„Jsem rád, že jsem to klukům vrátil alespoň tím nájezdem," oddechl si šestatřicetiletý slovenský bek.

Byl jste u první výhry v sezoně na nájezdy. Věřil jste si, když jste šel na led?
Poprvé v sezoně šel bek, shodou okolností já. Zkusili jsme něco jiného. Borci z útoku nedávali góly a bylo vidět, že si na to nevěří. Jsem strašně rád, že jsem se odhodlal na nájezd jít a rozhodl. Samozřejmě musíme poděkovat i Martinu Falterovi, protože šel studený do brány proti tak šikovnému mužstvu a vychytal to. Klobouk dolů před ním.

Vsadili trenéři na to, že jste byl rozpumpovaný z gólu, který jste vstřelil ve třetí třetině?
Už v týdnu jsme se bavili s Liborem Zábranským, jestli jsem ochotný jít na nájezd. Stál při zápase za mnou a odmítnout šéfovi asi nejde. (směje se)

Padlo to rozhodnutí i na základě výkonů v tréninku?
Většinou nájezdy ve velkých zápasech zůstávají na útočnících. Máme ale šikovné beky. Třeba i Tomáš Malec dává často góly a Tomáš Kaberle možná z padesáti pokusů nedal na tréninku jeden nájezd. Divím se, že nešel i on.

Bublalo to ve vás, když jste v prodloužení šel na trestnou lavici po faulu na Tomáše Hyku?
Trošku jsem do něho samozřejmě drbnul, ale on tam sebou házel. Nevztekal jsem se na sudí, ale na toho borce, co předváděl. Byla to groteska. Kluci to ale perfektně zvládli i s Čilem (Marek Čiliak pozn. red.) v bráně.

Chtělo se vám vůbec z ledu při těch oslavách?
Minule jsem se dozvěděl, že diváci byli naštvaní, že jsem s nimi nezůstal déle. Tak jsem sebral i děti, které každý zápas postávají u ledu. Snad jsem jim udělal radost.