„Nechtěl jsem zůstat stát na místě uspokojený, že mám něco jisté. Tohle jsou nové výzvy, se kterými se poperu co nejlépe,“ vysvětluje 26letý Kašík svou volbu nového angažmá.
Oslavil jste tedy zážitky na dovolené v Las Vegas nový dvouletý kontrakt s Chabarovskem?
Během mé dovolené ještě nebylo nic hotového. Nebylo to ještě veřejné. Nevím, kdo v té době ještě spekulaci vytáhl ven. Slyšel jsem, že snad prý můj tatínek, což mě hodně urazilo. Když s tím vyšel dotyčný novinář, hodně mě naštvalo, že můj táta mu něco podobného řekl. Byly to totiž nesmysly. Nevadily by mi ani tolik nepravdy. Ale tohle byla lež, která souvisela s mou rodinou. Naštěstí nakonec všechno dobře dopadlo, ale během mé dovolené nebylo ještě vše vyřešené. Proto jsem ji ani nebral jako oslavu nového kontraktu. Ten se potvrdil až před třemi dny.
Po měsících spekulací jste získal jistotu. Oddechl jste si?
Ano, až nyní. Agentura Sport Invest v čele s panem Spálenkou (hráčský agent) odvedli neskutečnou práci. Teď už to bude jen na mně, jak se v novém angažmá budu prezentovat. Těším se na něj, přestože vím, že to bude neuvěřitelně těžké. Přede mnou tam byl skvělý gólman Fin Juha Metsola, když jsem se na něj tak koukal. V hokeji ale není nikdy nic snadného.

Vycítil jste už po letech ve Zlíně potřebu změny a nového impulzu do další práce?
Už jsem to potřeboval, abych ve své duši mohl být v klidu, že se ve svém hokejovém životě posunuji dopředu, do lepší soutěže. Vím, že to bude opravdu náročné. Spousta lidí mi posílá přání. Cítím, že mi nové angažmá přejí. Proto nechci nikoho zklamat a chci být připravený.
Prý se však ještě máte zatím připravovat na suchu se Zlínem. Kdy se připojíte?
Nakonec budu trénovat se svým kondičním trenérem Borisem Káňou a Richardem Hrazdirou, přestože mi klub Aukro Berani Zlín umožnil trénovat i s týmem. Ale nechtěl bych jim narušovat jejich tréninkový plán. Abych jim jej narušoval co nejméně, využiji nakonec Ríšu Hrazdiru, který je neskutečný trenér gólmanů. Pomůže mi nechystat se na sezonu.
Tímto bych chtěl zároveň poděkovat Aukro Berani Zlín, že mi dali tak obrovský prostor v posledních dvou sezonách i celkově během uplynulých pěti let. Moc si toho vážím. Mám slabost pro celý Zlín, pro všechny fanoušky, co mi fandili. A věřím, že jim nyní budu dělat radost v ruské KHL.
Proč jste si vybral zrovna Chabarovsk, klub na druhé straně světa, jen dvacet kilometrů od čínských hranic?
Spousta lidí si myslí, že je jednoduché se dostat do KHL a že si člověk může vybírat. Bylo tam pár jiných voleb, ale tahle byla pro mě úplně nejlepší. V klubu jsou další čtyři Češi, Jordy (Jordán), Kolář, Zohorna a už i Filippi. Je to krásné město na druhé straně zeměkoule. Díval jsem se, jak to tam vypadá. Chtěl jsem udělat obrovskou změnu, což se mi povedlo. Mají krásné dresy s tygříkem. (směje se) Všechno vypadá krásně. Teď už to bude jen na mně, jak budu chytat. A jak současnou „krásu“ prodám ve svůj prospěch.

Takže být co nejdál od domova bylo vaším záměrem?
To se uvidí až časem, jak opravdu bude náročné cestování. Zatím jsem to nezažil, proto to ani nechci předem hodnotit. Mám k tomu velkou pokoru a očekávání. Všechno teprve na mě spadne a budu to řešit. Těším se, jak zase začnu bojovat s novými výzvami a budu se posouvat dál jako člověk i jako gólman. Nechtěl jsem zůstat stát na místě uspokojený, že mám něco jisté. Tohle jsou nové výzvy, se kterými se poperu co nejlépe.
Už vyzvídáte od jiného zlínského odchovance Michala Jordána, co vás čeká?
Párkrát jsme si napsali, kluci mě už přivítali v „Tygryakově“. Až teď se chci s Jordym pobavit, jak to tam chodí, co bude pro mě nové, s čím je potřeba počítat. Jak se tam létá, jak se řeší víza. Určitě si nechám poradit. To je jedna z výhod Chabarovsku, že mám možnost se s kluky pobavit. Teď řeším i spoustu věcí ohledně výstroje, v Rusku to chodí jinak než v Česku. Tohle bych rád vyřešil co nejrychleji, abych pak měl prostor na trénink a přípravu. Nechci nic podcenit a všechno mít skvěle zařízené.
Myslíte, že z KHL budete mít blíž i do reprezentace než z provinčního Zlína, kde jste se mohl rozkrájet a pozvánka stejně nedorazila?
To nevím. Jen si vždycky přečtu v novinách spoustu řečí od expertů i samotných hráčů, co je vhodné udělat, aby se hráč dostal na olympiádu a že je potřeba hrát třeba ve Spartě. A nakonec ti hráči stejně nikam nejeli a navíc nehráli dobře. Takhle spekulovat nikomu nepomůže. Do KHL nejdu proto, abych se dostal do nároďáku. Prostě jsem se chtěl jen ve svém hokejovém životě posunout dál. A když budu chytat výborně, věřím, že nějakou pozvánku do reprezentace dostanu. Ale je to postupný vývoj. Vím, že v Rusku nic nedostanu zadarmo.

Sotva jste se vrátil z dovolené, ve středu na galavečeru českého hokeje jste převzal cenu pro nejčastěji vyhlašovaného nejlepšího hráče zápasu. Užil jste si to?
Přijel jsem až na poslední chvíli z Ameriky, měl jsem hodně cestování. Byl jsem hodně unavený. Jen jsem si převzal cenu a šel jsem na pokoj si odpočinout. Letenku jsem měl do Mnichova, odtamtud jsem valil do Zlína. Tam jsem se jen otočil, vypral jsem si věci, vzal oblek a jel zpět do Prahy.
Na dovolené jste navštívil i oba zápasy play-off NHL mezi Las Vegas a San Jose. Byl to jiný svět, co?
Podíval jsem se na Herlíka (Tomáš Hertl pozn. aut.), Noska a další české kluky. Vládla tam skvělá atmosféra. Bylo vyprodáno, přitom tam mají nádhernou halu pro dvacet tisíc lidí. Tomáš Hertl mi sehnal lístky. Byla to hotová party na ledě. To jsem nikdy neviděl. Marc-Andre Fleury chytal neskutečně. Chtěl jsem si pořídit dres na památku i San Jose, jenže v Las Vegas nebyl absolutně k sehnání. Nemohl jsem se k němu nikde dostat, navíc by mě asi sežrali. Proto jsem si koupil alespoň Golden Knights se svým jménem.
Jaké máte další dojmy?
Ve Vegas jsem byl poprvé, první moment byl neuvěřitelný. Všechno se tam leskne, svítí, bliká. Město přitom mají čisté, ve výsledku vám tam stačí být tři dny. Je to totiž jen jedna velká rušná ulice se spoustou kasín. Je tam krásná fontána Bellagio. Po třech dnech jsme se přesunuli do Los Angeles. To je neuvěřitelné město plné možností. Zažil jsem spoustu krásných momentů. Skvělá dovolená.
Sportoval jste?
Chodil jsem ráno i večer běhat. Na Menies beach (známá pláž) a kolem Dřevnice je to hodně rozdílné. U nás je to také krásné, ale po pláži to běhá snad samo. Ani jsem nevnímal, kolik kilometrů jsem naběhal. Možná celkem i kolem sedmdesáti.
To jste pojal skoro jako přípravu, aby vás nepřekvapil ruský dril?
Nedokážu jen sedět, takže ráno jsem si zaběhal a zacvičil si. A pak jsem buď odpočíval, nebo jsem vyrazil na procházku. Byl jsem v ulici slávy i v Hollywoodu, Beverly Hills nebo jsem vyrazil na výhled na celé LA. Všude jezdila luxusní auta, ubytovaní jsme byli přímo v Menies beach. Byl jsem i na baseballu, který se mi už zalíbil vloni v Miami Marlins. Tentokrát jsem byl na Dodgers. Na stadion se vleze 56 tisíc lidí a bylo skoro plno. Nádhera. Poprvé jsem se také proletěl helikoptérou. Zažil jsem toho za dva týdny hodně. Do Vegas jsme se pak vrátili kvůli hokeji. Tomu se tam nevyrovná nic.
