Čtyřiatřicetiletý americký útočník, který je díky dlouhým vlasům i vousům nepřehlédnutelný, sám přiznává, že kouzlo třetího největšího českého města stále objevuje. „Ještě se tu zabydlujeme, děláme si tu domácí prostředí. Zjišťujeme, kam můžeme s rodinou chodit, s dětmi, jak můžeme fungovat,“ popisuje Mueller, který vyčnívá i hokejovým uměním. Ačkoli v sezoně kvůli zraněním odehrál jen 11 zápasů, na kontě má již 14 kanadských bodů (7+7). „Jediné, co mě ale zajímá, jsou vítězství,“ upozorňuje střelec s takřka třemi stovkami startů v NHL.

Stačil jste si v Ostravě a okolí už oblíbit nějaké místo?
Tím, jak je sezona a program namačkaný, tak nebylo moc času něco objevovat. Ale byli jsme se dívat na rozsvícení vánočního stromku na vánočních trzích a moc se nám tam líbilo. Máme i pár míst, kde se zahraničními kluky chodíme na kávu, nebo na jídlo. Na turistiku ale prostor nebyl.

Reprezentační obránce David Sklenička nastupuje od nové sezony v dresu švédského Brynäs IF.
Obránce lídrem produktivity? Snad spoluhráči nezuří, vtipkuje Sklenička

Spatřujete nějaký rozdíl proti Brnu?
Je to podobné. Brno je možná víc jako město kompaktní, víc sjednocené, kdežto Ostrava je roztahanější. Ale jinak bych moc rozdílů nenašel. Bydlíme opět v centru, kdekoliv se dostaneme pěšky, nemusíme nikam dojíždět. Ale jak jsem už řekl před chvílí, zatím známe ve městě jen základy. Až bude více času, tak se možná podíváme i po okolí. Ale životně je to tu stejné jako v Brně.

Poznávají vás fanoušci?
Občas ano, ale já se nerad chodím někam ukazovat, pozornost nevyhledávám, i když zalezlý také nikde nezůstávám. Prostě tak normálně. Spíše na to narážím, když třeba nakupuji, a moje čeština není dobrá, angličtina prodávajícího třeba také ne, tak se nějak domlouváme a pak si někdo všimne. Ale když mě na ulici, nebo kdekoliv poznají, pozdraví, chtějí třeba fotku, podpis, nebo prohodíme pár slov, tak to beru jako čest. Je to příjemné, zvlášť když tady pořád začínám. Chci být součástí nejen týmu ve Vítkovicích, ale i města a celé společnosti.

Když jste zmínil češtinu, tak umíte něco?
(pousměje se) Těžké. Několikrát jsem se snažil ji učit, ale vždy to skončilo tím, že jsem se dostal přes pár slovíček a dál už ne. Základním věcem rozumím, ale mám problém mluvit. Nechci říkat, že je to těžký jazyk, ale pro mě složitější je. Hlavní problém je najít si slovní vazbu. Když se v angličtině řekne „good“, a v češtině „dobrý“, tam není žádná spojitost a podobnost.

Kromě působení v Americe jste prošel i část Evropy – Švédsko, Rakousko, Švýcarsko. Česko vám vyhovuje?
Je pravda, že jsem byl všude možně, ale tím, že tady hraji už pět let, tak Česko považuji za svůj další domov. Když odsud odjíždím do Ameriky, tak to není tak, že se vracím domů, ale opouštím místo, kde mám kamarády, zázemí a celkově něco, kde to mám rád. Vyhovuje mi to tu a jsem spokojený. Nespustí se závora, že bych se nezajímal, co se tu děje. Naopak. Vše sleduji, cítím se být součástí české komunity. Kdyby se mi to dobře nežilo, asi bych tu tak dlouho nebyl. Potkával jsem tu vždy lidi s otevřenou náručí, kteří se snažili pokaždé pomoci, nebo něco vyřešit. I když třeba nemluvili anglicky. Je mi tu dobře.

Zrekonstruovaný stadion Rytířů Kladno
Kde si v Česku zahrajete nejvýš a nejníž aneb Hokej nad hladinou moře

A rodině?
Samozřejmě také. V Česku se cítí jako doma. Tím, že letos jsme se přesouvali z Brna do Ostravy, tak je to takový překlenovací rok, protože jsme nemuseli řešit jen hokejové záležitosti, ale i bydlení, školu a další věci, stále si zvykáme. Ale čím déle tady budeme, tak tím lepší to bude. Snažíme se často chodit mezi lidi, dělat si přátele i mimo hokejové prostředí, abychom v Ostravě byli součástí společnosti, nikoliv jen klubu.

Co máte na Česku zvlášť rád?
(přemýšlí) Líbí se mi vášnivost lidí tady ke sportovním akcím. Ať už podpora vlastního klubu, nebo národního týmu. Sjednocení a sepětí fanoušků, radost ze hry a úspěchu. Je fajn také vidět, jak si tady umíte užívat svátky, o Vánocích chodím rád ven a dívám se, jak lidé slaví. To mě baví. A posun vidím i v jídle. Mám určité preference a proti tomu, když jsem přicházel, je nabídka širší. Rozsah možností je pro mě osobně větší.

Utkání 14. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - HC Verva Litvínov, 23. října 2022 v Ostravě. (zleva) Roberts Bukarts z Vítkovic, Peter Krieger z Vítkovic, Peter Mueller z Vítkovic a Patrik Koch z Vítkovic.Utkání 14. kola hokejové extraligy: HC Vítkovice Ridera - HC Verva Litvínov, 23. října 2022 v Ostravě. (zleva) Roberts Bukarts z Vítkovic, Peter Krieger z Vítkovic, Peter Mueller z Vítkovic a Patrik Koch z VítkovicZdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Vy jste vegetarián, že?
Ano. Ale abych to uvedl na pravou míru, není to z přesvědčení, je to jen o tom, aby tělo fungovalo co nejúsporněji, dobře regenerovalo a mohl jsem podávat maximální výkony. Ale není to pro mě problém, protože většinu věcí si vařím doma. A pokud někam jdeme, kde se nevaří, co jím, nebo se spíše vaří, co nejím, tak se to vždy vyřeší. V kabině kluci vědí, jak se stravuji. Dokonce jsem jim to ukázal, dal jsem jim i zkusit.

Nějaké tradiční české jídlo jste zkoušel?
Česká kuchyně je hodně o mase, bramborech, omáčkách, tak jsem toho mnoho neochutnal. Ale mám rád racclette. Dává se to na festivalech, či vánočních trzích. Je to osmažený kus chleba, na kterém je rozpečený grilovaný sýr a brusinková marmeláda. Případně mám rád kousek dortu, s krémem a karamelem. Ale to jsou věci, které si dám opravdu jen někdy. Výjimečně.

Rodina se drží amerických tradic

Blíží se Vánoce. Slavíte je česky, nebo jak jste zvyklí?
Americky, ale tím, že jsme v Evropě už devět let, svátky trávíme tady, tak to není úplně striktní. Snažíme se do oslav zapojit oba způsoby, i kvůli dětem, aby se naučily rozdílnou kulturu. Prostě žijí tady, tak aby věděly, jak se to tu slaví. Proto si dárky dáváme čtyřiadvacátého večer. Základ je však z amerických tradic.

A co vám naopak na životě v České republice vadí?
Dálnice D1. (směje se) Ten tankodrom skutečně rád nemám, mohla by být lepší. Ale jinak? Nenapadá mě nic, co bych mohl říct takhle na první dobrou. Asi to vychází z toho, že jsem tady spokojený. Víte, já jsem spíše pozitivní člověk, snažím se jím být a vyhledávat klady, nikoliv se pídit po chybách. Tedy kromě té dálnice.

Trenéři Sparty Miloslav Hořava (vlevo) a Hans Wallson.
Léčba staronovým trenérem zafungovala. Sparta pod Hořavou ještě neprohrála

Je vám 34 let. Přemýšlel jste, až s hokejem skončíte, zda zůstanete, nebo se vrátíte do zámoří?
Nad tím jsem ještě neuvažoval. Jistě, mám nějaký věk, a občas člověk nad budoucností zapřemýšlí, ale nic určitého. Proto nechci nic upřednostňovat, nebo naopak něco zavrhovat. Zavírat si dveře. Záviset to bude na aktuální situaci a možnostech, až ten okamžik přijde. Pokud by ta varianta v Česku byla, určitě bych se tomu nebránil. Ale těžko říct, co bude za pár let.

V NHL jste odehrál skoro tři stovky zápasů, ale přišel otřes mozku a vy jste se vydal do Evropy. Proč?
Částečně to bylo zraněním, ale nesmím zapomenout ani na fakt, že poslední rok, kdy jsem byl v NHL, byla výluka. Já se zotavoval ze zdravotních problémů a do toho se hrálo jen půl sezony. Měl jsem krátkou dobu na to, abych ukázal, co ve mně je. Když jsem pak v létě viděl, že se situace nikam neposouvá, tak jsem se rozhodl pro odchod do Evropy.

Nelitujete toho?
Ne. Jistě, kariéra v NHL mohla být delší, kdybych zůstal a bojoval, ale na druhé straně bychom s rodinou nezažili to, co jsme zažili. Vánoce v Paříži, procestovali jsme Evropu, potkali skvělé lidi mimo Spojené státy. Všechno zlé je pro něco dobré a tohoto kroku určitě nelituji. Navíc je to zkušenost i do života jako takového. Pro mě, ženu i děti.

Přípravný hokejový zápas: HC Vítkovice Ridera - HC Oceláři Třinec, 9.srpna 2022, Ostrava. (zleva) Peter Mueller z Vítkovic a Martin Marinčin z Třince.Přípravný hokejový zápas: HC Vítkovice Ridera - HC Oceláři Třinec, 9.srpna 2022, Ostrava. (zleva) Peter Mueller z Vítkovic a Martin Marinčin z TřinceZdroj: Deník/Lukáš Kaboň

Přitom vás trénoval v Coloradu i slavný Wayne Gretzky, viďte? Co vám to celkově dalo? Jaký byl?
Fenomenální. Nemusíme se bavit o tom, jaký byl Wayne hráč, to všichni víme. Jako trenér byl do hokeje absolutně zažraný, a kdyby mohl, klidně by šel hrát. Hráli jsme třeba bago, oblékl se, a šel do toho s námi. Pořád byl s týmem. Byl obrovsky inteligentní a hokej ovládal po všech směrech. Super zkušenost se učit od někoho takového hned v prvním roce v NHL. Jsem velkým fanouškem Wayna Gretzkého.

Zklamaný z dosavadního průběhu kariéry tedy nejste, že jste neudělal větší díru do světa v NHL?
Já už to neřeším. Jediné, co mě zajímá, jsou vítězství tady. Ve Vítkovicích. Máme tým, který chce vyhrávat, má ambice udělat úspěch. A na to se soustředím. Jestli jsem mohl někde být, nebo nemohl, to je minulost. Co bylo, bylo. Teď jsem tady, klubu se daří, jsme na tom dobře a tím se teď zabývám.

Fenomenální fanoušci

Zatím musíte být spokojený i po hokejové stránce…
Rádi za to, kde jsme, být můžeme, ale nemůžeme být spokojení. Tohle není náš cíl. Základ je dostat se do play-off, a tam pak projít do fáze, do které chceme. Důvod, proč se daří, vidím ve dvou věcech. Zaprvé v tomto týmu chce každý vyhrát. Tomu je každý člen kabiny naprosto oddaný. Zadruhé v létě byly tvrdé tréninky, díky kterým jsme se dostali na vysokou úroveň kvality a také jsme vytvořili partu. Stmelili se, utužili. Když pak máte v mužstvu i silné individuality, které to umí vzít na sebe a zápas zlomit, je to vše, co potřebujete, abyste měl šanci uspět. Ale jak říkám, nejsme spokojeni. Směřujeme dál. A je tu ještě jeden faktor.

Povídejte…
Fanoušci. Fenomenální. Je pak hrozně jednoduché vyjet na led v této hale, když víte, že tu bude hodně lidí, kteří budou hlasití a podpoří vás. Pak máte opět pocit té sounáležitosti, že to není my hráči a oni fanoušci, ale že jsme na jedné lodi. A máme společný cíl. A že to nehrajeme jen pro sebe, nebo pro pár lidí v kabině a klubu, ale pro celé město. Celou Ostravu. Jak říkám, fenomenální.

Je to srovnatelné s tím, co jste zažíval v Brně?
(pousměje se) Víte, tady je větší hala. Kdyby tady byla aréna jen pro sedm tisíc lidí, v menším prostoru, tak by to vypadalo podobně, jako v Brně. Bylo by vyprodáno a tomu by byla poplatná i atmosféra. Ale myslím si, že hlukem je to srovnatelné.

Brankář New Jersey Vítek Vaněček je letos jedním z nejlepších brankářů zámořské NHL.
Ďábel Vítek, postrach soupeřů. Vaněček šéfuje brankovišti Devils a sklízí chválu

Na začátku letošní sezony jste hráli v Brně, teď na Kometu narazíte v Ostravě. Bude to pro vás ještě speciální zápas?
Bude to hlasité. To je první věc, kterou čekám. Pokud jde o mou minulost v Brně, ta se uzavřela právě tím prvním zápasem na Kometě. Jakmile se to odehrálo, pro mě to skončilo a teď přijede soupeř, který je silný, bude to těžké, ale všichni víme, o co na ledě půjde. Chceme vyhrát. Jinak to už neřeším a uzavřel jsem to.

Po zranění se už cítíte dobře?
Ano. Zranění mě limitovala, nebyl jsem v ideálním rozpoložení, ale už je to lepší a neustále na tom pracuji dál. Důležité bude hrát, hrát a hrát, protože chci být produktivní. Je dobře, že zdravotně jsem v pořádku.