Rozjel se ve svém klasickém stylu. Žádné vytáčky, tvrdě do útoku. Filip Pešán si po sedmém místu na juniorském světovém šampionátu vzal na paškál především práci klubů s hokejovými talenty. Nikoho nešetřil, rozhodně vzbudil pozornost. Podle informací ze zákulisí na mnoha místech i negativní. Například Pardubice zdvořile odmítly na jeho slova reagovat, prý na to není pravý čas.

„S Filipem v mnoha věcech souhlasím, ale jsou tam i další, které se týkají svazu jako takového, především komise mládeže,“ říká Aleš Kmoníček, generální manažer hradeckého Mountfieldu, hrajícího v dospělých nejvyšší soutěž.

O jakých hlavních bodech Pešán mluvil? A co na jeho názory říkají experti?

Pešán: „Na soustředění národního týmu nemůžeme pracovat na dovednostech či na kondici. To je práce klubových trenérů. Tam vidím největší problém, a sice že nám schází pracovní morálka. Ať už z pozice trenérů, nebo hráčů.“
To se podle šéftrenéra týká i akademií, které svaz dotuje přibližně 1,2 milionu korun ročně. V budoucnu chce, aby se zvýšila kontrola, kluby budou sankcionovány, pokud nebudou plnit jednotnou metodiku, status akademie jim může být odebrán, což by bylo citelné.

„Ale tato kontrola již měla na svazu přes určené pracovníky probíhat několik let. Takže buď vše fungovalo dobře, nebo se již mělo zasáhnout,“ upozorňuje Kmoníček.

Jiří Vykoukal, bývalý reprezentant a nyní sportovní manažer prvoligového Prostějova, vidí ještě jedno úskalí: „S tímhle nejsme schopni dlouhodobě nic udělat. Nejsme pospolu, jsme Češi, každý má svoji hlavu, každý si myslí, že to ví nejlíp. Tady se spousta věcí dělá proto, že to vždycky někdo potřebuje… To je realita.“

Pešán: „Ze strany svazu už nejde udělat víc. Jestli budeme do klubů posílat zlaté hokejky a podnikneme víkendová soustředění na Marsu, neposuneme výběr hráčů.“
Ano, jsou tu dotace pro akademie. „Je to skvělé, moc si jí vážíme, ale je to tak cca šestina či sedmina rozpočtu na mládež,“ prozradí Kmoníček. „Zbytek musí sehnat majitel, který by pak měl rozhodovat, jakým směrem by měl klub jít,“ doplní.

Vedle financí je tu i myšlenková podpora. „Materiály jsou, ale já mám přístup do databáze finského svazu a tam se bavíme o skoro třech tisících videí rozdělených na obránce a útočníky,“ popisuje Vykoukal. „V porovnání s Finy se doba hodně zaspala. Ale ohledně metodiky se to snažíme dohánět,“ pochválí.

Pešán: „Chystáme změny soutěží napříč celým systémem. Konkrétnější nebudu, to je na dlouhou debatu. Chtěli jsme začít juniorskou extraligou, ligou akademií a redukcí akademií jako takových. Konzultováno s kluby to není téměř vůbec. Jistě si dovedete představit, co by nastalo, kdybyste takovou otázku položili.“
Toto je zásadní punkt. Právě přefouknuté soutěže mohou za to, že v českém hokeji chybí výběrové prostředí, a tudíž nerostou výjimeční hráči. Spíše jen šeď na průměrné úrovni.

„Tady v první lize neexistuje konkurence, hraje kdo má ruce a nohy. To je realita,“ přikývne Vykoukal. „V kategoriích do 15 let ještě držíme krok, ale pak v šestnáctiletých a osmnáctiletých máme díru. Je neuvěřitelné, jak nám ostatní utečou během tří let.“

„Hradec je dlouhodobě pro. Čím méně mužstev, tím lépe,“ doplní Kmoníček.

V čem je tedy potíž? Právě v tom, že se o tématu ví, mluví se o něm celá léta, ale nic se neděje. Naopak například první liga se rozšiřovala.

„Finální rozhodnutí ohledně počtu účastníků jednotlivých mládežnických soutěží může udělat jedině svaz, ale samozřejmě vím, že to není jednoduché,“ podotkne Kmoníček.

Pešán slibuje, že radikální řez přijde, prý ho zbrzdila pandemie koronaviru. Uvidí se na jaře.