Spolu s manželkou a dětmi vkročil na červený koberec, kde mu sportovní manažer Roman Šimíček předal památeční dres. Následně se na kostce nad ledem rozběhlo video s okamžiky z jeho kariéry. Hity, tvrdé střety, bitky, vtipné momenty i góly. Vše, co k šestatřicetiletému hokejistovi neodmyslitelně patří.
„Moc pěkné, já to nečekal. Prvně jsem myslel, že bude jen hození buly a zamáváme si. Ale čím víc se to blížilo, a bylo mi řečeno, že mohu přijít s rodinou, bude skybox a tak, cítil jsem nervozitu a bál jsem se, že to bude něco většího. Nakonec bylo a moc se mi to líbilo,“ přiznal Roman Polák.
Součástí videa byly i čtyři vzkazy v podání někdejších spoluhráčů Marka Malíka, Vladimíra Sobotky, či Radka Faksy, a především generálního manažera Lou Lamoriella. „To mě příjemně překvapilo, protože jsem nečekal, že se bude vyjadřovat. Tam mi i ukápla slza, je to obrovská persona v NHL, uznávaný generální manažer, který má za sebou moc a jeho slova mě potěšila,“ přikývl Polák, který se zastavil i u Marka Malíka.
„Skončilo to rychle“
„Klasický Malda,“ zasmál se nad humorem bývalého spoluhráče z Vítkovic. „Bylo to vtipné, protože mluvil o houslistovi, pak že hokejista. Známe se dlouhé roky, chodíme spolu pravidelně na pivo, takže jsem za to rád. I dnes spolu půjdeme,“ dodal Polák.
Také trochu zavzpomínal na svou hokejovou dráhu. „Začalo to dávno a skončilo to rychle,“ prohodil. „Začátky byly krušné a jiné, ale třeba v St. Louis jsem byl osm let. Měl jsem štěstí, že jsem byl draftován do klubu, kterému se nedařilo a chtěli mužstvo vyměnit. Dát šanci mladým. Hned po kempu jsem byl v týmu, pak mě sice dali dolů na pár měsíců, ale vypracoval jsem se zpátky. A zůstal tam. Rád ale vzpomínám na všechny štace,“ podotkl Polák.
Největší úspěch zažil v San Jose, se kterým v roce 2016 došel až do finále Stanley Cupu. „Sice jsme nevyhráli, ale byla to asi nejkrásnější část kariéry. Stejně to ve vás zůstane. Zrovna teď, když hrálo San Jose v Praze, tak jsme se s hodně kluky viděli,“ připomněli nedávnou událost.
Naopak nejraději by zapomněl na zranění z roku 2017, kdy z play-off mezi jeho Torontem a Washingtonem odstoupil kvůli několikanásobné zlomenině nohy. „To už bych nerad zažil,“ řekl.
Zúčastnil se i olympiády
V dresu národního týmu se účastnil dvou mistrovství světa, jedné olympiády a jednoho Světového poháru. „Bohužel já v reprezentaci toho tolik neodehrál. Díky mému stylu hry mě hokej bolel, a po sezoně jsem si chtěl odpočinout. Většinou jsem dohrával s nějakým zraněním. Jsem rád ale za každý zápas,“ vysvětlil.
„Každopádně jsem vděčný, že jsem potkal mnoho lidí ve své kariéře. Řada z nich mi pomohla. A tohle tady byla krásná tečka, musím Vítkovicím poděkovat, že mi to umožnily a měly to jako překvapení. Dojemný zážitek. A samozřejmě i divákům,“ doplnil Polák na adresu rozloučení.
Jelikož se během první přestávky podepisoval fanouškům, z hokeje mezi Vítkovicemi a Libercem mnoho neviděl. „Ale Vítky vnímám velmi dobře. Sami kluci před sezonou říkali, že mají vysoké cíle, ale tohle jsem nečekal. Suprový start, jsem rád, že si to sedlo a všichni nováčci se zapadali do týmu. Moc jim držím palce i fandím,“ potvrdil Polák.
Ruce ani nohy ho však nesvrbí a hokej nechybí. „Akorát dnes jsem měl emoce – takové poslední – kvůli lidem. Dotýkalo se mě to trochu více. Ale už to přenechám mladším. Myslím, že člověk musí vědět, kdy skončit a já se rozhodl správně,“ stál si za svým.
Úplně bez hokeje ale není. Aktuálně pracuje pro organizaci Columbus Blue Jackets jako skaut. „Jaké mám oko na talenty? To řekne až čas. U téhle práce je dobré, že se to dozvím třeba za pět let, jestli ji umím, nebo ne. Pak si můžeme říct, jaký jsem byl,“ usmál se Polák na závěr.
6
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
