I když coby hráč nastupoval nejvýš ve druhé lize, v osmadvaceti letech stojí na lavičce extraligových Pardubic a z pozice asistenta kouče Marka Zadiny cepuje největší hvězdy extraligy.

„Hrozně moc si toho vážím. I moje okolí reagovalo velice kladně. Dostal jsem spoustu pozitivních zpráv. V den, kdy to vyšlo oficiálně, jsme jeli na utkání do Českých Budějovic. Celou cestu jsem jen odpovídal na gratulace a víceméně to tak bylo i celý následující den,“ líčí s úsměvem nejmladší kouč v české hokejové extralize.

Robert Reichel, František Lukeš, David Balázs, Jaroslav Hübl starší. Nad nimi Miroslav Rykl
Protihráčům uměl vyndat zuby. Dnes by prý Balázs dostal za své fauly doživotí

„Na druhé straně ale nežiji v pohádce, takže vím, že hlavně na internetu se objevilo hodně negativních věcí, ale to neovlivním a snažím se to neřešit. Museli jsme se na to doma nachystat, že to bude trochu divočejší období. Zůstávám nohama na zemi,“ říká v rozhovoru pro Deník.

Černohous se k prvnímu týmu Dynama dostal po pár měsících v pardubické organizaci. Předtím působil na východě Čech v mládežnické akademii.

Zlepšoval dovednosti talentovaných hráčů, dříve na stejné pozici pracoval i v Českém svazu ledního hokeje. Zkušenosti nabral hlavně v Přerově, kde vlastně s trénováním začal.

Tehdy jste asi nečekal, že se do extraligy dostanete tak brzy, že? Jaké to je vlastně stát v 28 letech na střídačce favorita na mistrovský titul a koučovat reprezentanty, ostřílené borce?
V první moment mi to ani nedocházelo. Seběhlo se to opravdu rychle, během pár hodin. Samozřejmě si člověk uvědomí, jak velká je to zodpovědnost, a že jdu na pozici, která s sebou přináší obrovský tlak od celého hokejového prostředí, včetně médií a vlastně všech ve vašem okolí. Zároveň to beru jako obrovskou čest stát právě za tímto týmem a každý den pracovat na tak vysoké úrovni v tak kvalitním realizačním týmu v čele s Markem. Hráči jsou tu maximální profesionálové. Po prvním seznámení s týmem jsem se cítil velmi dobře. Vždy je to o lidech, kteří vytváří atmosféru v šatně, takže si troufnu říct, že tohle je nastavené dobře. Každý den vás tohle prostředí přirozeně tlačí do maximálního nasazení.

Překvapila vás nabídka Marka Zadiny?
Obrovsky. V sobotu mi zavolal, v neděli jsme si řekli pohledy na hokej a co bychom chtěli ve hře vidět a celkově jakým směrem se ubírat. Byla shoda, a tak jsem si v pondělí večer přestěhoval věci a v úterý se k týmu oficiálně připojil. Z klubu se samozřejmě známe, ale něco jiného je spolu dennodenně spolupracovat. Jsem za tu nabídku rád, protože taková šance a příležitost nepřichází každý den. Někomu nepřijde nikdy, proto si toho moc vážím.

Jaké jsou vaše kompetence?
V mé kompetenci je chystání příprav na soupeře, rozbor jeho hry. Domluvení jsme i na rozdělení tréninků. Jsem také neustále k dispozici v případě individuálních tréninků či tréninků s hráči po zranění nebo ve speciálním režimu. Teď jsme ale spíše v režimu, kdy neustále hrajeme zápasy.

Šestý díl našeho videopořadu Derby přes kopec přináší zimní speciál.
Čirá nenávist v derby o Hanou. Prase z ledu zmizelo, posměšky ne: Neumí bruslit

Co jste měl na starosti předtím?
Byl jsem asistent týmu U17, ale hlavně mám v Dynamu na starosti Skills program Akademie, tudíž se starám o hráče U15, U17 a U20. Jedná se o rozvoj individuálních dovedností podle typologie hráčů. Toto zahrnuje i individuální plány mimo led. Snažím se i v režimu extraligového mužstva co nejvíce pokračovat v této funkci dál, protože to byl zaběhnutý program, který je založen na koncepci a systematickém rozvoji hráčů a nejde to jen tak odložit a stopnout. Je však pravda, že toho nejsem součástí tak jako před tím, ale v akademii je spousta skvělých trenérů, kteří jsou do toho teď vtaženi víc. I pro chod akademie to nebyla komfortní situace, proto všem díky za to, jak se to zvládá.

Jak jste se vlastně dostal do Pardubic? Bylo těžké odejít z Přerova od rozdělané práce?
V Přerově jsem zažil úžasných pět let hokejového života. U Zubrů jsem si prošel všechno, od první třídy až k prvnímu týmu. Je to rodinný klub plný oddaných lidí, takže loučení nebylo jednoduché. Přijali mě i moji rodinu a věřím, že nám zůstalo mnoho kamarádů, se kterými jsme často v kontaktu. Nicméně i přes moji spokojenost jsem cítil, že je na čase změna a měl jsem indicie o určitém zájmu některých klubů. V říjnu jsem vstoupil do jednání s Dynamem, které mě oslovilo svojí vizí a ambicemi. V Přerově jsem měl ještě platnou smlouvu na další sezonu, ale nikdo mi nechtěl bránit v posunu a zachovali se ke mně absolutně skvěle. Nejvíc si však vážím toho, že na čem jsme se v Dynamu dohodli a co jsem od tohoto angažmá očekával, to se naplňuje.

Ne každý by obětoval své zvyky

Věděl jste hned, že jednou budete chtít trénovat?
Jediné, co jsem vždycky jednoznačně věděl, je to, že chci dělat hokej. Bude to možná klišé, ale je to moje osobní výhra, že tahle hra je součástí mého každodenního života. Ovlivnil mě úplně každý, kterého jsem potkal. Někdo vás ovlivní pozitivními vzpomínkami a někdo zase negativními zážitky. Každého, koho jsem potkal, jsem potkal z nějakého důvodu, a tak to mělo být. Proto jsem rád za každého trenéra, kdo mě postupně tvaroval.

Mrzí vás, že jste se do extraligy nedostal jako hráč?
Tohle jsem měl vnitřně vyřešené už tak od patnácti let. Moc dobře jsem věděl, kde mám jako hráč limit, a nedělal jsem si iluze o tom, že ze mě bude profík. Mám spoustu zážitků, ať už z dětských let nebo z hodonínského áčka. Nikdy nezapomenu například na semifinálovou sérii se Vsetínem. Jak tím tenkrát všichni žili, vypravovali se autobusy na utkání. Všem současným hráčům v Hodoníně bych přál zažít to, co my tenkrát. Tu atmosféru, nejen v play-off. Na to vzpomínám moc rád.

Proč jste vlastně s hokejem skonči tak brzy?
Člověk se v životě dostane do bodu, kdy bilancuje a přemýšlí nad budoucností a jakým směrem, kterým se vydá. Nelákala mě vidina neustálého paběrkování ve druhé lize. Nechtělo se mi každých pár měsíců řešit, co se bude dít, jak vše skloubit s prací či rodinou. A přesně v tu dobu mi přistála nabídka z Přerova. Absolutně nečekaně. Trénoval jsem tenkrát už při hraní druhé ligy v Hodoníně, takže to pro mě byla jasná volba.

Čeští hokejisté získali na zimních olympijských hrách mládeže stříbrné medaile.
Mládežnický hokej na vzestupu. Blýská se na lepší časy? Medaile se kupí, ale...

Sice jste rodákem z Jablonce, ale ženu máte z Hodonína, žijete na Slovácku. Už jste na Moravě doma? A jak rodina snášela stěhování do Pardubic?
Domů jezdíme do Hodonína, kde máme zázemí, malá tu má babičky, takže jí o to nechceme ochudit. Já osobně nad tím hodně přemýšlím, kde jsem vlastně doma. Přes sezonu se tam totiž moc nedostávám. Už toho stěhování bylo docela dost. Teď s rodinou je to samozřejmě složitější. Na prvním místě je naše dcera, které se to musí dotknout co nejméně. Žena i s dcerkou zvládly stěhování a další přesun velice dobře, byť máme úplně odlišné bydlení oproti předchozím. Jsme přímo v centru města, hned vedle zimáku, takže je tu rušno, ale na druhé straně máme všechno v dosahu pár minut. Malá tu má kroužek, chodí tu do školky. Manželka si tu našla přátele, už je asi v životě se mnou zvyklá na to navazovat neustále nové kontakty (úsměv). Vím, že pro ni je to obrovská oběť a vážím si, že jí podstupuje a jak to zvládá. Ne každý by obětoval své zvyky, práci a přátelé kvůli kočovnému životu manžela. Hokej si domů nosím, ale ne jako práci, spíš jako vášeň. Prostě mě to baví, sleduju toho hodně. Mám rád, když mám přehled.

Práce je teď více než dřív, že?
Veškeré přípravy a celkový program, který s realizačním týmem máme, je velmi odlišný od práce v akademii, ale nerad bych to úplně srovnával. Je to hodně odlišné. Tohle povolání se nedá úplně vyjádřit na hodiny. Žijete tím, je to součást vás i vaší rodiny.

Vít Černohous je novým asistentem extraligového Dynama Pardubice.Vít Černohous je novým asistentem extraligového Dynama Pardubice.Zdroj: HC Dynamo Pardubice