Na 0:0 se v hokeji moc nehraje. Bylo to dneska o brankářích?
Možná o brankářích, možná o obranách. Částečně možná i o nedůslednosti útočníků. Pozoroval jsem, že Hradec je nervózní v koncovce, ale šancí měl asi víc. Rozhodně byl šťastnější a bod navíc bral v nájezdech on.

Jak brankář prožívá takový duel? Přece to muselo být specifické…
Abych řekl pravdu, já se chtěl vždy soustředit jen na to, abych chytil další puk, který na mě půjde. A bylo jedno, jestli je to v první třetině, třetí třetině nebo v prodloužení. A doufal jsem, že nějaký gól dáme, což se bohužel nestalo. To se nedá nic dělat, i takové zápasy jsou.

Jak jste viděl rozhodující nájezd Aleše Jergla?
Čekal jsem, že když si mě zastavil, že si to znovu stáhne na levou stranu. Já už jsem poklekl na koleno a v momentě, kdy si to dal na opačnou stranu, už jsem se neměl jak odrazit, protože jsem na tom kolenu klečel. Udělal to hezky, ale měl jsem to vyřešit lépe. 

Vnímali jste tento duel i jako vzájemný souboj s brněnskou Kometou na dálku? Ta totiž vyhrála v Kladně…
Ježišmarjá, to ne. Vím, že Kometa je někde nahoře, ale že s námi bojuje o první místo, to jsem si nepřipouštěl. Jenom jsem si všiml, že Kladno vedlo 2:0 a hradečtí diváci propukli v jásot. Pak komentátor zahlásil, že je to 2:2, pak 2:3, a bylo ticho (smích).

Dlouho to bylo bez branek. Neříkal jste si, to je ale adrenalin, když to závisí na mně?
To ne, bral jsem to jako klasický zápas. Dokonce jsem věřil, že i kdybych ten gól dostal, že se vzchopíme a nějaký ten gól budeme schopni dát. Jediné, co jsem řešil, byla další střela, kterou chci chytit. Ale bylo tam pár složitých situací, které jsem vyřešil dobře, ovšem byly tam i nejisté zákroky a měl jsem štěstí.

Hradec bojoval možná o budoucnost svého trenéra Martince, vnímali jste to?
Něco jsem četl v novinách, tak jsem zhruba věděl, v jaké je tady trenér situaci, ale my jsme chtěli vyhrát a oni určitě chtěli taky vyhrát nejenom kvůli trenérovi, ale kvůli sobě, protože body potřebují. Šlo to mimo mě.

Vy jste v Třinci teprve od léta. Od Třince ale každý očekává, že bude vítězit v každém zápase. Bylo těžké tomu přivyknout?
Máte pravdu, je to něco jiného, než co jsem zažíval v posledních letech. Tam to bylo o tom, že případně můžeme vyloupit nějaký stadion. Tady se od nás čeká, že vyhrajeme všude. Člověk si potřebuje zvyknout, ale není to těžké. Člověk musí, ale hlavně chce vyhrávat. 

Jsou to pro vás osobně i těžší zápasy z toho důvodu, že na vás nejde tolik střel jako třeba ve Vítkovicích?
Tak tak, na to jsem nebyl zvyklý vůbec. Spíš jsem byl zvyklý, že to na mě lítalo, já se rozchytal k nějakému výkonu a pak už to šlo. Věřím ale, že se naučím lépe chytat i ty zápasy, kdy na mě jde méně střel a že tým podržím v další fázi sezony více, než jsem podržel doposud.