Ten se s Třincem před lety rozcházel ve zlém, konkrétně s vrcholnými představiteli klubu, zastupovanými přímo šéfem Jánem Moderem. Proběhly i soudní tahanice a Král měl vstup na třinecké území zapovězen.

To je už ale minulost. Král se v pátek k radosti přítomných fanoušků objevil na ledě v rámci utkání legend, jeho dres byl navíc vyvěšen ke stropu haly spolu s těmi od Jana Peterka, Radka Bonka, Lubomíra Sekeráše a zakladatele hokeje ve městě Boleslava Moravce. A to, že spory s Králem jsou zapomenuty, potvrdil i sám Moder. „Nevidím důvod, proč by Richard měl na oslavách chybět. Zanechal tady nesmazatelnou stopu, odehrál hodně sezon, vyhrával kanadské bodování. Už dříve jsem kustodům řekl, ať zablokují některá čísla na dresech, které hodláme poctít jako legendy klubu. Bylo mezi nimi i číslo 91, které nosil Richard,“ pravil.

Král opět kraloval. Jako za starých dobrých časů.

Pozvánka na oslavy potěšila i samotného Krále. „Přišla mi pozvánka od klubu, podepsaný byl pod ní i Jančí (Ján Moder). Rád jsem pozvání přijal. To se neodmítá. Bylo příjemné se zase po letech vidět se spoluhráči, některé jsem neviděl patnáct let, Jirku Kuntoše snad vůbec. Jsem tady rád,“ potvrdil Král, že o neúčasti neuvažoval.

Mimochodem, pro Krále byl exhibiční zápas rovným pětistým v barvách Třince. „Pět set, ale někde vylezlo, že 499. Netuším,“ odvětil upřímně. I tak je to obdivuhodné číslo.

Návrat Krále Richarda

To, že mezi svými vrstevníky kraluje, potvrdil Král znovu v pátek na ledě. První gól Peterek, nahrávka Král. Druhý gól Král, nahrávka Peterek. Třetí gól Sedlák a nahrávky Peterek a Král. A čtvrtý gól zase Král. Klubové legendy nezapřely svou výjimečnost ani v exhibičním utkání.

Jan Peterek a především Richard Král dali v pátek při oslavách narozeninového jubilea třineckého klubu divákům vzpomenout na dobu, kdy na ledě oba řídili vítěznou jízdu Třince. Škoda, že se zastavila v roce 1998 na finálovém protivníkovi ze Vsetína. I tak lze stříbro Třince z téhož roku a bronz z roku následujícího považovat za jakýsi průlom do medailových ambicí klubu pro roky budoucí, kdy se s Třincem začalo pravidelně počítat jako s jedním z hlavních uchazečů o medaile.

Richard Král.

„Tehdy jsem hrál v lajně s Láďou Lubinou a Viktorem Ujčíkem. Play off nám sedlo, neskutečně vyšlo. V semifinále s Vítkovicemi jsem se bohužel zranil. Totéž potkalo Romana Kaděru a v sestavě, v jaké tehdy Vsetín nastupoval, jsme proti němu ve finále asi neměli moc šancí,“ vybavoval si po letech Král, který se dočkal ve Werk Areně největšího aplausu ze všech. A na ledě znovu kraloval. V retro bitvě s těmi samými vsetínskými hráči, kteří Třinci před jedenadvaceti lety uzmuli titul, zapsal dva góly a dvě asistence.

„Jsem každý den na ledě, sem tam hrajeme s veterány, takže ten pohyb tam nějaký je, byť fyzička není žádná. Ale jo, bylo to slušné, nebylo to v takovém tempu, byly tam pauzy, tak se to dalo zvládnout,“ rekapituloval zápas Král, který aktuálně působí u pardubické juniorky.

Na fanoušky nezapomene

Do Třince přijel rád i kvůli fanouškům. Byl si vědom toho, že ho rádi uvidí. „Pokaždé, když přijedu do Třince, připraví mi skvělé uvítání. Moc jim za to děkuji, vážím si toho. Dneska to byla fakt pecka,“ uznal.

Aby ne, několikrát se halou neslo skandování Ríííša Krááál. Nakonec hodil do hlediště i svůj dres. „Myslím, že to z toho vyplynulo. Díky fanouškům se v Třinci vždy cítím jako doma. Na to nejde zapomenout,“ připustil.

Dojalo ho, že jeho dres vystoupal ke stropu haly a visí vedle dalších velkých osobností třineckého hokeje. „Beru to jako ocenění mé práce, kterou jsem v klubu za ta léta odvedl. Moc mě to potěšilo,“ loučil se Král s Třincem v dobrém.