Dá se srovnat současný hokej s tím vaším z roku 1976? Dokázal byste vůbec najít nějaké společné znaky?
Dneska už Kanaďané hrají různé systémy, protože je tam spousta Evropanů, od kterých přebrali všemožné styly bránění či napadání. V té době měly všechny jejich kluby jeden systém napadání, nastřelili puk do rohu, jela tam křídla a za nimi to hlídal centr, který se popřípadě rychle vracel zpátky. Dnes je to jiné, tehdy do toho jejich systému zapadl každý, nebylo těžké se ho naučit.

Jak vzpomínáte na onu památnou výhru nad Kanadou?
My byli sami překvapení, Kanaďané ještě více. Zlobili se. A pak zkoušeli, co vydržíme. Jenže Dzurilla chytal fantasticky a Kanaďané nám nedali ani jeden gól. Lidé tam smutnili, ale nám to dalo sílu do dalších bojů.

A co finálové zápasy prohráli jste 0:6 a 4:5 po prodloužení…
Ten první byl, abych byl upřímný, tragický. V tom druhém zápase jsme hráli v Montreal Foru, takže jsme si i víc věřili a málem jsme i vyhráli. Po posledním zápase jsme se postavili na modré čáry, vyhlásili vítěze, zahráli hymny a já jsem poté přijel ke Guyi Lafleurovi a zeptal se ho, jestli si se mnou nevymění dres. Souhlasil a pak se strhla lavina. Najednou si všichni měnili dresy, to tady nikdy předtím nebylo.

Dá se o Kanadském poháru 1976 říci, že šlo o nejlepší turnaj v historii hokeje?
Nevím, jestli úplně nejlepší, nejlepší byl asi olympijský turnaj v Naganu. Ale je pravda, že i tehdy se sešla špička NHL a nejlepší hráči z Evropy. Všichni čekali, že Kanada a Sovětský svaz budou hrát finále, ale nějak se jim to nevyplnilo (směje se).

V úvodu jste porazili Sověty 5:3. Tehdy jste na ně uměli, protože jste je porazili i na mistrovství světa.
Byla to doba, kdy se nám nad nimi dařilo vyhrávat. Ne vždy, ale často.

Jaké to bylo zahrát si v legendární hale Montreal Forum?
Hrálo se nám tam dobře, když jsme pak jeli na zápas do Toronta, kde bylo jiné prostředí, jiní fanoušci, jiná atmosféra, tak se nám tam hrálo hůře.

Jaký byl kapitán František Pospíšil?
Kapitán nás reprezentoval na ledě, zdravil sudí a podobně, ale v kabině jsme fungovali všichni stejně. Byli jsme skvělá parta, a kdyby neměl na dresu céčko, tak ani nevíme, že je kapitán.

Pro vás byla NHL do té doby tabu. Kdo z protihráčů se vám líbil nejvíce?
U mě to byl jednoznačně Bobby Hull! Pak samozřejmě také Bobby Orr, který později moc nehrál, protože měl vážné problémy s kolenem. Tyhle jsem znal, další v podstatě ne.

ROBERT NOVOTNÝ