Mluvilo se o Theorenu Fleurym, Danielu Alfredssonovi, Vincentu Lecavalierovi či Patriku Eliášovi. Ani jeden z těchto úžasných hokejistů se však letos nedočkal. Osmnáctičlenná komise vybrala do hokejové Síně slávy jiná jména. Mezi nimi i Václava Nedomanského.

„Chci poděkovat všem svým týmům a hráčům. Díky nim jsem tam, kde dnes jsem,“ prohlásil pro nhl.com současný skaut Las Vegas, který se tak 18. listopadu dočká ohromné pocty.

Kariéru připomene dokument

Pětasedmdesátiletý bývalý útočník patřil k nejlepším střelcům československého hokeje. V národním týmu nasázel 163 gólů v 220 zápasech, v domácí lize 369 branek v 419 utkáních a stal se třikrát jejím nejlepším kanonýrem. S reprezentací slavil zlato na MS v roce 1972, čtyři stříbra (1965, 1966, 1971 a 1974) a tři bronzy (1969, 1970, 1973). Cenné kovy vlastní také z olympijských her (1968 - stříbro, 1972 - bronz).

Nedomanský v roce 1974 emigroval a začala etapa jeho kariéry za oceánem. „Bylo to důležité a nutné. Moje kariéra v Československu byla u konce. Nebyla jiná možnost, protože hokejový svaz nebyl ochotný jednat. Udělal jsem rozhodnutí, které bylo důležité pro naší rodinu. Bude o tom filmový dokument,“ řekl nedávno pro Český Rozhlas.

V zámoří nejprve hrál WHA a v roce 1977 se přesunul mezi elitní hokejisty do NHL, kde v dresu New York Rangers, St. Louis a především Detroitu stihl šest sezon. Během nich odehrál 428 střetnutí, ve kterých si připsal 286 bodů (125+161). V nejslavnější lize světa jako první český hokejista vstřelil hattrick. 

Hvězdní kolegové

Společně s Nedomanským bylo představeno dalších pět legend, které se dočkají jmenování do Síně slávy. Guy Carbonneau vyhrál dvakrát Stanley Cup s Montrealem (1986 a 1993) a jednou s Dallasem (1999). V NHL sehrál 1318 zápasů a třikrát získal Frank J. Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka NHL.

Společně s ním slavil Stanley Cup v roce 1999 také Sergej Zubov, jeden z nejlepších ruských obránců historie. Pohár zvedl nad hlavu také v dresu Rangers pět let předtím. V roce 1992 pak byl součástí zlatého výběru na olympijských hrách. V NHL si připsal v 1068 duelech 771 bodů (152+619) a patří mezi dvacet nejproduktivnějších beků historie. 

„Když mi bylo osmnáct, měli jsme s národním týmem turnaj v Kanadě a dostali jsme šanci podívat se do Síně slávy. Tehdy jsem ani nemohl snít, že někdy dostanu šanci být její součástí,“ prohlásil. 

Dalším přírůstkem je Hayley Wickenheiserová, jež má ve sbírce čtyři zlaté medaile z olympijských her a dalších sedm triumfů na světových šampionátech. Loni se stala zástupkyní ředitele hráčského rozvoje na prestižní adrese, když dostala na starost hlavní mužstvo Toronta Maple Leafs i farmářské Marlies. 

Mezi budovateli budou oceněni Jim Rutherford, který je generálním manažerem Pittsburghu, s nímž slavil Stanley Cup v roce 2016 a 2017, přičemž dříve ho získal také s Carolinou (2006), a Jerry York, jenž 51 let pracuje jako univerzitní kouč (47 jako hlavní trenér), z toho posledních 25 na Boston College.