O jménu Zacha se v NHL mluví v superlativech. Jak vy hodnotíte jeho dosavadní výkony v probíhající sezoně?
Máte pravdu, začátek se opravdu povedl. Ačkoliv vyšel v prvních čtyřech zápasech bodově naprázdno, tak bych řekl, že právě v úplném úvodu byly jeho výkony nejlepší. Není to ale jenom tato sezona, dobře si vedl také před zastavením soutěží v minulém ročníku. S výměnou vedení v klubu získal Pavel o něco lepší pozici, a to se následně odrazilo na výkonech. Trenéři mu věří, sází na něj. Když dříve hrával dlouhé minuty v oslabení, ztratil hodně sil, a to se logicky projevuje ve hře do ofenzivy. V této sezoně dostal jinou roli v týmu, díky tomu sbírá více bodů, tam vnímám asi největší změnu.

Pomohla mu výměna na trenérském postu a angažování zkušeného profíka, Lindyho Ruffa?
Myslím si, že v každém případě. Nepřísluší mi hodnotit služby bývalého trenéra Johna Hynese, ale je pravdou, že momentálně v týmu panuje mnohem lepší atmosféra. Lindy Ruff je zkušený trenér, věřím, že má dobré předpoklady vytvořit z mladých Ďáblů za pár let výborný tým. Pro mladé hráče a jejich vývoj je důležité, aby neměli strach na ledě něco vymyslet. Pokud svěřence nezbavíte strachu z vytváření chyb, které by mohly vést k jeho horší pozici v mančaftu a zároveň mu neprojevíte určitou důvěru, tak se to na jeho výkonech podepíše. To byl dřív i případ Pavla.

Může to mít pozitivní dopad také na výsledky týmu?
S nástupem nového trenéra přišel pro mladé hráče pozitivní impuls a pokud to takhle půjde dál, tak by snad mohla za nějakou dobu, až hráči dozrají, nastat lepší éra. Devils dnes mají velmi mladý tým, tuším druhý nejmladší v lize (kapitán Nico Hischier má teprve 22 let, pozn. aut.), a je otázkou, jak tu krátkou sezonu s šíleně nahuštěnými zápasy zvládnou. Potenciál tam však je. 

Jak se jako otec díváte na svého syna, který ve třiadvaceti letech válí v NHL? Vnímáte stále nějaké nedostatky?
Já trochu bojuji s tím, že tady celých šest let čtu, že jako vysoce draftovaný hráč nenaplnil očekávání. Když se na věc podívám z hlediska celé kariéry, tak mi rozhodně nepřijde, že by Pavel něco nesplnil nebo nenaplnil nějaká očekávání. Naopak, stabilně hraje NHL už pátou sezónu, to byl náš společný velký sen a ten se podařilo splnit. Z toho jsme celá rodina nadšení.

Na jeho věk to jsou úctyhodná čísla, viďte?
Je ročník 1997 a chybí mu pár zápasů do milníku tří set odehraných klání v nejlepší hokejové lize na světě. V jeho ročníku nenajdete jediného Čecha, který by se k takovým pozicím, byť vzdáleně blížil. Beru to jako obrovský úspěch naší výchovy rozvoje talentu v rodině, kterou jsme nazvali Kamevéda a kterou dál rozvíjíme ku prospěchu podobně zaměřených rodin. Pro nás je dnes nejdůležitější, že se do té vysněné NHL dostal, že se mu daří a v první řadě – je zdravý!

Probíhá mezi vámi pravidelná komunikace? Radíte stále Pavlovi v některých věcech?
Ano, jsme v každodenním spojení. Píšeme si, máme videorozhovory. Manželka by byla nesvá, kdyby byť jediný den o něm neměla informace a neujistila se, že je v pořádku. Co se týče hokeje, tak to už mu neradím téměř v ničem. Tu roli jsem zastával, když jsem mu v teenagerském věku dělal vedle otce i trenéra všech sportů, manažera, kuchaře a řidiče v jednom (smích). Hráči NHL v dnešní době dostávají ihned po zápase do mobilu zpracované informace o svých výkonech. Další fázi rozboru zápasu zajišťuje agent Patrik Štefan, který se synem provádí velice podrobnou analýzu, umí poradit, co by se dalo udělat lépe a podobně.

Takže jaká je úloha Pavla Zachy staršího?
S manželkou ho spíše podporujeme, tvoříme zázemí a doufáme, že ta uzávěra okolního světa za čas pomine a zase se konečně uvidíme. Máme opravdu skvělý vztah, za což jsem moc šťastný a věřím, že to tak zůstane.

Když máte ambice, jste pro smích

Jak s odstupem času vnímáte, že se rozhodl zůstat v New Jersey? Byl tento krok a odmítnutí ruské KHL nakonec ku prospěchu?
To byla situace, kdy se jednalo o nové smlouvě. Strategie zámořských manažerů je někdy taková, že jednání odkládají a termíny neustále posouvají, čímž hráče dostávají pod obrovský tlak. Jeho agent Patrik Štefan se chtěl takové nepříjemné situaci vyhnout a v ten moment bylo na stole hned několik zajímavých nabídek. Ale věci nakonec vzaly rychlý spád a do dvou dnů bylo podepsáno. Jistě by vám i ostatní Češi v NHL potvrdili, že jednání o smlouvě není žádná legrace a zvlášť pro mladého hráče je to na psychiku obrovský nápor. Přál bych si, aby jednání o další případné smlouvě už nebylo tak dramatické.

Prozradíte, odkud byly nejlákavější nabídky?
Nejvíce z Ruska a Švýcarska. Z Omsku přišla nejlepší nabídka a byl tam od majitele seriózní zájem, díky tomu byla na stole i jiná varianta, pokud by se s New Jersey nakonec nedohodl. Nyní jsme však šťastní, že to dopadlo takhle, NHL pro nás byla vždy prioritou (úsměv).

Dříve jste měl velké výhrady vůči hokejovému svazu zejména z důvodu nekvalitní práce s mladými hráči. Jak to vidíte dnes, nastal určitý progres?
Bohužel si stále myslím, že ne. Pro mě je smutné, že v době, kdy jsem k našemu hokeji vzhlížel s velkou pokorou, tak jsem poznal prostředí zevnitř a zjistil, že není jednolité. Skládá se z pozitivních i negativních postav. Pavel měl to štěstí, že během svého dětství a mládí poznal hned několik trenérů, kteří hokej milovali a nedělali trenéry jenom pro peníze. Když objevili talent a velké odhodlání, tak se mu snažili ze všech sil pomoct a předali mu ty nejcennější zkušenosti. Toho si zpětně strašně moc vážím a rád bych jim za to ještě jednou poděkoval. Pak je tu ale celé to nešťastné nastavení systému českého mládežnického hokeje, jenž nemohu hodnotit v superlativech.

Můžete to rozvést?
Jedná se o nastavení, které vám při touze něco dokázat víc brání a hází klacky pod nohy, než pomáhá a podporuje, což je samozřejmě selhání a základní chyba. Když chcete tvrdě pracovat, když máte vysoké ambice, tak jste ostatním občas pro smích, někdy bohužel i trenérům. Proto jsme vždy hledali adekvátní prostředí, kde naopak náš přístup k hokeji oceňovali. Současný mládežnický hokej se potýká s řadou fatálních problémů. Bylo by těžké vybrat jeden, ale bez odstranění těchto potíží se návrat zpět ke slávě českému hokeji nepodaří. 

Čím se snažíte napomoct rodičům mladých sportovců?
Odchodem syna do Kanady a pak do Spojených států moje práce neskončila. Napsal jsem několik knížek o rozvoji dětského talentu, momentálně dokončuji čtvrtou. Založil jsem Spolek Kamevéda a Univerzitu rodičovství. To jsou instituce, s jejichž pomocí se snažíme podporovat rodiče malých talentovaných dětí. 

Kde se snažíte prosadit váš produkt?
Pravidelně přednáším o Kamevédě na českých univerzitách studentům fakult s tělovýchovným zaměřením, aby získali informaci o tom, že u nás něco takového existuje a pokud se stanou rodiči, pedagogy nebo trenéry a setkají se s talentovanými dětmi, tak aby těchto informací, metod a postupů mohli případně využít. Je to mnohaletá práce týmu nadšených lidí a myslím si, že u některých dětí se v budoucnu dočkáme skutečně mimořádných výsledků 

Ohlížíte se stále za vzniklým sporem mezi vaším synem a českým hokejovým svazem?
Tohle je téma, které už bych za sebe nechtěl otevírat. Kupodivu je to věc, která se z nějakého pro mě záhadného důvodu stále periodicky opakuje. Hodnotím ji jako účelovou ve snaze ublížit, protože je to něco naprosto zbytečného. To přece vůbec není nutné přetřásat v médiích nebo telefonovat otci hráče. Standardní postup je kontaktovat přímo hráče, jeho agenta a dohodnout se nebo nedohodnout na všem kolem reprezentace. To, co se tady v minulých letech dělo, bylo jako podle nějakého scénáře a já bych chtěl věřit tomu, že těmto věcem už je snad konec a k synovi se bude přistupovat jako k jakémukoliv jinému hráči.

Sledujete stále dění v českém hokeji?
V extralize momentálně sleduji se zájmem hráče, jenž jsem viděl vyrůstat od přípravky a kteří se postupem času v soutěži uplatnili. Je to pro mě příjemné osvěžení a baví mě pozorovat ty kdysi malé kluky, jak sportovně vyspěli a jak se jim dnes daří. Vedle nočních zápasů New Jersey sleduji také zetě Theodora Gebre Selassieho, takže více času bohužel nemám.

Jaký názor chováte na vzniklé kauzy kolem mistrovství světa juniorů a Pana Pešána směrem k extraligovým klubům?
Je dobře, že se letos po dvacítkách věcně v médiích debatovalo, dokonce dost otevřeně, o problémech mládežnického hokeje. Neutichlo to po pár dnech, jako tomu bylo v letech předchozích, trvalo to poprvé celý měsíc. To je známka toho, že většina už pochopila, že máme vážný problém, který je potřeba reálně řešit. Ale jestli se s lodivody našeho hokeje skutečně někdy podaří pohnout tím správným směrem, to v této chvíli opravdu netuším.