Mario Lemieux
Zisk Stanley Cupu není o jedné povedené sezóně, ale o trpělivé dlouholeté práci. Své o tom ví i týmová legenda Mario Lemieux, který má prsty ve všech čtyřech mistrovských sezónách Pittsburghu. V těch prvních dvou jako hráč, v těch dalších jako majitel. Jenže není majitel, jako majitel. Od roku 1997 vlastnili klub Howard Baldwin a Morris Belzberg, kteří jej ovšem dovedli skoro ke zkáze. Zadlužili se a neměli prostředky na vyplacení smluv. Klubu hrozil bankrot, ve vzduchu visela čím dál častěji otázka o jeho přesunu do jiného města, jenže se objevil zachránce Mario. Ten týmu z tíživé finanční situace pomohl a v roce 1999 se navíc stal společně s Ronaldem Burklem jeho majitelem. Druhý Stanley Cup budiž Super Mariovi odměnou za neuvěřitelné množství odvedené práce.
Jim Rutherford
Jako by generální manažer týmu Jim Rutheford užíval místo pera na podepisování smluv kouzelnou hůlku. Během sezóny přivedl do týmu hráče, jakými jsou například Phil Kessel, Trevor Daley nebo Carl Hagelin a kvalitnímu jádru dodal potřebnou energii a elán. Rodák z kanadského Beetonu je bývalý hokejový brankář, křeslo generálního manažera Pittsburghu Penguins obsadil v červnu roku 2014 a vzhledem k letošnímu úspěchu je v jeho případě zisk trofeje pro nejlepšího generálního manažera roku na spadnutí.
Mike Sullivan
V sezóně 2001/02 se Mike Sullivan ještě proháněl po ledových kluzištích v dresu Phoenixu a o čtrnáct let později už dotáhl jako hlavní trenér svůj tým k zisku Stanley Cupu. Sullivanův skok z hráčské výstroje do trenérského saka netrval ani rok, po výše zmíněné sezóně s Kojoty se stal bývalý americký útočník hlavním trenérem farmy Bostonu v Providence. V sezónách 2003/04 a 2005/06 to zkusil i na pozici hlavního kouče Bostonu, ale oslnivé výsledky nepředvedl, a tak byl nahrazen Davem Lewisem. V následných sezónách sbíral zkušenosti na pozicích asistenta trenéra u týmů Tampa Bay Lightning a New York Rangers. Poté přišla nabídka z Pittsburghu, Sullivan na ni kývnul, skvěle se sžil s týmem, poradil si i s několika výraznými změnami v kádru a v osmačtyřiceti letech zvedl v roli hlavního trenéra týmu NHL poprvé nad hlavu Stanleyův pohár.
Sidney Crosby
Existují dvě skupiny lidí. Ti, kteří Sidney Crosbyho milují a ti, kteří jej nenávidí. Ať už je Crosby jakýkoli, vlastnosti a pozici lídra mu nikdo nezapře. V první sezóně za Pittsburgh nasbíral 102 bodů, o rok později 120. V sezóně 2007/08 se stal v Pittsburghu kapitánem a v dalším ročníku s týmem získal po náročné sedmizápasové finálové sérii s Detroitem Stanley Cup. A to mu bylo teprve jednadvacet let. Dnes je Crosby ještě zkušenější, jeho plnovous od roku 2009 značně zhoustnul a rodák z Cole Harbour se i díky devatenácti bodům za 6 gólů a 13 asistencí dočkal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off, která v jeho bohaté sbírce individuálních trofejí zatím chyběla.
HBK Line
Útočná formace ve složení Carl Hagelin – Nick Bonino – Phil Kessel se dávala u Tučňáků dohromady doslova za pochodu. Hvězdný Phil Kessel přišel k Penguins na začátku, Nick Bonino na konci července. Carla Hagelina přivedl generální manažer Jim Rutherford v rámci přestupového období v polovině ledna. Populární HBK Line ukázala svou sílu zejména ve vyřazovacích bojích, v níž všichni tři hráči nasbírali dohromady neuvěřitelných 56 bodů. Phil Kessel navíc vypálil rybník všem, kteří si jej dobírali kvůli nadváze a pochybovali o jeho střeleckých schopnostech. Americký útočník se stal nejlepším střelcem Pittsburghu ve vyřazovacích bojích, když ve čtyřiadvaceti zápasech nasázel soupeřům deset branek.
Matt Murray
„Mladej, v play off budeš jednička!" Tak zněl pokyn pro tehdy jednadvacetiletého Matta Murrayho, který na konci základní části zaskočil za zraněného Marca-Andre Fleuryho. Ten se dal sice během play off zdravotně dohromady, ale Mike Sullivan neměl vůbec žádný důvod něco měnit. Murray se stal asi největším překvapením letošních vyřazovacích bojů, odchytal v nich 21 zápasů, z patnácti z nich vyšel jako vítěz a pokud by Conn Smythe Trophy putovala do jeho rukou, nemohl by se vůbec nikdo divit.
ROBERT NOVOTNÝ