Štrougal obdržel od předsedy IIHF kopii obrazu ze 17. století

Před startem jubilejního 50. mistrovství světa v hokeji si uzmul pozornost tehdejší komunistický premiér Lubomír Štrougal, jenž přivítal v prostorech Hrzánského paláce na Hradčanech vysoké představitele IIHF a některé další hokejové persony, kupříkladu Mika Bucknu, původem Kanaďana a extrenéra národního týmu. Vysokého představitele KSČ musel jistě zaujmout dárek od předsedy mezinárodního hokejového svazu, jelikož obdržel reprodukci obrazu ze 17. století, vyobrazující nizozemské bruslaře při hře s holemi, které lze v uvozovkách považovat za praotce moderního ledního hokeje.

Historie šampionátů na českém území: díl 7. - 1985Medailové pořadí:
1. Československo
2. Kanada
3. SSSR Největší kanonáda turnaje: Švédsko – NDR 11:0 Místo konání: Praha Celkový počet diváků: 415 912

Setkání se zúčastnil i tehdejší domácí kapitán Dárius Rusnák. Vyjádření lídra mužstva k oné audienci se objevilo v tisku: „Znovu mě zaujalo, jak vřelý vztah má předseda naší vlády k hokeji. Budu mít spoluhráčům co vyprávět, hlavně jim vyřídit to, co mi soudruh Štrougal řekl osobně. Věří nám a uděláme vše, abychom jeho důvěru a naděje všech lidí nezklamali.“ Prozradil Rusnák poněkud kulantně do veřejného éteru, avšak co jiného mu také zbývalo.

Před vypuknutím sportovních vřav zbývalo, jako již tradičně, odstartovat celý šampionát slavnostním aktem.

„Je 20 hodin večer. Kužely světel nasvítily ledovou plochu. Zazní znělka pražského mistrovství světa a Evropy. Živou oponu rozhrnují žáčci v bílých dresech, přijíždějí na led s obrovským pukem, který skrývá maskota šampionátu lvíčka Pepu (jinak ovšem Mojmíra Musila z hokejového oddílu Slavie Praha…). Lvíček je průvodcem jedenáctiminutového zahajovacího ceremoniálu, do kterého je zapojeno 140 kluků ze sedmi pražských hokejových oddílů. Naplněná hala se roztleská a lvíček, kterému na záda padá dlouhá hříva, se uklání publiku. Začíná první obraz, intermezzo míru,“ referoval o zahajovacím procesí Československý sport. Celý ceremoniál byl zaštítěn heslem „sportem za mír a přátelství mezi národy.“

Legendární brankář Jiří Holeček
Normalizační mlha rozkrájena zlatem. Československo zdolalo „rudou mašinu“

Ceny vstupného  
Cenová hladina vstupenek dosahovala poměrně velkého rozpětí. Tak například přítomnost na utkání základní skupiny mezi Východním Německem a Švédskem na západní tribunu vyšla diváka na 30 Kčs. Atraktivnější duel Kanady s Třemi korunkami na protější část haly ČSTV stál fanouška už 80 Kčs. Samotný vrchol šampionátu, v němž se utkali Čechoslováci s Javorovými listy, mohl hokejový nadšenec sledovat na místě za rovných 150 československých korun. Na vrcholnou domácí akci si našlo cestu o 27 212 fanoušků víc než na předcházející pražské MS, které se konalo v roce 1978.

Jihlavské komando se rozpadlo, na vině zranění

Domácí mistrovství se konalo tradičně v Praze v holešovické Sportovní hale ČSTV. Herní schéma pojalo osm týmů, které na sebe narazily v základní skupině a hrály jednokolovým systémem „každý s každým“. Posléze se osmero reprezentací rozdělilo na dvě poloviny, z nichž ta úspěšnější bojovala o medaile identickým způsobem jako v první fázi turnaje.

Čechoslováci měli v úmyslu vsadit na lajnu Dukly Jihlava ve složení Petr Klíma, Petr Rosol a Vladimír Kameš, kterou si piplal kouč Stanislav Neveselý. První dva však vinou zranění nebyli k dispozici. Formace srovnávaná s údernou trojicí CSKA Moskva Larionov-Makarov-Krutov se tak rozpadla. Trenéři Neveselý a Luděk Bukač museli vsadit na jiné plejery. Gólmanskou oporu měl představovat Jiří Králík, v obraně měl tvrdit muziku například František Musil, a naopak v ofenzivě se čekal přínos od Vladimíra Růžičky, pozdějšího kapitána v Naganu či Jiřího Hrdiny, nynějšího skauta Dallasu Stars.

Zdroj: Youtube

Domácí družina vstoupila do turnaje znamenitě, když nejprve zdolala vysokými rozdíly Finy a Východní i Západní Němce. Následovalo však zaváhaní proti Spojeným státům, které výrazně podržel gólman John Vanbiesbrouck, jelikož se mu povedlo eliminovat nespočet střel. Soupeř zvítězil 3:1. Čechoslováci naplno nebodovali ani proti Kanadě, se kterou remizovali 4:4. Útěcha sice nastala po jednoznačném skalpu Švédů, tu nicméně následoval další nezdar v podobě prohry se SSSR.

Co jste možná nevěděli?
Sportovní časopis Stadion v souvislosti s hokejovým šampionátem publikoval rubriku Otázka přes mantinel: Jaký bude hokej roku 2000? V ní se dotazoval reprezentantů, jak si myslí, že bude nejrychlejší týmová hra vypadat na prahu druhého tisíciletí. „Hodně podobný dnešnímu. Bude se hrát technicky a tvořivě, ozývají se i hlasy z Kanady, že tam rozšíří kluziště, aby tato hra dostala prostor. Až se to stane, bude evropské pojetí hokeje ovládat celý svět (…),“ predikoval Jiří Králík.
Na míle přesněji trefil svou predikci Američan John Vanbiesbrouck. „Přibude rychlosti, ubude hrubosti a brutality. V průměru bude padat více gólů na utkání. Teď padají asi 3-4 góly, v roce 2000 tak 5-6 gólů. (…) Amerika a Kanada převezmou evropský styl plný kombinace a rychlosti. Rozhodčí budou víc chráněni, budou pískat v přilbách a určitě budou důsledně strážit pravidla.“

Šejba v záři reflektorů, skalp "mladé" Kanady 

Nepříliš optimistické se tak zdály vyhlídky ve finálové skupině, kde čekala hráče se lvem na hrudi po 48 hodinách znovu sovětská sborná. Po dvanácti minutách však na tabuli svítilo překvapivé skóre 2:0, když se trefili Růžička s Paškem. Sověti sice snížili, ale na víc už se nezmohli. Senzace! Sovětská mašina prohrála na MS poprvé od roku 1978, tedy znovu na pražském šampionátu proti stejnému sokovi. Nabuzení svěřenci Bukače a Neveselého za dva dny deklasovali USA. V Holešovické hale se schylovalo k rozhodujícímu boji o zlato s Javorovými listy.

Diváky potěšil výkon brankáře Králíka, ale především hokejová symfonie v podání mladého Jiřího Šejby, tou dobou Pardubičáka na vojně v Jihlavě. Forvard prožil životní utkání díky nasázenému hattricku. „A jeho třetí gól, kdy ujel při početní přesile Kanaďanů a přelstil chladnokrevně nejen obránce Stevense, ale i brankáře Riggina, byl nejkrásnější brankou celého MS,“ rozplýval se nad Šejbovým výkonem Československý sport.

Zdroj: Youtube

Kanaďané však zápas nezabalili, nicméně po trefách kapitána Rusnáka a Lály byl jejich osud zpečetěn. Československo vybojovalo třetí zlatou medaili z pražských mistrovství světa a celkově tehdy šestý nejcennější kov historii. Skalp soupeře, který sledovali i premiér Štrougal s tajemníkem ÚV KSČ Miloušem Jakešem, se jevil jako o to cennější, protože proti národnímu týmu stála vynikající, nicméně v oné epoše mladá jména – Stevens, Yzerman, nebo Lemieux.

Hvězdy šampionátu

Jiří Králík 
Rodák ze Zlína, mistr světa z Prahy 1985, stříbrný olympionik a vlajkonoš československé výpravy na ZOH 1984 v Sarajevu. Valnou většinu kariéry strávil doma v barvách klubu TJ Gottwaldov, později působil v Dukle Jihlava a na závěr kariéry chytal v německém Rosenheimu. Vrchol svého brankářského umu předvedl v první polovině 80. let, kdy byl dvakrát vyhlášen nejlepším brankářem MS a v roce 1985 se dočkal i vítězství v anketě o nejlepšího hráče Evropy. Bývalý vynikající gólman měl nabídku od Toronta, do NHL se však nakonec nikdy nepodíval. Králík má na hokejistu možná trochu atypické zájmy – četbu, matematiku a fyziku. Navíc se pyšní inženýrským titulem a působí v reklamní agentuře.

Mario Lemieux 
Obrovská ikona světového hokeje a zároveň bývalý spoluhráč Jaromíra Jágra v Pittsburghu Penguins. V letech 1991 a 1992 tito dva sportovní géniové vybojovali Stanley cup. Lemieux je ověnčen celou řadou individuálních trofejí z NHL, zmiňme jen ty nejpodstatnější – šest zisků Art Ross Trophy a třikrát Hart Trophy. S národním týmem získal zlatou medaili na ZOH, o Triple Gold Club (označení pro vítěze MS, ZOH a Stanley cupu) ho svým způsobem připravil hattrick Jiřího Šejby, kvůli němuž skončili Kanaďané na MS 1985 „až“ druzí. Lemieux přijel do Prahy jako dvacetiletý, na dalších šampionátech se už neukázal. Musel předčasně skončit s hokejem kvůli zdravotním potížím. Záhy ho potkala rakovina, kterou ale porazil. Po uzdravení uskutečnil hokejový comeback. „Super Mario“ se v domovském klubu potkal i s koučem Ivanem Hlinkou. U Tučňáků působil v roli majitele klubu.

Sergej Makarov 
Jedna z největších legend v historii sovětského, potažmo ruského hokeje. Technicky velmi vyspělý forvard udělal své první hokejové krůčky v Traktoru Čeljabinsk, odkud přestoupil do věhlasného CSKA Moskva. V hlavním městě vyhrál jedenáct mistrovských titulů v řadě. S „rudou mašinou“ získal celkem osm titulů mistra světa. Znamenitý útočník byl jmenován dvakrát nejlepším útočníkem MS, třikrát se stal nejlepším kanonýrem vrcholné akce, a to včetně pražského šampionátu v roce 1985. V roce 1989 se díky svolení sovětských orgánů dostal do NHL, kde se mu povedlo získat Calder Trophy pro nejlepšího nováčka soutěže. Poté, co pověsil brusle na hřebík, se dočkal v roce 2001 uvedení do Síně slávy IIHF.