„V NHL se vyskytuje spousta kokainu a myslím, že podobné to je i v AHL," prohlásil před pár dny mladý švédský hokejista Viktor Lööv. Věty, které pronesl v rozhovoru pro web LT, vzbudily rozruch nejen ve Švédsku, ale i za velkou louží. „Ještě víc se pije alkohol. Jsou hráči, kterým je úplně jedno, kdy jdou do baru," popsal obránce, snažící se prosadit do týmu Toronta. Svých slov možná brzy litoval.

Nejde o to, že by neměl pravdu. O drogových a alkoholových problémech mnoha předních hráčů NHL by se dala napsat obsáhlá disertace. V zámořských hokejových kruzích ale není příliš populární o tom mluvit, alespoň pokud se to týká aktivních profesionálů. Sem tam se objeví nějaký ten skandál, vedení ligy se káravě zamračí a rozdá pár trestů, a pak se zase jede dál ve starých kolejích.

Hokej ve Spojených státech a Kanadě dlouhodobě hřeší na to, že co do drogových skandálů je ve stínu amerického fotbalu či baseballu. Neznamená to ale, že se v NHL podobné věci nevyskytují. Hodně expertů už řadu let kritizuje přístup ligového vedení k dopingovým kontrolám. Jistě, dopadených hříšníků je jako šafránu (tři za posledních osm let), není však jisté, že to není způsobeno spíš nedůsledným přístupem k testům.

„Ať už někoho chytnou, nebo ne, jednou se to provalí jako v MLB," prohlásil na toto téma před časem kapitán Chicaga Jonathan Toews a připomněl obří dopingový skandál v baseballové lize. Nejen podle Toewse je naivní si myslet, že doping se v NHL nevyskytuje. Rozhodně se ale nestíhá tak vehementně jako v současné cyklistice či atletice.

Největší nepřítel hráčů? Strach

Drogových hříšníků je ale přesto dost. Za poslední dobu na sebe upozornili třeba dva dvojnásobní vítězové Stanley Cupu Jarret Stoll a Mike Richards. Stoll byl přistižen při kokainových radovánkách na posezonní oslavičce v Las Vegas, Richardse v květnu pro změnu zadrželi na hranicích USA s Kanadou s nadměrným množstvím léku na tišení bolesti. Oba předtím hráli za Los Angeles Stoll si jako volný hráč našel práci v New York Rangers, Richardsovi v LA raději ukončili smlouvu a nové angažmá si hledá.

Nejedná se o výjimky. „V dnešní NHL je spousta hráčů, kteří jsou závislí na alkoholu nebo na drogách a rozhodně to nepoznáte z jejich statistik nebo z toho, jak makají na trénincích," napsal Rich Clune, který v posledních třech sezonách nastupoval za Nashville. Na webu The Players Tribune v článku nazvaném The Battle („bitva") popsal svůj vlastní boj se závislostmi. „Od šestnácti let jsem se pohyboval v mužském prostředí, kde se prostě hodně pije," popsal zkušenosti z profihokeje.

Proč má tolik hokejistů podobné problémy? Clune to výstižně shrnuje: „Hlavní důvod je strach. Když je hráč draftovaný, bojí se, zda dostane smlouvu. Když dostane smlouvu, tráví bezesné noci a myslí na to, že se další den bude muset poprat se stokilovým chlapem z týmu soupeře. Když se dostane až do NHL, je strach všudypřítomný."

Konkurence mezi hráči je ohromná, tlak nesmírný. Stačí jeden osudový okamžik a hokejista má po kariéře. Není divu, že mnoho profíků si od neustálého stresu ulevuje u skleničky či u lajny bílého prášku… „Když jste mladí, tak ani nevíte, co to závislost je. Jen si myslíte, že se dobře bavíte. Ve skutečnosti se pomalu zabíjíte," varoval bývalý hokejista Brian McGrattan.

Najde vedení NHL odvahu to razantně řešit?

Tři slavní hříšníci:

GRANT FUHR
Slavný gólman, který patřil k hvězdné dynastii Edmontonu z osmdesátých let, už během své hráčské kariéry přiznal, že měl s drogami problém. V roce 1990 se Fuhr svěřil, že kokain užíval dlouhých sedm let. „Je překvapivé, že dokázal hrát na té úrovni, na které hrál, zatímco bral drogy," divil se pak Wayne Gretzky, jeho spoluhráč z Edmontonu. Dnes už je Fuhr členem hokejové Síně slávy, ale když se před lety po absolvování léčby vrátil na led, fanoušci soupeřů ho často provokovali sáčky s cukrem.

BOB PROBERT
Jeden z nejznámějších bitkařů všech dob byl bouřlivák nejen na ledě, ale i v soukromí. V roce 1989 byl zatčen za držení kokainu (strážci zákona u něj našli 14 gramů a Probertovi nepomohlo ani to, že kokain schovával ve svém spodním prádle). Strávil tři měsíce ve vězení, ale moc se nepoučil. O pár let později se vyboural na motorce a v sobě měl spoustu alkoholu a (jak jinak) kokainu. „S žádným hráčem jsme nikdy neřešili tolik problémů," ulevil si pak Jim Devellano, viceprezident Detroitu, kde Probert strávil osm sezon.

THEOREN FLEURY
Jeden z nejvýraznějších hráčů NHL devadesátých let má za sebou divoký život. V dětství ho zneužíval trenér, později Fleury zvažoval i sebevraždu. Na ledě byl drzý, nebojácný a někdy i zákeřný. Řádil i mimo led. Alkohol, kokain, večírky, rvačky, hazard… „Mým nosem proletělo, krkem proteklo a majitelům kasin spadlo do kapsy padesát milionů dolarů," přiznal ve své otevřené autobiografii.