Kdyby před rokem na podzim vedení pražské Sparty nesáhlo po okamžité a skutečně nutné pomoci na trenérské lavičce, dost možná by celá loňská sezona končila velkým fiaskem. Opět se tak potvrdilo jedno domácí hokejové klišé „Jak je důležité míti Hořavu“.
Jednašedesátiletý trenérský matador vrátil potápějící se posádce Josefa Jandače všechen vytracený respekt a nasměroval ji zpět do správných kolejí. Přímou linkou k extraligovému triumfu. Dokonalá proměna z repertoáru Miloslava Hořavy nakonec dotáhla Spartu až do finále, nad síly Pražanů byli pouze suverénní Oceláři z Třince.

A po úvodních týdnech plných strachu, kdy se v souvislosti s pražskou Spartou mluvilo o katastrofě a výbuchu, to byl skutečně vzestup. A zároveň i neuvěřitelně silná dávka energie do všech kuloárů a koutů malebné O2 areny.
Šestnáct let čekání
Do nové sezony se tak vedení v čele s generální manažerkou Barborou Snopkovou Haberovou pouštělo s jasnou vizí. Poskládat nabitý kádr plný hvězd, který si půjde bez jakýchkoliv zábran pro extraligový titul. Na ten se ve Spartě mimochodem čeká už šestnáctým rokem.
Roli kočovníka zaujal trochu překvapivě bývalý šéf mladoboleslavské střídačky Pavel Patera, muž, na něhož byla od samého začátku upínána velká pozornost. A v posledních dnech také osoba, nad jejíž budoucností se stahují mračna.

Nový hlavní kouč byl pod tlakem už při samotném podpisu smlouvy. Je právě on tím pravým mužem na této pozici? Pochybnosti a mírné rozpaky převládaly nejen v táboře sparťanských fanoušků. Jednoduše řečeno, Pavlu Paterovi a jeho kolegovi Patriku Martincovi se příliš nevěřilo.
Vedení však mělo jasno. Začátek sezony se již tradičně nesl ve stylu dobré nálady a rozdávání úsměvů na počkání, veškeré spekulace o hrozbě reprízy hororového podzimu smetávalo přesvědčivě ze stolu. Nedaří se? Nevadí, dejte nám čas. Ono to přijde.
Jako by se přímo psal loňský podzim a mikrofon v rukou svíral někdejší kouč Josef Jandač. Nyní se jenom vraťme zpět do současnosti. Stejná situace. Stejné trápení. Jedním slovem bída. A na křesle před zraky novinářů třepající se Patrik Martinec. Viditelně totálně zoufalý.

„Bojujeme sami se sebou. Celé je to jenom o nás. Pokud chceme něco změnit, musíme začít sami u sebe. Musíme se z toho prostě dostat sami,“ řekl po další zpackaném utkání, tentokrát doma proti Olomouci (2:5).
Na obou zmiňovaných je jednoznačně vidět, že chtějí se současnou krizí něco udělat. Vloni zvítězila trpělivost. Jenže problém je v tom, že aktuální vystoupení Sparty pod křídly Patery je ještě mnohem horší než vlažný rozjezd jeho trenérského předchůdce.
Fanouškům dochází trpělivost
Pražané tápou téměř ve všech herních situacích, jedinou omluvu si zaslouží snad jenom bezmocné brankářské duo Kovář-Kořenář. Jinak byste optimismus v kabině Sparty hledali skutečně marně.
A vypisování všech aspektů, kde by loňský vicemistr měl urychleně zabrat, by možná nejednoho hokejového fanouška unudilo až k smrti. Suma sumárum, trpělivost vyprchává. Hodně rychle. Na tribunách i v kancelářích libeňské novostavby.
Do karet Paterovi nezahrály ani další víkendové blamáže v Litvínově a před zraky domácích diváků proti Olomouci, po nichž už řada sparťanských fanoušků žádala okamžitý vyhazov pro současný trenérský sbor na lavičce.

Ten (zatím) nepřišel. Už zanedlouho však může být všechno úplně jinak. „V klubu s historií a ambicemi, jako jsou ty naše, nemá v tuto chvíli nikdo své místo jisté, včetně hráčů a trenérů,“ řekla generální manažerka Sparty Barbora Snopková Haberová.
„Pokud se herní projev a výsledky nezlepší, dojde ke změnám,“ dodala a připustila možné zemětřesení v kabině Sparty.
Klíčový týden sezony?
A Pavlu Paterovi tak na lavičce začíná zřejmě klíčový týden probíhající sezony. Pražanům zbývají do reprezentační přestávky odehrát tři extraligové duely, které pravděpodobně rozhodnou o další budoucnosti kladenského rodáka.
Ustojí to, nebo ne? Na trenérském úřadu práce by se kdyžtak pár nedočkavých čekatelů určitě našlo.