„Užívám si výhru a dobré pocity. Bylo náročné jen se dívat na zápasy, ale už je to za mnou," znovu se usmívá oblíbený odchovanec Mory.

Po veliké pauze jste se ukázal v domácím zápase v Olomouci. Jaké to bylo slyšet olomoucký stadion skandovat vaše jméno?
Určitě mě to potěšilo. Kluci v šatně dělali srandičky, že určitě bude nějaké přivítání. Bylo to od diváků pěkné, nějaký pokřik jsem čekal. Super, zamával jsem a všichni jsme byli spokojení.

Po návratu to bylo už vaše třetí utkání. Daří se vám podle představ?
Už je to lepší. Po zápase musím víc regenerovat, trvá to i dva dny. Mám spíš problém s první třetinou, ale když už se dostanu do tempa, tak už je to v pohodě. Teď bych mohl i hrát dál. Ale ty začátky jsou těžké, než se rozhýbu.

Jak náročné pro vás bylo období bez hokeje?
K tomu bych se už ani nechtěl vracet. Prostě si užívám výhru a dobré pocity. Bylo náročné jen se dívat na zápasy, ale už je to za mnou.

Nyní si už utkání užíváte na ledě a nemusíte jen přihlížet na tribuně…
Jasně. Když už jsem v tom dění, tak je to jiné. Samozřejmě emoce jsou teď větší, ale prožíval jsem to s kluky pořád. Chodil jsem na zápasy i do šatny. Byl jsem nějak ve hře, ale je to jiné, když do zápasu zasáhnu i na ledě.

Co udělá roční pauza s výkonností hokejisty?
Těžko říct, každý je samozřejmě jiný. Je to všechno o kondičce a o tom, jak to člověk zvládne v hlavě. Hokej se nedá zapomenout, když jsem to jednou uměl, tak to musím umět pořád. Potom už je to potřeba znovu natrénovat a nepřipouštět si, že něco najednou neumím. Chce to být pozitivní a naladit se na vlnu, na které jsem byl. Hokej jsem určitě nezapomněl.

Na čem tedy chcete pracovat?
Musím do sebe dostat tu rutinu a zápasové tempo. Situace během utkání jsou jiné, na tréninku se to nedá moc namodelovat. Zápas je pro mě teď nejlepší trénink a věřím, že se do toho dostanu a budu si ještě víc věřit na puku. Zatím to není špatné. Ale když jsem na ledě třicet sekund, tak už hlava nefunguje tak, jak by měla. Nemám nějaké nápady, že bych si něco dovolil. Spíš chci zatím hrát jednoduše.

Olomoucký tým už má výrazně nakročeno k účasti ve vyřazovacích bojích. Mohl by váš první gól přijít tam?
Doufám, doufám. Byl bych strašně rád. Doufám, že play- -off bude, a hrozně se na to těším. Dva nebo tři roky jsme se motali v baráži a byla by paráda zahrát si play-off. Snad se to podaří.

Můžete prozradit, co vás motivovalo při dlouhém léčení k návratu?
Strašně jsem se chtěl vrátit. Když jsem mohl začít zase trénovat, tak to pro mě byl velký impuls. Na začátku byly tréninky hodně těžké, ale musel jsem jít dál a postupně zase získat kondičku. Nabrat zase svaly, trošku mi narostlo břicho a musel jsem ho shodit. Vidina toho, že se vrátím zpět, mě hnala celou dobu. Nic špatného jsem si vůbec nepřipouštěl, byla to hrozná doba. Byla to lekce, která mě posílí do života. Čas ukáže, jak mi to pomohlo.

Před vaší nemocí se vám dařilo, byl jste i v reprezentaci… Vážné onemocnění vás muselo i psychicky zasáhnout.
Jasně. Byla to strašná rána. První měsíce to bylo strašné na psychiku, hrozný nápor. Bohužel. Musel jsem se s tím nějak vyrovnat a vyhrabat se z toho. Teď se chci soustředit na hokej, mít čistou hlavu a pracovat pro tým.

Naskočil jste do čtvrtého útoku k Matěji Pekrovi a Miroslavu Holcovi. Sedí vám spolupráce?
Nějak si vyhovíme. Moc jsme spolu netrénovali, ale myslím si, že je to každý zápas lepší. Mám teď samozřejmě jiné úkoly než minulý rok. Moc se ode mě body zatím asi nečekají. Hrajeme ale zatím parádně, šance máme i tlak. Chybí tomu víc gólů, zatím jsme dali jeden. Doufám, že se to rozjede.