ho však přesto čeká – Petr Nedvěd bude na turnaji Karjala kapitánem české reprezentace. Nejproduktivnějšího hráče extraligy pozvánka do národního týmu potěšila. „Je to pro mě ohromná výzva,“ říká útočník Liberce, který se v reprezentaci naposledy předvedl před patnácti lety na nepovedeném Světovém poháru. O další starty přišel, protože v roce 1994 hrál na olympiádě v Lillehammeru za Kanadu.

Jaké máte z návratu do reprezentace pocity?

Jsem rád, že tu s klukama můžu být. Po sobotním zápase jsem se už nemohl dočkat, až se s nimi uvidím a zatrénujeme si. Některé z nich znám jenom z televize nebo z novin, takže je fajn, že jsem měl možnost je poznat. Doufejme, že tu krátkou dobu vytvoříme dobrou partu a že se nám bude na turnaji dařit.

Co čekáte od hokeje na mezinárodní úrovni? Bude to jiné než extraliga?

Hokej je pořád stejný, v uvozovkách. Ale bude to rychlejší, intenzivnější. Bude víc soubojů, nebude tolik času na nějaké velké myšlenky. To bych viděl jako největší rozdíl.

Co jste říkal na to, že na Karjale budete nosit kapitánské céčko?

Bylo to samozřejmě rozhodnutí trenérů. Velmi krátce jsme si o tom pohovořili. Asi to vyplynulo hlavně z toho, že jsem tady jednoznačně nejstarší (úsměv). Ale funkci kapitána budu vykonávat jen na tomhle turnaji.

Počítal jste s tím, nebo vás to překvapilo?

Stejně jako jsem nepočítal s nominací, tak jsem nepočítal ani s céčkem. Myslel jsem, že tu jsou jiní kluci, kteří tu funkci budou vykonávat.

Berete to jako dárek k vašim blížícím se narozeninám?

To ani ne, já už narozeniny skoro ani neslavím. Už jich bylo tolik, že je to zbytečné (smích). Ale samozřejmě jsem šťastný. Je pro mě velká čest reprezentovat naši zemi. Je to pro mě obrovská výzva.

Asi obzvlášť proto, že váš poslední start za národní tým nedopadl dobře (na Světovém poháru v roce 1996 mužstvo složené z hvězd NHL vyhořelo). Hrál jste tehdy v útoku s Jaromírem Jágrem. Jak na to vzpomínáte?

Na spolupráci s Jardou v Pittsburghu vzpomínám hodně dobře, za nároďák to bohužel bylo trochu nešťastné. Nejsou to super vzpomínky, ale hokej je prostě občas takový. Jednou je člověk nahoře, jednou dole. Pro nás všechny to tehdy bylo velké ponaučení. Nejhorší bylo, že jsem tu kaňku už nemohl napravit, protože jsem dál reprezentovat nemohl. Takže jsem rád, že jsem tu alespoň teď.

Jak by jste porovnal atmosféru v české a kanadské reprezentaci, za kterou jste také hrál?

Myslím si, že atmosféra je podobná jak v kanadské, tak v naší reprezentaci. Pokaždé je to o partě. Ta byla dobrá jak během Světového poháru, tak když jsem hrál za Kanadu na olympiádě v Norsku. Bez toho mužstvo nemůže dojít daleko. Po tom Světovém poháru byla spousta spekulací, jaká vlastně byla ta parta, ale já myslím, že byla dobrá. Možná bylo až moc srandy. Moc velká pohoda, což nás trochu stálo ty zápasy.

Co říkáte na to, že vaše hráčská generace pořád tak dominuje?

Co na to říct? Pořád se vracíme, když nás vyhodí oknem, vlezeme zpátky komínem (smích). Já osobně jsem rád, že se starším hráčům tak daří. Když se podíváte na Jardu Jágra, tak opět slaví úspěchy v NHL. Já už si připadám jako jeho fanoušek, protože ho pořád chválím. Martin Straka i další hráči jsou pořád na top úrovni… Těžko říct, sám na to nemám odpověď. Asi máme velkou motivaci a z toho vyplývají ty výkony.

Zmínil jste Jágrovy výkony v zámoří. Vy jste byl v roce 1990 draftován výš než on. Neuvažujete třeba ještě o návratu do NHL?

O tom vůbec nepřemýšlím. A co se týče toho draftu, to bylo dané tím, že u Jardy tehdy nebylo vůbec jasné, jestli do NHL půjde. U mě to bylo jednodušší, já jsem emigroval a byl jsem pro ně jasný hráč. Z toho důvodu mě draftovali před Jardou, ale určitě byl lepší hráč než já.

V Liberci patříte k nejvytěžovanějším hráčům. Jak to zvládá vaše tělo?

Musím říct, že v posledních dvou nebo třech zápasech jsem už cítil trochu únavu. Ale myslím si, že do čtvrtku je hodně času a nějaké síly zase naberu. Hodně se bavíme s trenérem Kalousem o tom, kolik strávím na ledě času. Blíží se ke třiceti minutám, někdy se to přes tu hranici i přehoupne. To je obrovská porce. O možném zranění nepřemýšlím. Kdyby přišlo, tak bych samozřejmě byl zklamaný, ale takový je sport.

Co vám říkali spoluhráči v Liberci, když jste odjížděl na reprezentační sraz?

Přáli mi. Říkali, že se budou dívat a fandit. Abych se nevrátil s nějakou ostudou (smích).

Trému nemáte?

Trému ne, já před zápasy většinou nebývám nervózní. Něco jsem už přece jenom odehrál. Spíš jsem natěšený.