„Nemohl jsem zůstat na slunci ani pět minut. Hned jsem měl pupínky,“ popisuje třiapadesátiletý Kaňkovský, někdejší obránce Jihlavy, Zlína a Znojma, kde nyní žije.

Alergie ho přepadla v sedmadvaceti letech, když ještě hrál naplno hokej. „Jel jsem na dovolenou na Senec, koupal se a večer se celý osypal. Ve střešovické nemocnici mi pak řekli o selhání imunitního systému. Že ho nemají jak nastartovat. Doktorka mi doslova sdělila, že se můj stav bude zhoršovat, budu užívat kortikoidy a až je tělo nezvládne, umřu,“ vzpomíná na drsný verdikt.

Léta na injekcích

Dlouhých jedenáct let se neobešel bez injekcí s kortikoidy, uměle vytvořenými chemickými látkami, které tlumí imunitní systém a blokují silné alergické reakce.

„Když jsem je bral tři neděle, řekl mi doktor, že už jich víc dostat nemůžu. Jenže já bez nich nemohl fungovat, tak jsem i po skončení kariéry obíhal známé doktory a nechal si píchat injekce. Jakmile jsem je přestal brát, moje tělo nemělo imunitu a dostával jsem otravu, takže mě zachraňovaly zase kortikoidy. Prožíval jsem čiré zoufalství,“ popisuje československý šampion s Duklou Jihlava z roku 1991.

Spasil ho až Jaroslav Vlasák, tehdejší majitel hokejových znojemských Orlů, kde Kaňkovský uzavřel kariéru postupem do extraligy.

„Jarda náhodou potkal doktora v Rakousku, který trávil vždy půl roku v Indii. Ten řekl, že už se s takovou alergií setkal, a pomohl mi. Podařilo se mu restartovat imunitní systém a proti zánětům naordinoval přírodní látky,“ líčí.

Myšlenky na smrt

I léčba ale stála hodně sil. „Když mi doktor shazoval imunitní sytém, padaly mi vlasy. Neviděl jsem, měl oteklé nohy, tekl ze mě hnis přes kůži. Cítil jsem bolest zevnitř i zvenku. Chtěl jsem umřít,“ přibližuje muka jihlavský rodák.

Podržel ho kamarád Vlasák. „Jarda za mnou vždycky přijel. Pomáhal mi, vozil mě do nemocnice, byl ve dne v noci na telefonu a udržel mě při životě. Nebýt jeho, vzdal bych to a už tady nebyl,“ přiznává Kaňkovský.

Léčba zabrala. „Můžu už klidně k bazénu, jet na kole. Nádhera,“ usmívá se. Po skončení kariéry pracoval ve znojemském klubu jako generální manažer, pak trénoval druholigovou Techniku Brno a předloni Havlíčkův Brod. Chtěl s ním postoupit, ale když se to nepovedlo, skončil.

U hokeje zůstal. Věnuje se firmě na výrobu tréninkových pomůcek. Úspěch slaví s plastovým 3D gólmanem či trojnožkou, která simuluje shluk hráčů před brankou. A loni přišel s novinkou: stulpnou chránící lýtko před proříznutím bruslí.