Vedle toho odchovanec plzeňské Škodovky sbíral zkušenosti v juniorském týmu Saint John v kanadské Quebec Major Junior Hockey League. V 67 zápasech si centr připsal 14 gólů a 17 asistencí.

Teď je Přikryl doma a stejně jako jeho vrstevník i parťák Radek Mužík bojuje o místo v áčku Indiánů.

Během kempu na Šumavě si tak jako jednu z fází užíval tahání pneumatik po sjezdovce.

„Už jsem to zažil před rokem, ale letos to bylo snad zase o něco těžší. Asi je to tím, že jsme měli vstupní testy lepší a trenéři nám ještě přidali,“ svěřoval se s úsměvem mladík.

Je lepší, když člověk ví, do čeho jde?

Těžko říci. Je to náročné, povinné peklo. Všichni víme, že je to důležité, takže jsme snažili vydržet a věříme, že se to vrátí v sezoně

Co bylo horší, výběhy do koce s pneumatikou nebo následně kruhový trénink s činkami?

Nejhorší byl vůbec první den, když jsme se do toho dostávali a zvykali si na horský vzduch. Pak se plíce roztáhnou a už je to lepší.

Bylo úlevné padnout večer do postele?

To rozhodně, i když jsme vlastně denně usínali třikrát. Poprvé po ranním běhu, který jsme my mladí měli povinný a pro starší byl dobrovolný. Jim se ale v šest nechtělo moc vstávat (smích). Znovu jsme pak usínali po dopolední fázi no a pak večer.

Dovolenou na Šumavě asi neplánujete?

To ne. Na Šumavu mám zatím jen špatné vzpomínky. Raději si dám moře.

Co vám přineslo roční působení v zámoří?

Dalo mi to strašně moc, fyzicky i psychicky. Poznal jsem jiný život, jiný hokej. Po všech stránkách to byla obrovská zkušenost a věřím, že mi to pomůže v další kariéře.

Proč jste se rozhodl vrátit?

Já byl takhle s Plzní domluvený. Že půjdu na rok ven a vrátím se. Chci hrát dospělý hokej, chci se mu věnovat profesionálně. Vím, že to nebude snadné, ale chci se adaptovat co nejrychleji, učit se od ostatních. Věřím, že to půjde.

Nejdříve si však musíte místo v áčku Škodovky vybojovat. Jste na to připravený?

Počítám s tím. Jak už jsem řekl, nebude to lehké, ale tak už to bude pořád. Celou kariéru budu bojovat o místo v týmu a chci se o ně poprat i nyní.

V čem je přechod do dospělého hokeje nejtěžší?

Největší rozdíl je v síle, ve zkušenostech. Věřím ale, že když se pracuje, posouváte se pořád dál. Přípravu s áčkem jsem zažil už minulý rok a letos cítím zase posun. Uvidíme, jak to bude vypadat na ledě.

Pomáhá vám příklad staršího bratra, rovněž hokejového útočníka a momentálně hráče prvoligových Českých Budějovic?

Brácha mi dal směr a stále mi strašně pomáhá. Vzájemně se podporujeme a motivujeme.